Byla to jedna z těch nocí, kdy se všechno zdálo být na pokraji. Seděla jsem na vrcholu starého kontejneru, s cigaretou v ruce, kouř se mísil s vůní benzínu a potu. Město spalo, ale já ne. Něco se blížilo. WFSService a jeho wfsversion2.0.0 zněly jako vtip, ale já jsem tušila, že tohle bude začátek něčeho velkého.
V té tmě jsem slyšela křik. Ne, ne, to nebyl křik, to byla technologie, která se pomalu, ale jistě vymykala kontrole. RequestGetCapabilities mi znělo jako zaklínadlo, ale já jsem věděla, že to nebude bez následků. Zvedla jsem se a popošla blíž k neonovému světlu, které se odráželo od mokrého asfaltu. Každý krok byl plný adrenalinu.
Vůně deště se mísila s těžkým vzduchem plným očekávání. Zastavila jsem se poblíž opuštěného skladu, kde jsem slyšela šramot. Můj instinkt mi říkal, že tady najdu odpovědi. Otevřela jsem vrata a vstoupila dovnitř. Všude kolem mě byly monitory, blikající světla a podivné stroje. GetCapabilities se stalo mým průvodcem do neznáma.
Začala jsem prozkoumávat, co všechno tu je. Na stole ležely papíry, staré plány a kód, který by mi měl otevřít oči. Každé slovo na stránkách bylo jako návod k akci. Můj adrenalin stoupal, když jsem si uvědomila, že jsem na stopě něčemu velkému. Ale co? Odpověď byla blíž, než jsem si myslela.
Najednou se rozsvítily všechny monitory a na obrazovkách se objevila data. Všechno se točilo kolem WFS a jeho schopností. Byla jsem v tom až po uši. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem se rozhodla. Musím zjistit, co se stane, když si vezmu to, co mi patří. Jakmile jsem stiskla tlačítko, obrazovka se rozsvítila a já zjistila, že jsem spustila něco, co změní všechno. A pak… tma.