Jsem drsná holka, která se nebojí říct, co si myslí. Život mě naučil, že slova mohou být ostrá jako břitva, a já je používám s lehkostí. Včera večer jsem seděla na schodech před jedním z těch starých, zapomenutých barů, kde se mísí pach potu a levného alkoholu. Zasmušilé tváře kolem mě se snažily zapomenout na realitu, ale já jsem byla jiná. Já jsem byla tady, abych si vyříkala, co mě trápí.
Na stole vedle mě ležel rozbitý mobil, který byl mým jediným společníkem. Představovala jsem si, jaký by to byl život, kdybych měla peníze. Kdybych mohla utéct daleko od tohoto místa, kde žádná láska neexistuje. Ale místo snění jsem se rozhodla jednat. Zvedla jsem se a šla dovnitř, kde se vzduch mísil s cigaretovým kouřem a hlukem smíšených rozhovorů.
Když jsem vešla, všechny pohledy se na mě obrátily. Představovala jsem si, jak bych mohla být královnou tohoto místa, ale místo toho jsem byla jen další holka bez peněz. A tak jsem si objednala vodku. Zaslechla jsem, že se něco chystá. Kluci v rohu se smáli a ukazovali na mě. Představila jsem si, že plánují něco velkého. Moje srdce začalo bušit. Byla jsem zvědavá, co se děje.
O chvíli později jsem zjistila, že plánují malou „akci“ na ulici. Zajímalo mě, co si pro mě připravili. Vzala jsem si poslední doušek vodky a vyrazila ven. Ulice byla chladná, vůně deště se mísila s benzinem. Kluci mě následovali, smáli se a pokřikovali. Byla jsem připravena na cokoliv. Když jsme dorazili na místo, uviděla jsem, že na nás čeká několik dalších lidí. Byla to výzva – a já jsem milovala výzvy.
„Co budeme dělat?“ zeptala jsem se, snažila se zachovat klid. Všichni se začali smát. „Bude to sranda, slečno drsná,“ řekl jeden z kluků. Měli v plánu malou soutěž. Kdo se odváží skočit do vody za námi? Byla tam malá nádrž, plná špinavé vody. Proč ne? Vzala jsem si sázku. Skok do vody? To jsem musela udělat. Cítila jsem, jak mi adrenalin stoupá. Na poslední chvíli jsem se otočila a podívala se na kluky. „Kdo jde se mnou?“
Skok jsem udělala. Bylo to jako letět. Voda mě obklopila, ale já jsem se vynořila s úsměvem. Všichni kolem mně tleskali a smáli se. V ten moment jsem si uvědomila, že bez peněz a bez lásky mám i tak víc, než jsem si myslela. A právě v tomhle okamžiku jsem se rozhodla, že se nikdy nebudu bát žít naplno.