Tak jo, sedím na parkovišti, rozbitý auto kolem mě, a v ruce mám kafe, co vypadá, jako by přestalo existovat. Ale já? Já mám plán. Je to jako s CSS. Když to umíš, můžeš s tím udělat divy. Ale pokud ne, tak se ti to celé rozsype jako hromada pixelů na obrazovce.
Jednoho dne, když jsem se procházela po městě, něco mě zaujalo. Vzduch byl nasáklý vůní čerstvého pečiva z nedaleké pekárny. Zastavila jsem se, abych nasála tu atmosféru. Ale co to? Na výloze visel nápis: „Přijmeme nové tváře!“ Tohle byla moje šance. Peníze nebyly, ale motivace? Ta byla na vrcholu!
Vstoupila jsem dovnitř, a hned mě uhodil příval vůně čerstvě upečeného chleba. Místnost byla malá, ale útulná. A pak jsem spatřila jeho. Ten kluk v zástěře, co měl na sobě křiváky, které by mu mohl závidět každý rockový hvězda. Zatímco jsem se snažila vymyslet, jak se s ním spojit, v hlavě mi problesklo – co kdybych použila CSS? Vytvořila bych takový styl, který by ho zaujal!
Začala jsem vymýšlet plán. Rozhodla jsem se, že mu ukážu, jak jedinečná můžu být. Vytvořila jsem si vlastní stylový outfit – černé džíny, roztrhané tričko a černé boty. Chtěla jsem, aby si mě všiml, ale ne jako obyčejné holky. Chtěla jsem být ta, co ve městě udělá vlny.
Jakmile jsem se dostala zpátky k pekárně, kluk už tam nebyl. Ale místo něj jsem našla nápis na zemi, který říkal: „Zavřeno pro rekonstrukci!“ No, super. Takže místo toho, abych se dostala k němu, jsem si sedla na lavičku a přemýšlela, co dál. A pak mi to došlo. Místo abych se snažila dostat k někomu jinému, měla bych začít budovat svůj vlastní svět. Takže jsem se zvedla, a světe div se, začala jsem tvořit. CSS? Ne, já jsem ta, co píše svůj vlastní příběh!“