Tak jo, měla jsem den jako každý jiný. Bez peněz, bez lásky, ale s plnou hlavou myšlenek. Když jsem se procházela po městě, vzduch voněl po dešti a cigaretovém kouři. Zatímco ostatní se snažili najít štěstí, já jsem se snažila najít něco, co by mi zaplatilo další jídlo. A v tom jsem ho uviděla – Uriela.
Stál opřený o zeď, jeho oči vyzařovaly něco, co mě přitahovalo. Bylo to jako magnet. „Čau, co děláš?“ zeptal se, aniž by čekal na odpověď. Věděla jsem, že tenhle kluk je problém, ale něco mi říkalo, že to je přesně to, co teď potřebuji. Rychlý adrenalin.
Popisovat to, co následovalo, by bylo jako malovat obraz, který už všichni viděli. Uriel měl v sobě něco temného, něco, co mě fascinovalo. Když jsme se procházeli ulicemi, všude kolem nás byly neonové světla a zvuky města. Měli jsme jedno společné – touhu po něčem víc. Nevěděla jsem, co hledám, ale s ním jsem to cítila.
Vlezli jsme do starého klubu, kde se hudba rozléhala jako hlučný vichr. Tancovali jsme, smáli se, a já zapomněla na všechny starosti. Když jsem se na něj podívala, viděla jsem v jeho očích jiskru, která mě nutila zapomenout na realitu. Bylo to jako únik, ale věděla jsem, že to nemůže trvat věčně.
A pak to přišlo – zvrat, který jsem nečekala. Uriel mě vzal na zadní dvorek klubu, kde se vzduch lehce chvěl a smrděl po zkažených jídlech. „Mám pro tebe nabídku,“ řekl tajemně. A já, naivní blázen, jsem se ptala, co to znamená. No, to, co mi řekl, změnilo všechno. Pochopila jsem, že někdy, když se zdá, že nemáš nic, můžeš dostat víc, než si kdy představovala. A já? No, já jsem se rozhodla riskovat.