Černovláska.cz

Jsem drsná holka, co nemá ani zlámanou korunu, ale to mi nebrání v tom, abych se dostala na Galavečer. Všichni kolem mě se rozplývají nad luxusem a šampaňským, ale já mám jiné plány. Chci vyhrát vstupenky!

Tak jsem se přihlásila do soutěže o vstupenky na Galavečer. Ulice voní po dešti, a já si v hlavě přehrávám, co všechno bych tam mohla zažít. V hlavě mi hučí, jak se mi na té červené koberce bude třpytit moje černé šaty. Mám v sobě touhu po vzrušení, a tohle je moje šance.

Den D je tady. Město je rozjasněné světly a já se snažím zapadnout mezi ty, kteří mají peníze a úsměvy. Moje srdce buší jako blázen. Jak se mám dostat mezi ty VIP? Ale pak mě napadne geniální plán. Najdu si někoho, kdo mě tam vezme. Hledám v davu, a najednou ho vidím – kluka s charismatickým úsměvem a drahým oblekem.

„Ahoj, potřebuješ doprovod?“ zeptám se, když jsem si jistá, že mě nevytlačí. On se zasměje a souhlasí. Vklouznu do jeho světa jako stín, a najednou jsem obklopena luxusem. Všude jsou šampaňské a vůně parfémů, které se mísí s mým levným deodorantem. Ale to mi nevadí. Jsem tady, a to se počítá.

Večer se rozjíždí, já se bavím, ale pak se stane něco nečekaného. Kluk, se kterým jsem přišla, má tajemství. Při jednom z našich rozhovorů se přizná, že je součástí podvodu, který má za cíl okrást všechny VIP hosty. Moje srdce se zastaví. Mám se zapojit, nebo to udělat po svém? Překvapivě volím druhou možnost. Vytáhnu svůj mobil a zavolám policii. Ten večer skončí v chaosu, ale já vyjdu jako hrdinka. Galavečer se promění v zábavnou historku, kterou budu vyprávět ještě dlouho. A já? Já budu mít na paměti, že drsné holky se nikdy nevzdávají.

Byla jsem na dně, bez peněz a lásky. Město kolem mě hučelo, ale já jsem byla jak v bublině. Všude kolem mě se mísily vůně levných kebabů a zápachu z kanalizace. Ulice smrděly smutkem a já jsem v tom smutku tančila. Vzpomínám na ten večer, kdy jsem poprvé slyšela Sinead O’Connor. Její hlas jako by ze mě sundal tu špinavou slupku. „Nothing Compares 2 U“ se mi vryl do paměti jako tetování, které jsem si nikdy nechtěla nechat udělat.

Seděla jsem na schodech před rozpadlou budovou, s cigaretou v ruce. Když jsem slyšela tu píseň, něco se ve mně zlomilo. Cítila jsem, jak se mi v žilách rozlévá síla. Zvedla jsem hlavu a podívala se na hvězdy, které se snažily prosvítit skrz znečištěnou oblohu. Tehdy jsem si uvědomila, že i v téhle šedi může být něco krásného.

Bez peněz, bez lásky, ale s touhou po změně. Vzala jsem si poslední drobáky a vyrazila do klubu, kde hráli živě. Měla jsem pocit, že mě Sinead volá. Když jsem dorazila, slyšela jsem její písničky znít z reproduktorů tak nahlas, že to v mé hrudi vyvolávalo bouřlivé emoce. „Tohle je moje chvíle!“ říkala jsem si, když jsem se dostala na parket.

Když jsem tancovala, cítila jsem, jak se mi z vedlejšího stolu někdo dívá. Byl to kluk s modrými vlasy a piercingy. V jeho očích byla touha, ale já jsem se nebála. Vzala jsem si ho, jako bych si brala poslední kousek čokolády. Hráli jsme hru, v níž jsme se navzájem testovali, a já jsem si uvědomila, že to, co jsem hledala, nebyla láska, ale svoboda.

Noc pokročila, a já jsem se cítila jako královna, i když jsem měla v kapse jen pár drobných. Kluk zmizel, ale já jsem se smála, protože jsem teď měla v sobě sílu, kterou mi dala Sinead. A pak, když jsem šla domů, slyšela jsem její hlas v uších. „Není to o tom, co máš, ale co cítíš.“

A v tu chvíli, když jsem vyšla na ulici, jsem si uvědomila, že ten kluk byl jen přeludem, ale já jsem byla skutečná. Sinead mě naučila, že i bez lásky a peněz můžu být silná. Ale co mě dostalo, bylo, když jsem si večer vrátila domů, a našla jsem v poštovní schránce dopis s pozváním na její koncert. V tu chvíli jsem si uvědomila, že někdy osud přichází ve formě překvapení, a já jsem byla připravená ho chytit za pačesy.

Jsem drsná holka, která se nebojí říct, co si myslí. Na ulici, kde se špinavé ulice setkávají s šedými paneláky, jsem se naučila přežít. Bez peněz, bez lásky, ale s dávkou odvahy a trochou adrenalinu. Když se mi podařilo ukrást RAP z jedné místní garáže, věděla jsem, že to bude začátek mého dobrodružství.

RAP byl jako magnet, přitahoval všechny, kdo měli v sobě touhu po svobodě, ale i temnotě. Cítila jsem energii, jak se mi rozlévá v žilách, zatímco jsem ho nesla na zádech. Ulice voněly po benzínu a čerstvém asfaltu, zatímco mě obklopovali lidé, kteří se snažili zjistit, co se děje. V jejich očích jsem uviděla strach a touhu, ale já jsem se nedala zastrašit.

Večer, kdy jsem se rozhodla uspořádat RAP večírek, se to rozjelo naplno. Všichni z okolí se sešli, aby zažili něco výjimečného. Záznamy z garáže se rozzářily v rytmu basů a já jsem tančila jako blázen, přitom jsem viděla, jak se ulice mění v něco magického. Lidé se spojili, a i když jsme byli bez peněz, měli jsme něco, co žádné bankovky nemohly koupit – svobodu.

Pak přišla ona chvíle, kdy se mi na krku objevila ruka. Otočila jsem se a tvářil se mi chlapec se zlatými řetězy a zlověstným úsměvem. „To je můj RAP!“ křičel, ale já jsem se nehodlala vzdát. Srdce mi bušilo jak zběsilé, když jsem se s ním pustila do boje. Byl silný, ale já měla něco, co on nikdy mít nebude – odhodlání a touhu vyhrát.

Když se prach usadil, a já stála nad ním, pocítila jsem vítězství. Ale pak jsem si uvědomila, že RAP je jen kousek hudby, zatímco já jsem ta, kdo kontroluje svůj vlastní příběh. Otočila jsem se a šla dál, bez ohledu na to, co si ostatní myslí. Měla jsem v sobě energii a touhu žít naplno. A tak jsem odešla, s pocitem, že žádná láska ani peníze mi nikdy nemohou vzít svobodu, kterou jsem si vybojovala.

Všechno začalo v garáži

V garáži, kde jsem trávila víc času než v normálním světě, jsem našla starou plechovku PopStars Cola. Její barva byla jako neonový výkřik uprostřed šedi mého života. Otevřela jsem ji a vůně syceného nápoje mi vtrhla do nosu, přinesla s sebou vzpomínky na lepší časy. Ale tohle nebylo normální pití. Bylo to jako poflakování se s démony minulosti, kteří se teď rozhodli mě navštívit.

Setkání s podivnými postavami

Jak jsem se napila, uviděla jsem je. Bylo to jako v nějakém kocovinovém snu – už jsem je znala. Zjevily se mi postavy z mé minulosti. Každý z nich měl na sobě kousky barevných hadrů, které voněly jako staré cigarety a levné parfémy. Jeden z nich, vysoký chlapík se spoustou tetování, se na mě usmál. V tu chvíli jsem věděla, že se něco chystá.

Pohádka bez konce

Začali jsme se bavit, jako by to bylo včera, co jsme se naposledy viděli. Vzpomínali jsme na staré časy, smáli se a já cítila, jak se v mé hrudi zvedá adrenalin. PopStars Cola mě dostala do stavu, kdy jsem se cítila jako královna noci. Ale brzy jsem zjistila, že tohle je jen začátek. S každým douškem se mi v hlavě honily myšlenky na šílenství, které mě čeká.

Hlava v oblacích, peníze na dně

Všechny naše plány se zdály bláznivé. Vytvořili jsme strategii, jak se dostat k penězům, které nám chyběly. Bylo to jako skákat do temné propasti, ale já jsem se nebála. Byli jsme jako popstars, ready na akci a já byla ta, kdo to řídil. Srdce mi bušilo, když jsme se vydali do noci, hledat cestu ven z naší bezvýchodné situace.

Překvapení na konci noci

Když jsme se dostali na místo, které jsme si vybrali, realita mě praštila do obličeje. Místo peněz na nás čekalo něco úplně jiného – banda lidí, kteří se připravovali na koncert. Moje drsné já se odvážně postavilo doprostřed crowdu. A když jsem tam stála s plechovkou PopStars Cola v ruce, uvědomila jsem si, že tohle je moje šance. Život je o překvapeních. A já, drsná holka bez peněz a lásky, jsem najednou měla v ruce mikrofon.

Dneska večer jsem se rozhodla, že vypadnu z tý ošklivý šedi. V kapse jsem měla jen pár drobných, ale co na tom záleží? Město je plný zvuků, barev a lidí, co se snaží zaplnit svůj prázdný život. A já? Já jsem tady, abych si to užila!

Rocková škola byla mým cílem. Otevřela jsem dveře a uvnitř to hučelo jako v úlu. Vůně piva, cigaret a potu se mísila s tónem kytar a smíchem. Viděla jsem, jak si lidi užívají, a já chtěla být součástí tohohle chaosu. Petr Kolář měl zrovna začínat, a já byla odhodlaná ho vidět!

Když jsem se proplétala mezi lidmi, uslyšela jsem první akordy. Bylo to jako elektrický náraz, který mi projel celým tělem. Měla jsem pocit, že se mi rozbušilo srdce, a to jsem se ještě ani nedostala k pódiu. Každý tón vibroval v mých žilách, a já se cítila živá, jako nikdy předtím.

Po chvíli jsem se dostala na místo, kde jsem měla perfektní výhled. Petr stál na pódiu, jeho hlas se nesl jako vánky mezi lidmi. „Zazpívejte si se mnou!“ volal, a já jsem vybuchla smíchem. Co bych dala za to, abych tam mohla být s ním! Ale co, já si to prostě užiju z dálky.

A pak to přišlo! Když začal zpívat jednu z těch písniček, která mě vždycky dostávala, najednou jsem se postavila a začala zpívat s ním. Zbytek se mi rozmazal. Byla jsem tam, v tom okamžiku, bez peněz, bez lásky, ale s obrovskou vášní. Lidi kolem mě se otočili, smáli se, a já si uvědomila, že na tom vlastně nezáleží. V tomhle okamžiku jsem byla královnou. Když písničku dohrál, usmál se přímo na mě a já byla přesvědčená, že to byla naše chvíle. A než jsem se nadála, někdo mě chytil za ruku a táhl mě na pódium. „Pojď zpívat s námi!“ hnal mě adrenalin, a tak jsem šla, bez váhání, bez strachu.

Olsenovy dvojčata. Dvě tváře, které se na mě usmívají ze starého časopisu, zatímco já se snažím přežít v ulicích, kde se mění barvy na šedou. Mám poslední drobáky v kapse a na jídlo už mi nezbývá nic. Ale to mě nezlomí.

Jsem tu, v zapadlé čtvrti, kde se neonové světla míchají se stíny, a já musím najít způsob, jak se dostat k penězům. Jediná věc, co mám, je odvaha. Představila jsem si, jak by to vypadalo, kdybych měla peníze na to, abych si koupila ten drahý parfém, co Olsenovy nosí. Cítila bych se jako královna, ale teď? Teď jsem jenom drsná holka s prázdnými kapsami.

Procházím kolem starého klubu, kde se schází banda, co se nebrání žádné akci. Mám plán, jak si vydělat, ale musím být chytřejší než ostatní. Zatímco se ostatní baví, já se vplížím dovnitř a začnu šmejdit. Cítím vůni cigaret a potu, a moje srdce bije rychleji. Pár okamžiků a pak – jackpot. Na stole leží peníze. Ne, tohle není sen. To je realita, kterou chci.

Jakmile se snažím vzít, někdo mě chytí za ruku. Jeho pohled je jako led, a já se musím rozhodnout. Srdce mi buší. Řeknu mu, co si myslím, a on se směje. „Ty si myslíš, že tu můžeš jen tak vzít, co chceš?“ říká. Jeho slova mě dráždí, ale já nejsem typ, co se vzdává. Bojím se, ale vím, že musím bojovat.

Po chvíli přetahování se mu podaří mě vystrčit ven. Ale já se nedám. Když se otočím, vidím, že se na mě usmívají dvě známé tváře. Olsenovy dvojčata. Nevěřím svým očím. Když mě uvidí, jejich úsměv se změní na šok. „Co tady děláš?“ ptají se. A já, místo abych se styděla, se směju. „Dělám si svůj vlastní styl, holky. A co vy?“

To je moment, kdy se všechno změní. Rozhodnou se mě vzít s sebou. Kdo by to řekl? Drsná holka bez peněz a bez lásky, najednou v centru pozornosti. Zatímco jdeme, cítím, jak se mi mění život. A já vím, že to, co jsem si vzala, nebyly jen peníze. Bylo to něco mnohem víc. Měla jsem příběh, který nikdo nečekal.

Stála jsem na rohu ulice, kde se mísily zvuky města s vůní pečených klobás. Galavečer v srdci města, plný luxusu a lesku, se konal jen pár bloků ode mě. Zatímco ostatní se chystali v elegantních šatech a s úsměvy na tvářích, já jsem měla na sobě jen otrhanou košili a pár korun v kapse.

Bylo to jako sen, na který jsem si nemohla dovolit ani pomyslet. Všude okolo mě se tísnily skupinky lidí, kteří se snažili dostat dovnitř. „Získat vstupenky je snadné, když máš správné kontakty,“ říkala jedna z dívek, když si upravovala vlasy. Vzdychla jsem, ale hned mi došlo, že na tohle se nehraje. Klobásky v ruce a úsměv v srdci – to je vše, co mi zbylo.

Rozhodla jsem se, že se na ten galavečer podívám z blízka. Všechno nebo nic! Proplížila jsem se k zadnímu vchodu, kde se dveře občas otevřely a ven se dostal náznak hudby. Vnitřek byl osvětlený barevnými světly, které se odrážely na zlatých stěnách, a já jsem cítila, jak se mě zmocňuje touha být součástí té šílené atmosféry.

Když jsem se dostala dovnitř, vyrazilo mi dech, jak moc se to lišilo od mé reality. Lidé se smáli, tancovali a vychutnávali si víno. Pohledy na mě byly jako ostré šípy, ale já jsem se nenechala odradit. Musela jsem se dostat blíž. Našla jsem si místo v rohu, kde jsem mohla pozorovat dění a snít o tom, že i já jsem součástí toho všeho.

A pak to přišlo. Vzhled, který mi změnil život. Podíval se na mě. Ten kluk, s kterými by se spojila moje duše, kdybych měla tu odvahu. Jeho pohled byl jako magnet a já se cítila, jako bych konečně našla něco víc než jen klobásku v ruce. Když jsem se odvážila k němu přiblížit, usmál se a řekl: „Ty jsi tady správně, holka.“ Jen jsem se usmála a věděla, že tenhle galavečer, na který jsem neměla vstupenky, mi přinesl něco, co jsem ani nečekala.

Přípravy na Galavečer

Ono to začalo jako každá jiná noc. Vzduch byl prosycen vůní benzínu a spáleného gumy, zatímco já jsem popíjela levné pivo v zaplivaném baru na rohu. Zrovna jsem se chystala na to, že si najdu nějakou další pitomou práci, abych si vydělala na jídlo, když se objevil ten plakát. Soutěž o vstupenky na Galavečer! No, co jiného mi zbývalo, než to zkusit.

Akce začíná

Vyrazila jsem na místo konání. Kolem mě se to hemžilo lidmi, kteří se snažili dostat do srdce této akce. Odvážní, vystajlovaní, s úsměvem na tváři. Já? Byla jsem v černém tričku a roztrhnutých džínách, ale co na tom záleží. Hlavně, že mám koule. Soutěž byla jasná – kdo se dostane na scénu a ukáže nejlepší kaskadérské kousky, vyhrává. Řekla jsem si, že se do toho pustím naplno.

Adrenalin v žilách

Když jsem skákala přes překážky, cítila jsem, jak mi srdce buší jako o závod. Každý skok byl větší než ten předchozí. Lidé kolem mně křičeli a já se cítila jako královna. Vzduch byl plný napětí a adrenalinu, a já jsem si ho užívala. Nebyla jsem tady jen tak, byla jsem tady, abych vyhrála!

Nečekaný zvrat

Najednou, uprostřed soutěže, se objevil neznámý chlapík. Měl na sobě koženou bundu a jeho pohled byl tak intenzivní, že jsem na moment zapomněla na všechno ostatní. „Máš talent, holka!“ zakřičel. Cože? Mně? Neznámý chlapík mi dává kompliment?! V tu chvíli jsem si uvědomila, že vyhrát není všechno. Možná mi na tom všem záleží víc, než jsem si myslela.

Překvapení na konci

Soutěž skončila a já se postavila na pódium. Všichni mě sledovali, já jsem si připadala jako superhrdinka. Překvapení? Nevyhrála jsem. Ale ten chlapík se přiblížil a nabídl mi místo v jeho týmu. „Přijď s námi, budeme skákat na další akci. Není to o penězích, ale o svobodě a vášni!“ A tak jsem se rozhodla. Není to jen o vítězství, ale o tom, co děláš a s kým to děláš.

Hlava mi třeští. Ráno jsem se probudila na starém gauči, který pamatuje lepší časy. Všude kolem mě jsou prázdné plechovky od piva a zápach cigaretového kouře. Uvědomila jsem si, že nemám ani korunu na účtu, a přesto jsem snila o galavečeru, na který bych chtěla jít. Tak jsem si řekla, proč to nezkusit?

Na internetu jsem našla soutěž o vstupenky na galavečer. Perfektní příležitost! Moje srdce začalo bušit, když jsem si představila, jak se procházím mezi elegantními lidmi. Vytáhla jsem svůj starý notebook, který vypadá jako po bitvě, a začala psát. Odpovědět na otázky, které se zdály být jednoduché, ale já jsem chtěla vymyslet něco, co je skutečně zaujme.

Asi hodinu jsem se snažila najít ta správná slova, když mi do hlavy vpadla myšlenka: nikdo nemá rád nudné příběhy. Tak jsem se rozhodla, že napíšu příběh o dívce, která se rozhodla vzít si svůj osud do vlastních rukou. V tom příběhu jsem byla já, drsná holka bez peněz a bez lásky, ale s ohromnou touhou po dobrodružství. V jednu chvíli jsem se dokonce dostala do situace, kdy jsem se musela postavit proti bandě kluků, kteří se mi snažili vzít můj sen.

Vytvořila jsem napínavé scény, kde jsem se musela probojovat skrze temné uličky města, cítit vzrušení z adrenalinu a chuť na vítězství. Ve vzduchu byla cítit benzín a prach, když jsem se snažila uniknout jejich gripu. Nakonec jsem vyhrála. Odpověď, kterou jsem zaslala, byla plná emocí a síly, kterou jsem cítila v každém okamžiku svého života.

Čekala jsem dny na odpověď, a když konečně přišel e-mail, málem jsem omdlela. Byla jsem vybraná! Odpověděli mi, že mám lístky na galavečer. Ale pozor – s podmínkou, že musím dorazit s neznámým hostem. Když jsem se konečně dostala na galavečer, viděla jsem, jak se všechny mé sny proměnily ve skutečnost. A pak jsem ho uviděla – kluka, který mi ukradl srdce. A jaká byla jeho reakce na to, že jsem bez peněz a bez lásky? Všechno, co jsem si myslela, že vím, se rozpadlo na kusy.

Vstupenky? Na to zapomeň!

Tak jsem stála před vchodem do toho luxusního místa, vůně jídla a parfémů se mísila s kouřem z cigaret. Galavečer, na který by se většina lidí oblékla do svých nejlepších šatů. Ale já? Na sobě jsem měla staré džíny a černou koženou bundu. Měly by mi být úplně ukradené, ale tohle mě lákalo, ať už to znamenalo cokoliv.

Všichni na vnitřní party

Přesně tak, zatímco davy v bílých košilích a vymydlených účesech se tlačily dovnitř, já si říkala: „Proč si neudělám vlastní show?“ Hlava mi pracovala na plné obrátky. Kde sehnat vstupenky? Na to jsem neměla. Ale to mě nezastavilo. Odmítla jsem být další z mnoha.

Akce je má druhé jméno

Začala jsem se prodírat mezi lidmi, až jsem narazila na nějakého frajera. Vypadal jako ze svatebního katalogu, ale hodně se mračil. „Hele, kámo, ty vypadáš, jako bys potřeboval trochu vzrušení!“ zakřičela jsem. Chvíli na mě koukal, pak se zasmál. „A co chceš?“

Vstup do neznáma

„Vstupenky, co jiného? Mám plán, jak dostat tuhle party na jinou úroveň.“ Zvedla jsem obočí a on se nakonec rozhodl mě vzít k sobě. Potkali jsme se s partou lidí, kteří se zdáli být ochotni riskovat. A já? Já jsem se cítila jako královna. Příležitost mi spadla do klína.

Nečekaný zvrat

Jakmile jsme se dostali dovnitř, atmosféra byla elektrizující. Zábava, která se rozjížděla, ale já měla ještě jeden trumf v rukávu. Vytáhla jsem starou poukázku na vstupenky, kterou jsem našla v kapse. Když jsem ji ukázala, barman na mě koukal jako na ducha. „Tohle skončilo před rokem!“ Ale já mu jen dala úsměv, který říkal: „Nezastavujte mě, dokud se zábava neskončí.“

Tímhle galavečerem jsem prošla jako bouře, a než jsem se nadála, stala jsem se hvězdou noci. Ale co že? Nic z toho mi nezůstalo. Všechno, co jsem chtěla, bylo na chvíli zapomenout na realitu, a to se mi podařilo.