Černovláska.cz

Vstup do hry

Přijela jsem do Českých Budějovic a první, co mě zasáhlo, byla vůně smažených langošů a zvuk rapových beatů, které se linuly z klubu na rohu. Ulice byly plné lidí, ale já jsem šla jen za jedním cílem. Neměla jsem peníze, ani lásku, ale měla jsem hrdost a chuť ukázat, že jsem tu já, drsná holka z ulice.

Na scéně

Vstoupila jsem do klubu, kde se konal rapový battle. Místnost byla naplněná kouřem a smíchem, ale já jsem cítila jen adrenalin. Pod pódiem stál typ, který vypadal jako král, s velkým zlatým řetězem na krku. Ten kluk mě zaujal natolik, že jsem se rozhodla, že se mu ukážu. Bez rozmýšlení jsem se postavila do fronty pro ringu. Lidi okolo mě šuškali, ale já jsem je ignorovala. Chtěla jsem, aby mě slyšeli.

První kolo

Když došlo na mě, vyrazila jsem vpřed. Beat se rozjel a já jsem začala. Můj hlas byl silný, jako když se rozléhá hrom. Slova se sypala jako z praku a já jsem cítila, jak mě energie naplňuje. Mluvila jsem o tom, jak je život těžký, jak se snažím přežít v městě, kde láska je jen pro ty, co si ji mohou koupit. Lidi začali tleskat a já v tom okamžiku věděla, že tohle je moje chvíle.

Nečekaná rivalita

V druhém kole se proti mně postavil kluk s neuvěřitelně rychlým jazykem. Jeho slova byla jako kulky, ale já jsem se nenechala zastrašit. Odpověděla jsem mu, že jeho rap je jako prázdná láhev – hezky vypadající, ale uvnitř nic. Publikum šílelo, a já jsem pocítila, jak se mi srdce rozbušilo. Ale najednou se něco stalo. Z davu se ozval smích, a já jsem se otočila. Byl to ten kluk s řetězem, s kterým jsem počítala jako s protivníkem.

Nečekaný zvrat

Když battle skončil, kluk s řetězem přistoupil blíž. „Ty máš koule, holka,“ řekl a já jsem nevěděla, co na to říct. Očekávala jsem, že mi vychválí výkon, ale on místo toho vytáhl z kapsy peněženku a podal mi ji. „Tady, na pivo. Jsem rád, že jsem tě potkal.“ V ten moment jsem pochopila, že v životě nejsou jen peníze nebo láska, ale i překvapení, která ti změní život. S úsměvem jsem mu poděkovala a vyrazila s ním do noci, kde mě čekal nový příběh, který se teprve měl začít.

Když jsem se ocitla na ulicích Českých Budějovic, byla jsem bez peněz a bez lásky. Vzduch byl nasáklý pachy z fast foodů, nočního života a levného piva. Kolem mě se hemžili lidé, kteří si užívali večer jako by to byl jejich poslední. A já? Já jsem byla drsná holka, která nešla pro slovo daleko.

Na rohu ulice, kde se mísily zvuky rapové hudby s křikem opilců, jsem se rozhodla, že tohle je můj večer. Zpoza rohu vyšel kluk v kšiltovce, jehož styl mi okamžitě padl do oka. Přišel blíž, jeho oči mi říkaly, že má něco na srdci. Ale já jsem neměla zájem o nic jiného, než o akci.

Slyšela jsem, jak z nedalekého klubu vychází beat tak silný, že jsem ho cítila v břiše. „Pojď, jdeme to rozjet!“ křikla jsem, aniž bych věděla, co přesně mě čeká. Kluk se zasmál a šel za mnou. Nechal mě vést, a já jsem si užívala pocit, že mám kontrolu.

Uvnitř klubu to bylo šílenství. Americký rap burácel ze všech stran. Lidé tančili, smáli se a pili, jako by zítra mělo být po všem. Já jsem se připojila do víru, hodila jsem na sebe všechno, co jsem měla, a rozjela to naplno. Každý beat mě hnala kupředu, každý verš mě povzbuzoval, abych byla víc drsná.

Najednou se stalo něco nečekaného. Z davu se vynořil DJ, který se na mě podíval a usmál se. „Ty jsi ta, co umí žít, co? Pojď na pódium!“ Bez přemýšlení jsem se vydala k němu, ale místo toho, abych se stala hvězdou večera, stalo se něco nečekaného. Kluk, co mě sledoval, se postavil vedle mě a řekl: „Mám pro tebe nabídku – pojď se mnou na turné.“

Než jsem stihla zareagovat, DJ mě vyzval, abych improvizovala. A tak jsem udělala to, co umím nejlíp – nechala jsem se unést rytmem a dala mu vše, co jsem měla. A co se stalo? Publikum mě milovalo. Večer skončil, ale já jsem si uvědomila, že láska, po které jsem toužila, nebyla to, co jsem potřebovala. Nešlo o peníze nebo romantiku, šlo o ten pocit – být na vrcholu a být sama sebou.

Úvod do chaosu

Život na okraji města, tam kde smrad z odpadků a prach z ulice splývá s rytmem amerického rapu. V Českých Budějovicích je to tak, že když nemáš prachy, nemáš ani lásku. A tak se toulám, bez cíle, s ušmudlaným notýskem v ruce, přičemž každé slovo je jako rána pěstí.

Srdce města

Procházím kolem starého nádraží. Vzduch je tady nasáklý příběhy, které nikdo nevypráví. Když slyším beaty, všechno ostatní mizí. Rap je moje mantra, moje zbraň. Přímo uprostřed jedné z těch špinavých uliček potkávám partu kluků, co se snaží prorazit. Každý z nich má svůj sen, ale já? Já jsem jen tady, abych se ujistila, že nezapadnu.

Nečekaná šance

Kluci mě vidí, když vcházím do jejich světa. „Co máš?“ ptá se jeden z nich, zatímco si hraje s tlustým řetězem kolem krku. Odpovídám, že nemám nic, ale moje slova mají váhu. Začínám rapovat. Až do teď jsem byla jen pozorovatelka, ale teď? Teď jsem středem pozornosti. Všichni se dívají, a já cítím, jak se mi zrychluje tep.

Bitva na mikrofonech

O pár minut později se to změní v bitvu na mikrofonech. Kluci se smějí, když vidí, jak bojuju, ale já vím, že mám co nabídnout. Každé slovo je jako výstřel, každý verš je další šrám na duši. Vzduch je naplněný energií, která mě pohání. Zatímco rapuji, zapomínám na prázdno kolem mě, na bolest, co mě svírá. Jsem královna ulice, i když bez trůnu.

Nečekaný konec

Po skončení bitvy se ozve potlesk. Kluci mě berou mezi sebe, ale já vím, že tohle je jen iluze. Žádná láska, žádné peníze, jen další kolo. Ale pak, najednou, jeden z nich mi podává ruku a říká: „Ty jsi naše budoucnost.“ A v tu chvíli, mezi špinavými zdmi, cítím, že i když nemám nic, mám sílu. A to je víc než jakákoli láska nebo peníze.

Temné ulice a neonové světlo

Bylo to pár týdnů, co jsem naposledy viděla slunce. Ulice města se zdály být mým útočištěm a zároveň vězením. S každým krokem jsem cítila, jak mi pod nohama praskají zbytky naděje. Měla jsem pár drobných, ale na kafe v místním bistru mi to stačilo, a to už byl úspěch. Vzduch voněl po pálených gumách a levném alkoholu, když jsem se rozhodla, že si udělám výlet do míst, kde se scházejí ti, kteří nemají co ztratit.

Chinaski a jeho svět

Vešel jsem do baru, kde se zdálo, že čas přestal existovat. Chinaski se zrovna hrál na pódiu, jeho hlas se rozléhal jako hrom. Cítila jsem, jak se mi rozbušilo srdce. S každou notou jsem se propadala hlouběji do jeho textů, které vystihovaly všechno, co jsem kdy cítila. To byl ten moment, kdy jsem zapomněla na všechno ostatní.

Nečekaná setkání

Po koncertu jsem se potloukala po baru, když jsem narazila na kluka s tetováním, které se vinulo kolem jeho předloktí jako had. Oči mu žhnuly, když mi nabídl drink. „Jsem tady, abych se bavil, ne abych šetřil,“ řekl a já se usmála. S ním jsem cítila, že se svět kolem mě rozjasňuje. V tom okamžiku jsem zapomněla na prázdnotu, kterou jsem s sebou nosila.

Riziko a akce

Rozhodli jsme se, že si uděláme noční dobrodružství. Vyrazili jsme do uliček, které byly pokryté graffiti, a já jsem se cítila jako královna. Zastavili jsme se na rohu, kde se prodávaly drogy a sny. Cítila jsem vzrušení, ale také strach. Když jsem na něj pohlédla, věděla jsem, že jsme na tenkém ledu.

Šokující odhalení

Najednou se ozval křik a já spatřila, jak kluk s tetováním zmizel do tmy. Srdce mi bušilo. Byl to jenom kluk z baru, nebo jsem se dostala do nebezpečné hry, kterou jsem nechtěla hrát? Když jsem ho konečně našla, stál nad někým, kdo ležel na zemi. „Ne, to není možné,“ zašeptala jsem. Otočil se ke mně, oči mu plály. „Tohle je svět, ve kterém žijeme. Tady se rozhoduje vteřinou.“

Jsem drsná holka, co nemá ani zlámanou korunu, ale to mi nebrání v tom, abych se dostala na Galavečer. Všichni kolem mě se rozplývají nad luxusem a šampaňským, ale já mám jiné plány. Chci vyhrát vstupenky!

Tak jsem se přihlásila do soutěže o vstupenky na Galavečer. Ulice voní po dešti, a já si v hlavě přehrávám, co všechno bych tam mohla zažít. V hlavě mi hučí, jak se mi na té červené koberce bude třpytit moje černé šaty. Mám v sobě touhu po vzrušení, a tohle je moje šance.

Den D je tady. Město je rozjasněné světly a já se snažím zapadnout mezi ty, kteří mají peníze a úsměvy. Moje srdce buší jako blázen. Jak se mám dostat mezi ty VIP? Ale pak mě napadne geniální plán. Najdu si někoho, kdo mě tam vezme. Hledám v davu, a najednou ho vidím – kluka s charismatickým úsměvem a drahým oblekem.

„Ahoj, potřebuješ doprovod?“ zeptám se, když jsem si jistá, že mě nevytlačí. On se zasměje a souhlasí. Vklouznu do jeho světa jako stín, a najednou jsem obklopena luxusem. Všude jsou šampaňské a vůně parfémů, které se mísí s mým levným deodorantem. Ale to mi nevadí. Jsem tady, a to se počítá.

Večer se rozjíždí, já se bavím, ale pak se stane něco nečekaného. Kluk, se kterým jsem přišla, má tajemství. Při jednom z našich rozhovorů se přizná, že je součástí podvodu, který má za cíl okrást všechny VIP hosty. Moje srdce se zastaví. Mám se zapojit, nebo to udělat po svém? Překvapivě volím druhou možnost. Vytáhnu svůj mobil a zavolám policii. Ten večer skončí v chaosu, ale já vyjdu jako hrdinka. Galavečer se promění v zábavnou historku, kterou budu vyprávět ještě dlouho. A já? Já budu mít na paměti, že drsné holky se nikdy nevzdávají.

Byla jsem na dně, bez peněz a lásky. Město kolem mě hučelo, ale já jsem byla jak v bublině. Všude kolem mě se mísily vůně levných kebabů a zápachu z kanalizace. Ulice smrděly smutkem a já jsem v tom smutku tančila. Vzpomínám na ten večer, kdy jsem poprvé slyšela Sinead O’Connor. Její hlas jako by ze mě sundal tu špinavou slupku. „Nothing Compares 2 U“ se mi vryl do paměti jako tetování, které jsem si nikdy nechtěla nechat udělat.

Seděla jsem na schodech před rozpadlou budovou, s cigaretou v ruce. Když jsem slyšela tu píseň, něco se ve mně zlomilo. Cítila jsem, jak se mi v žilách rozlévá síla. Zvedla jsem hlavu a podívala se na hvězdy, které se snažily prosvítit skrz znečištěnou oblohu. Tehdy jsem si uvědomila, že i v téhle šedi může být něco krásného.

Bez peněz, bez lásky, ale s touhou po změně. Vzala jsem si poslední drobáky a vyrazila do klubu, kde hráli živě. Měla jsem pocit, že mě Sinead volá. Když jsem dorazila, slyšela jsem její písničky znít z reproduktorů tak nahlas, že to v mé hrudi vyvolávalo bouřlivé emoce. „Tohle je moje chvíle!“ říkala jsem si, když jsem se dostala na parket.

Když jsem tancovala, cítila jsem, jak se mi z vedlejšího stolu někdo dívá. Byl to kluk s modrými vlasy a piercingy. V jeho očích byla touha, ale já jsem se nebála. Vzala jsem si ho, jako bych si brala poslední kousek čokolády. Hráli jsme hru, v níž jsme se navzájem testovali, a já jsem si uvědomila, že to, co jsem hledala, nebyla láska, ale svoboda.

Noc pokročila, a já jsem se cítila jako královna, i když jsem měla v kapse jen pár drobných. Kluk zmizel, ale já jsem se smála, protože jsem teď měla v sobě sílu, kterou mi dala Sinead. A pak, když jsem šla domů, slyšela jsem její hlas v uších. „Není to o tom, co máš, ale co cítíš.“

A v tu chvíli, když jsem vyšla na ulici, jsem si uvědomila, že ten kluk byl jen přeludem, ale já jsem byla skutečná. Sinead mě naučila, že i bez lásky a peněz můžu být silná. Ale co mě dostalo, bylo, když jsem si večer vrátila domů, a našla jsem v poštovní schránce dopis s pozváním na její koncert. V tu chvíli jsem si uvědomila, že někdy osud přichází ve formě překvapení, a já jsem byla připravená ho chytit za pačesy.

Jsem drsná holka, která se nebojí říct, co si myslí. Na ulici, kde se špinavé ulice setkávají s šedými paneláky, jsem se naučila přežít. Bez peněz, bez lásky, ale s dávkou odvahy a trochou adrenalinu. Když se mi podařilo ukrást RAP z jedné místní garáže, věděla jsem, že to bude začátek mého dobrodružství.

RAP byl jako magnet, přitahoval všechny, kdo měli v sobě touhu po svobodě, ale i temnotě. Cítila jsem energii, jak se mi rozlévá v žilách, zatímco jsem ho nesla na zádech. Ulice voněly po benzínu a čerstvém asfaltu, zatímco mě obklopovali lidé, kteří se snažili zjistit, co se děje. V jejich očích jsem uviděla strach a touhu, ale já jsem se nedala zastrašit.

Večer, kdy jsem se rozhodla uspořádat RAP večírek, se to rozjelo naplno. Všichni z okolí se sešli, aby zažili něco výjimečného. Záznamy z garáže se rozzářily v rytmu basů a já jsem tančila jako blázen, přitom jsem viděla, jak se ulice mění v něco magického. Lidé se spojili, a i když jsme byli bez peněz, měli jsme něco, co žádné bankovky nemohly koupit – svobodu.

Pak přišla ona chvíle, kdy se mi na krku objevila ruka. Otočila jsem se a tvářil se mi chlapec se zlatými řetězy a zlověstným úsměvem. „To je můj RAP!“ křičel, ale já jsem se nehodlala vzdát. Srdce mi bušilo jak zběsilé, když jsem se s ním pustila do boje. Byl silný, ale já měla něco, co on nikdy mít nebude – odhodlání a touhu vyhrát.

Když se prach usadil, a já stála nad ním, pocítila jsem vítězství. Ale pak jsem si uvědomila, že RAP je jen kousek hudby, zatímco já jsem ta, kdo kontroluje svůj vlastní příběh. Otočila jsem se a šla dál, bez ohledu na to, co si ostatní myslí. Měla jsem v sobě energii a touhu žít naplno. A tak jsem odešla, s pocitem, že žádná láska ani peníze mi nikdy nemohou vzít svobodu, kterou jsem si vybojovala.

Všechno začalo v garáži

V garáži, kde jsem trávila víc času než v normálním světě, jsem našla starou plechovku PopStars Cola. Její barva byla jako neonový výkřik uprostřed šedi mého života. Otevřela jsem ji a vůně syceného nápoje mi vtrhla do nosu, přinesla s sebou vzpomínky na lepší časy. Ale tohle nebylo normální pití. Bylo to jako poflakování se s démony minulosti, kteří se teď rozhodli mě navštívit.

Setkání s podivnými postavami

Jak jsem se napila, uviděla jsem je. Bylo to jako v nějakém kocovinovém snu – už jsem je znala. Zjevily se mi postavy z mé minulosti. Každý z nich měl na sobě kousky barevných hadrů, které voněly jako staré cigarety a levné parfémy. Jeden z nich, vysoký chlapík se spoustou tetování, se na mě usmál. V tu chvíli jsem věděla, že se něco chystá.

Pohádka bez konce

Začali jsme se bavit, jako by to bylo včera, co jsme se naposledy viděli. Vzpomínali jsme na staré časy, smáli se a já cítila, jak se v mé hrudi zvedá adrenalin. PopStars Cola mě dostala do stavu, kdy jsem se cítila jako královna noci. Ale brzy jsem zjistila, že tohle je jen začátek. S každým douškem se mi v hlavě honily myšlenky na šílenství, které mě čeká.

Hlava v oblacích, peníze na dně

Všechny naše plány se zdály bláznivé. Vytvořili jsme strategii, jak se dostat k penězům, které nám chyběly. Bylo to jako skákat do temné propasti, ale já jsem se nebála. Byli jsme jako popstars, ready na akci a já byla ta, kdo to řídil. Srdce mi bušilo, když jsme se vydali do noci, hledat cestu ven z naší bezvýchodné situace.

Překvapení na konci noci

Když jsme se dostali na místo, které jsme si vybrali, realita mě praštila do obličeje. Místo peněz na nás čekalo něco úplně jiného – banda lidí, kteří se připravovali na koncert. Moje drsné já se odvážně postavilo doprostřed crowdu. A když jsem tam stála s plechovkou PopStars Cola v ruce, uvědomila jsem si, že tohle je moje šance. Život je o překvapeních. A já, drsná holka bez peněz a lásky, jsem najednou měla v ruce mikrofon.

Dneska večer jsem se rozhodla, že vypadnu z tý ošklivý šedi. V kapse jsem měla jen pár drobných, ale co na tom záleží? Město je plný zvuků, barev a lidí, co se snaží zaplnit svůj prázdný život. A já? Já jsem tady, abych si to užila!

Rocková škola byla mým cílem. Otevřela jsem dveře a uvnitř to hučelo jako v úlu. Vůně piva, cigaret a potu se mísila s tónem kytar a smíchem. Viděla jsem, jak si lidi užívají, a já chtěla být součástí tohohle chaosu. Petr Kolář měl zrovna začínat, a já byla odhodlaná ho vidět!

Když jsem se proplétala mezi lidmi, uslyšela jsem první akordy. Bylo to jako elektrický náraz, který mi projel celým tělem. Měla jsem pocit, že se mi rozbušilo srdce, a to jsem se ještě ani nedostala k pódiu. Každý tón vibroval v mých žilách, a já se cítila živá, jako nikdy předtím.

Po chvíli jsem se dostala na místo, kde jsem měla perfektní výhled. Petr stál na pódiu, jeho hlas se nesl jako vánky mezi lidmi. „Zazpívejte si se mnou!“ volal, a já jsem vybuchla smíchem. Co bych dala za to, abych tam mohla být s ním! Ale co, já si to prostě užiju z dálky.

A pak to přišlo! Když začal zpívat jednu z těch písniček, která mě vždycky dostávala, najednou jsem se postavila a začala zpívat s ním. Zbytek se mi rozmazal. Byla jsem tam, v tom okamžiku, bez peněz, bez lásky, ale s obrovskou vášní. Lidi kolem mě se otočili, smáli se, a já si uvědomila, že na tom vlastně nezáleží. V tomhle okamžiku jsem byla královnou. Když písničku dohrál, usmál se přímo na mě a já byla přesvědčená, že to byla naše chvíle. A než jsem se nadála, někdo mě chytil za ruku a táhl mě na pódium. „Pojď zpívat s námi!“ hnal mě adrenalin, a tak jsem šla, bez váhání, bez strachu.

Olsenovy dvojčata. Dvě tváře, které se na mě usmívají ze starého časopisu, zatímco já se snažím přežít v ulicích, kde se mění barvy na šedou. Mám poslední drobáky v kapse a na jídlo už mi nezbývá nic. Ale to mě nezlomí.

Jsem tu, v zapadlé čtvrti, kde se neonové světla míchají se stíny, a já musím najít způsob, jak se dostat k penězům. Jediná věc, co mám, je odvaha. Představila jsem si, jak by to vypadalo, kdybych měla peníze na to, abych si koupila ten drahý parfém, co Olsenovy nosí. Cítila bych se jako královna, ale teď? Teď jsem jenom drsná holka s prázdnými kapsami.

Procházím kolem starého klubu, kde se schází banda, co se nebrání žádné akci. Mám plán, jak si vydělat, ale musím být chytřejší než ostatní. Zatímco se ostatní baví, já se vplížím dovnitř a začnu šmejdit. Cítím vůni cigaret a potu, a moje srdce bije rychleji. Pár okamžiků a pak – jackpot. Na stole leží peníze. Ne, tohle není sen. To je realita, kterou chci.

Jakmile se snažím vzít, někdo mě chytí za ruku. Jeho pohled je jako led, a já se musím rozhodnout. Srdce mi buší. Řeknu mu, co si myslím, a on se směje. „Ty si myslíš, že tu můžeš jen tak vzít, co chceš?“ říká. Jeho slova mě dráždí, ale já nejsem typ, co se vzdává. Bojím se, ale vím, že musím bojovat.

Po chvíli přetahování se mu podaří mě vystrčit ven. Ale já se nedám. Když se otočím, vidím, že se na mě usmívají dvě známé tváře. Olsenovy dvojčata. Nevěřím svým očím. Když mě uvidí, jejich úsměv se změní na šok. „Co tady děláš?“ ptají se. A já, místo abych se styděla, se směju. „Dělám si svůj vlastní styl, holky. A co vy?“

To je moment, kdy se všechno změní. Rozhodnou se mě vzít s sebou. Kdo by to řekl? Drsná holka bez peněz a bez lásky, najednou v centru pozornosti. Zatímco jdeme, cítím, jak se mi mění život. A já vím, že to, co jsem si vzala, nebyly jen peníze. Bylo to něco mnohem víc. Měla jsem příběh, který nikdo nečekal.