Když se celebrity potkají s realitou

Na konci noci, plné světel a vůní, se drsná holka bez peněz setkává s celebritou. Zde začíná její cesta za dobrodružstvím, kde se nečekané obraty stávají normou. Co se z toho vyklube? Přečtěte si víc!

Všechno začalo ve tmě

Když jsem si zapálila cigaretu na rohu ulice, cítila jsem, jak se mi na kůži lepí chladno noci. 3592 celebrity foto – tohle číslo se mi v hlavě točilo jako blázen. Všichni ti, co se na Instagramu usmívají a hrají si na šťastné, zatímco já tu stála na okraji, bez peněz a bez lásky.

Ten večer v klubu

Dostala jsem tip, že se v jednom z luxusních klubů ve městě schází pár celebrit. „Zajdi tam a udělej nějaké fotky, třeba se ti podaří prodat je,“ řekla mi kámoška. Nevěřila jsem, že by to fungovalo, ale co jiného mi zbývalo? Oblékla jsem se do černého a vyrazila s cigaretem v puse a se znechuceným pohledem.

Na scéně

Klub byl jako horká pec. Všude se mísily vůně levných parfémů a drahého alkoholu. Celebrity tančily v neonovém světle, zatímco já se snažila proplížit mezi nimi, jako duch. Jako drsná holka, co nezná strach, jsem je fotila, až jsem se dostala k jednomu známému herci. „Hej, tohle je moje šance,“ pomyslela jsem si.

Drsné setkání

„Co děláš s tím telefonem?“ zeptal se mě. Jeho hlas byl jako med, ale já jsem se nenechala zastrašit. „Fotím celebritu, co jiného bych dělala? Mám hlad a prázdnou peněženku,“ odpověděla jsem. On se zasmál, jako by to byla ta nejvtipnější věc, kterou slyšel.

Nečekaný obrat

Na konci večera, když jsem se chystala zmizet, mi podal vizitku. „Zavolej mi, jestli chceš dělat něco víc než jen fotit,“ řekl. Ale já jsem si uvědomila, že tohle je přesně ten moment, kdy se drsná holka bez peněz a bez lásky rozhodne vzít věci do vlastních rukou. 3592 celebrity foto už nebylo jen číslo, ale šance na nový začátek. A kdo ví, co z toho ještě vzejde?

Ztracená v labyrintu: Příběh bez lásky a peněz

Vydala jsem se na nečekanou cestu k Českému slavíkovi, abych našla smysl bez peněz a lásky. S podporou neznámého chlapíka jsem se dostala na pódium a objevila, co znamená skutečná síla a odvaha.

Úvod do chaosu

Zrovna jsem stála na rohu ulice, kde se světla města mísila s vůní levných kebabů a cigaret. Kolem mě se hemžily postavy, které měly víc peněz, než rozumu. Já měla v kapse jen pár drobných a pocit, že musím něco změnit.

Hlava plná plánů

Rozhodla jsem se, že se pokusím dostat na Český slavík, nejen abych viděla, jak se ti vyžraní umělci předvádějí, ale abych si možná i něco přivydělala. Vypadalo to jako bláznivý plán, ale co jiného mi zbývalo? Vytvořila jsem si několik scénářů, jak se tam dostat. Přesvědčila jsem kamarádku, že s námi půjde. Měla jsem na sobě černé kožené kalhoty a tričko, které jsem si koupila ve vyřazení. Vypadalo to dost dobře na to, abych si mohla nalákat pár pohledů.

Na cestě k cíli

Dostala jsem se do sálu, kde se konala akce. Všude kolem mě se mísily barvy – svítilny, které vrhaly modré a červené odlesky, a já jsem se cítila jako v jiném světě. Zatímco se na pódiu odehrávalo šílenství, já jsem se snažila proplést mezi davem, vdechovat atmosféru a užít si ten adrenalin. Každý tón, každé slovo, které vyšlo z úst těch umělců, mě nabíjelo.

Překvapení na obzoru

Najednou jsem si všimla, že se ke mně blíží nějaký chlapík. Vypadal jako jeden z těch, co se snaží dostat do showbyznysu, ale jeho pohled byl jiný. Byl plný odhodlání a touhy. Řekl mi, že má v plánu udělat skvělou věc a potřebuje pomoc. Neváhala jsem.

Nová cesta

Zatímco mi vyprávěl o svém plánu, já jsem cítila, jak se mi zvedá hladina adrenalinu. Společně jsme vymysleli, jak se dostat na pódium a ukázat světu, co v nás je. Po pár minutách byli všichni kolem nás nadšení, a já jsem se smála, protože jsem věděla, že i bez peněz a lásky, jsem našla něco, co mi dává smysl.

Nečekaný závěr

Když jsme se dostali na pódium, všechny oči byly na nás. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že peníze a láska nejsou to, co definuje úspěch. Byla jsem tam, na tom pódiu, a cítila jsem se jako královna. Ten chlapík vedle mě byl nečekaný, ale já jsem věděla, že jsem konečně našla to, co jsem hledala – sílu a odvahu, abych se postavila za sebe. A to bylo to nejvíc.

3759: Otestuj svůj stres a zjisti, co se v tobě skrývá

Otestuj svůj stres v příběhu drsné holky, která se nebojí konfrontovat své démony. Od opuštěného parku po adrenalinový skok padákem, zjistí, že stres je jen iluze, kterou si sama vytváří. Závěr? Láska k sobě je největší vítězství.

Když jsem se ráno probudila, slunce už svítilo jako rozžhavená plechovka. Znovu jsem si říkala, že dneska nebudu mít klid. Stres, ten neúprosný parazit, co se mi zalepil na krk a nenechá mě na pokoji. 3759</b. – to je číslo, které mi nedalo spát. Znamenalo to pro mě test, který jsem si vymyslela, abych zjistila, jak moc jsem rozervaná.

Vydala jsem se do města, kde vůně pečených trdelníků a smogu se mísily do jedné velké šedé hmoty. Nebyl to zrovna voňavý koktejl, ale já už byla zvyklá na to, že život není žádná romantická komedie. Všude kolem mě se hemžili lidi, každý s vlastním příběhem, ale já jsem se soustředila na ten svůj. Pár korun na účtu, žádná láska, žádné plány. Tak jsem se rozhodla, že otestuju svůj stres.

První zastávka byla v tom opuštěném parku. Poseděla jsem na staré lavičce, která pamatuje lepší časy. „Co se stane, když zavřu oči a pokusím se uvolnit?“ ptala jsem se sama sebe. Oči zavřené, dech zrychlený a srdce buší. V tom okamžiku se mi v hlavě vynořily vzpomínky na všechny ty frustrující chvíle. Musela jsem se smát, protože stres, ten feťák, se mi dral do hlavy a já mu říkala: „Ne, dneska ne!“

Další test probíhal v malém bistru, kde jsem si objednala kafe. Připravila jsem se na konfrontaci se svým vnitřním démonem. „Máš peníze?“ zeptala se mě servírka. Myslela jsem, že mě roztrhne smích. „Ne, ale chci vědět, jak se cítíš, když jsi bez peněz!“ A tak jsem ji vyzvala na duel: kdo z nás víc trpí. Uprostřed smíchu a grilování jsem se cítila, jako by se mi stres rozplynul jak pára.

Na závěr jsem se rozhodla pro adrenalin. 3759 nebylo jen číslo, ale výzva. Zajela jsem na staré, opuštěné letiště, kde jsem se rozhodla zkusit skok padákem. V tom okamžiku, kdy jsem vyskočila z letadla, jsem cítila, jak se mi všechno, co mě trápilo, utrhlo od srdce. Vzduch mi hladil vlasy a já křičela radostí. Když jsem dopadla na zem, uvědomila jsem si, že stres je jen iluze, kterou si sama vytvářím.

Takže, co jsem se naučila? Že stres je jen přízrak, který nás chce ovládnout. A když ho potkáte, vraťte mu úder. 3759 – to je číslo, které mi připomíná, že jedině já mám moc rozhodnout, co se mnou bude. A co se stalo na konci? No, já jsem se smířila sama se sebou a možná, jen možná, našla i malý kousek lásky k sobě.

3504: Když Rihanna potkala české kluky v Škodě Rapid

Zažila jsem šílenou noc s kluky v Škodě Rapid. Když jsem se přidala k jejich bandě, netušila jsem, jak překvapivým způsobem mě to změní. Adrenalin, smích a nečekaná jízda – to všechno mě přivedlo k novému dobrodružství.

Nečekaná jízda

Byla jsem naštvaná, bez peněz a bez jakéhokoli plánu. Všude kolem mě se rozprostíraly ulice, které jsem znala jako své boty. Zrovna jsem se chystala na další nezapomenutelný večer, když jsem zaslechla rytmus písničky od Rihanny. 3504 byl kód, který mi zněl v hlavě jako varovný signál.

Česká jízda s kluky

Můj pohled padl na Škodu Rapid, která stála na rohu ulice. Kluci, co seděli uvnitř, se usmívali jako by právě vyšli z nějakého videoklipu. Byl to mix drzosti a šarmu, který mě okamžitě přitáhl. Zajímalo mě, co mají v plánu. Vyskočila jsem na zadní sedadlo a se slovy: „Kam jedeme?“, jsem se připojila k jejich bandě.

Ve víru noční Prahy

Jízda byla zběsilá. Kluci hráli Rihannu na plné pecky a my křičeli do noci. Město se rozsvítilo jako barevný sen, zatímco jsme brázdili ulice, které voněly po jídle z pouličních stánků a levné cigaretě. Míjeli jsme známé památky, ale v tu chvíli mi bylo jedno, že jsem bez peněz. Byla jsem svobodná a to stačilo.

Překvapení na konci noci

Zastavili jsme na malém náměstíčku, kde se konal nějaký pouliční festival. Kluci mě vytáhli z auta a my se vrhli do davu. Smíchem, tancem a zvukem hudby jsme zapomněli na všechno, co nás trápilo. Ale najednou, když už jsem si myslela, že tohle je konec, jeden z kluků vytáhl z kapsy 3504 – klíče od vozu. Myslela jsem, že si z nás dělají legraci.

Konec, který překvapil

Když jsem se vrátila k autu, zjistila jsem, že kluci mají plán. Rozhodli se, že mi dají možnost řídit Škodu Rapid. Adrenalin mi bušil v žilách. Nejen že jsem řídila, ale oni mě nechali přidat plyn a ukázali mi, jak se cítit jako hvězda v klipu. V ten moment jsem si uvědomila, že i bez peněz a lásky jsem schopná prožít něco neuvěřitelného. Někdy stačí jen zkusit a nechat se unést.

Zábava na hraně s DJ Shaunem Bakerem

V klubu se potkávám s DJ Shaunem Bakerem a jeho nezapomenutelnými beaty. Rytmus mě pohltí a já se stávám královnou noci, dokud se neobjeví starý známý, co mi dluží peníze. Kde tohle skončí?

Tak jo, jdeme na to. Jsem tady, v jednom z těch zapadlých klubů, kde se světlo zbarevně mísí s vůní potu a alkoholu. Hrají tu DJ Shaun Baker, a já se chystám na pořádnou jízdu. Všechny tyhle krti a sve mi dávají pocit, že se můžu ztratit v rytmu. Mám na sobě jen staré džíny a tričko, které pamět pamět pamět, ale dneska jsem připravená na všechno.

V klubu je to jako v 3974 – každý se snaží vypadat cool, ale já jen potřebuji zapomenout. Davy se houfují kolem barů, v očích jim svítí touha po dobrodružství. Přistoupím k baru, objednávám si něco levného, co mě přivede do varu. Cítím ten adrenalin, jak se mi rozlévá po žilách. Na pódium vtrhne DJ a všichni mu tleskají. Jeho beaty mne chytí a nepustí.

Snažím se protlačit se davem, cítím, jak se na mě dívají. Chci být neviditelná, ale ta atmosféra je prostě neodolatelná. Jak se hudba stupňuje, ztrácím se v rytmu. A pak to přijde – DJ pustí novou pecku, která mě dostává do transu. Krti a sve se mísí s tóny, a já se ocitám v jiném světě.

Najednou jsem na parketu, s lidmi kolem sebe, kteří tančí jako by šlo o život. Vzduch je plný energie, a já se cítím jako královna noci. Z ničeho nic se objeví kluk, s kterým začnu tančit. Je to zběsilé, chaotické, a já se směju jako blázen. Ale najednou, v tom návalu emocí, ucítím na zápěstí chladnou ruku. Obrazuji si, že je to někdo, kdo se mě snaží zastavit.

Otočím se a vidím, že je to můj starý známý, co mi dluží peníze. „Co tu děláš?“ zeptá se mě, ale já se jen zasměju a uteču. Mám své vlastní starosti. Ale když se znovu ohlédnu, vidím, jak se mu v očích zračí vztek a zklamání. Tohle je konec, nebo začátek? Na to už nezáleží. Vrhám se do tmy klubu, kde se hudba ztrácí a já se stávám součástí melodie, která nikdy nekončí. Ať je to jakkoli, já budu vždycky ta drsná holka, co se nenechá zastavit.

3689 videí: Pavel Zuna a nový úder v HTML

Dneska jsem se pustila do videí od Pavla Zuny. Vzduch byl cítit po staré kávě a cigaretovém dýmu. Když jsem potkala kluka, natáčení dostalo nový rozměr. Nakonec jsem zjistila, že se musím vrátit k základům. Zuna měl pravdu.

Jsem drsná holka, která se nebojí říct, co si myslí. Dneska se mi dostal do rukou 3689 videí od Pavla Zuny. Ten chlap má talent, ale přiznejme si, kdo ho potřebuje, když nemáš ani na rohlík? Ale já jsem si řekla, že nějakou akci udělat musím. To video má potenciál, a já ho chci využít.

Otevřela jsem to video a hned mě zasáhla ta atmosféra. Zuna tam mluvil o vracení se k základům. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem se kdysi snažila vrátit do života, ale tenkrát to nevyšlo. Teď jsem byla odhodlaná udělat to jinak. Cítila jsem v sobě energii, jako kdyby mi někdo dal facku.

Včera jsem seděla v zaplivané kavárně, kde byl vzduch cítit po staré kávě a cigaretovém dýmu. Na stole ležela moje stará klávesnice a já jsem přemýšlela, jak ten nový úder v HTML zrealizovat. Potřebovala jsem peníze, a tak jsem se rozhodla, že zkusím něco nového. Možná si říkáte, že jsem blázen, ale já jsem měla plán.

Přesně uprostřed toho všeho jsem potkala kluka. Měl v očích jiskru, co mě zaujala. Byl to můj typ, možná i víc. Vytáhla jsem z kapsy starý mobil a začala natáčet, jak mu ukazuju, co jsem se naučila. Myslela jsem, že mě to třeba posune dál, že udělám záznam, který by mohl oslovit víc lidí. Kdo ví, možná by se mi podařilo nakonec zbohatnout.

Tak jsme tam stáli, já s klukem, a natáčeli jsme bláznivou scénku. Všechno šlo hladce, až do chvíle, kdy se mi mobil vybil. Zrovna v okamžiku, kdy jsem se chystala na velký finální úder. Pořád mě to ale nenechalo v klidu. Od té doby jsem zjistila, že někdy se musím vrátit, abych mohla jít dál. A tak jsem se rozhodla, že se na to video podívám znovu. A víte co? Zuna měl pravdu. Vrátit se k základům je někdy to nejlepší, co můžeš udělat.

Když se Britney opije: Příběh jedné divoké noci

V noci plné chaosu a smíchu jsem potkala Britney, královnu, která se chystala na svůj poslední tanec. Sklenka vodky, tanec a nečekaný hrdina – to vše vedlo k překvapivému závěru. Jak skončila naše dobrodružství?

Na začátku byla jen jedna sklenka

Byla to obyčejná sobota, kdy jsem se rozhodla, že si trochu užiju. V baru, kde jsem byla známá jako ta drsná holka, jsem si objednala sklenku vodky s ledem. Všechny ty smutné ksichty kolem mě mě nudily. A tak jsem se napila, abych je všechny zapomněla.

Britney a já

Potkala jsem ji tam. Britney. Očima jsem ji hltala, jak se snaží najít v sobě odvahu, zatímco si dávala další drink. Pořád jsem si říkala, že se mi to nezdá, ale vypadala jako královna, která se chystá na svůj poslední tanec. Byla to ta pravá chvíle, abych udělala něco bláznivého, a tak jsem si přisedla. „Ty jsi dneska večer hodně opilá, co?“

Rovnou do akce

Britney se usmála, její úsměv byl jako zlatý poklad. „Co ty? Já se jen bavím!“ odpověděla s jiskřícími očima. Odtud to šlo rychle. Objednala další kolo a my jsme začaly tančit. Bar byl plný barevných světel, hudba duněla a já jsem zapomněla na všechno kolem. V tu chvíli jsme byly neporazitelné. Měla jsem pocit, jako bychom mohly svět roztrhnout.

Chaos a smích

Jak jsme se dostávaly do víru noci, chaos okolo nás rostl. Lidé kolem nás se smáli, tleskali a my jsme se snažily zaujmout pozornost. Po chvíli jsme se rozhodly, že si uděláme selfie, ale místo toho jsme skončily s telefonem v ruce a smáli jsme se, jak blázníme. „To je náš nový hit!“ zakřičela Britney a já jsem ji následovala. Naše noční šílenství se stalo hitem večera.

Nečekaný závěr

Ale pak to přišlo. Nečekaně, jak to v životě bývá. V momentě, kdy jsme si myslely, že si užíváme, přišel chlapík z davu. Byl to úředník, který nám začal vyčítat, jak se chováme. Bylo to jako z hororu. A pak se stalo to, co nikdo nečekal. Britney ho oslovila: „A co jako? Co jsi kdy udělal?“ A já jsem se jen smála. Dvě drsné holky, jedna opilá a jedna s telefonem v ruce, jsme ho zahnaly. Na konci noci jsme odcházely s pocitem vítězství, smíchem a vzpomínkou na bláznivou noc, kdy jsme byly královny.

1820 a ma to cenu, když Samer je jasnou superstar

Život v černobílé, ale s nádechem barev. Když se potkává drsňačka s superstar Samerem, začíná nečekaná hra. Překvapení na konci noci změní všechno. Co čeká na obzoru?

Život v barvách a bez peněz

Když se dívám z okna, svět je barevný. Ale já? Já jsem v černobílé. Nedostatek peněz a lásky, to je moje realita. Slyšíš ten rachot? To je moje srdce, které bije v rytmu ulic. 1820… to číslo mi pořád zní v hlavě, ale co znamená? Pro mě to je jenom další den, kdy se snažím přežít.

Přes den jsem královna, v noci lovec

Když vyjde slunce, jsem královna ulice. Všichni mě znají, všichni mě vidí. Jsem ta drsňačka, co nezná strach. Mám pár centů na účtu, ale to mě nezastaví. Když se setmí, měním se na lovce. Lovím sny, lovím adrenalin. A právě teď je čas na akci.

Setkání se Samerem

A pak přišel on. Samer. Jasná superstar, co přitahuje všechny pohledy. Jeho úsměv je jako magnet. Mám chuť mu říct, co si o tom myslím. Zjistit, jestli je stejný jako ostatní, nebo jestli má něco víc. Přistupuji k němu, cítím vůni jeho parfému, smíšenou s mořským vzduchem.

Rozhovor, co změnil vše

„Hej, Samere! Co děláš v takovémhle zapadákově?“ zeptám se ho, zatímco si mě prohlíží. „Ale máš to tu v pohodě,“ odpoví s úsměvem. V tu chvíli cítím, jak mi srdce buší. Zase ten pocit, co jsem chtěla zapomenout. Mluvíme, smějeme se, ale stále je tu ta propast mezi námi. On je superstar, já jsem drsňačka.

Překvapení na konci noci

Noc se blíží ke konci, a já vím, že musím jít. Ale než se rozloučíme, Samer se nakloní a šeptá: „Myslím, že tvoje barvy by mohly oživit i můj svět.“ A pak mi podává vizitku. Nevěřícně na ni koukám, zatímco on se otáčí a odchází. 1820… možná to číslo znamená nový začátek. Co teď? Mám spoustu otázek, ale jedno je jasné: tenhle příběh teprve začíná.

Drsné dobrodružství s Kirken

V noci plné temnoty a nebezpečí potkávám Ready Kirkena. Naše dobrodružství nás zavede do světa plného zrad a nečekaných odhalení. Jak se rozhodnu, když se ocitnu v pasti? To vše v příběhu drsné holky bez peněz.

Na startu nebezpečné hry

Noc byla temná, vzduch byl prosycen vůní benzínu a levného alkoholu. Otočila jsem se k neonovým světlům, která blikala jako ztracené naděje. Ready Kirken jsem potkala před barem, když si rozpaloval cigaretu. Jeho oči měly v sobě něco, co mi říkalo, že tohle bude jízda. Bez peněz, bez lásky, ale s adrenalinovou touhou po dobrodružství.

Když se akce rozjede

„Pojď, máme práci,“ řekl, když mi podal cigaretu. Neptala jsem se, co má na mysli. Cítila jsem v sobě stejnou zvědavost, jakou mívá vlk, když se blíží k ovčímu stádu. Vydali jsme se do zapadlé uličky, kde se stíny zdály být hustší než obvykle. Měla jsem pocit, že nás sleduje víc než pár očí. Ale adrenalin byl silnější než strach.

Nečekaná zrada

Zastavili jsme před starým skladištěm. „Tady to začíná,“ prohlásil Kirken a já jsem se mu podívala do očí. Na moment jsem si přála, aby v nich byla jiskra důvěry, ale byla tam jen temnota. Vstoupili jsme dovnitř, kde se pach starého dřeva mísil s něčím, co připomínalo opuštěné sny. Když se dveře za námi zavřely, uvědomila jsem si, že tohle už není jen hra.

Překvapení v srdci noci

Uvnitř čekala skupina, která vypadala jako z jiného světa. Srdce mi bušilo jako o závod, když jsem se rozhlédla. Co tady děláme? Cítila jsem, jak mi nervozita stoupá do krku. Ale Kirken zůstal klidný, jako by byl na výletě do parku. Když se rozhlédl, zjistil jsem, že je zde i člověk, kterého jsem znala. Moje bývalá nejlepší kamarádka, která se teď pohybovala v temných kruzích.

Konec s překvapením

„Tohle je past,“ zašeptala, když mě zahlédla. Ale bylo pozdě, Kirken už se pustil do řeči. Všechny plány, které jsme měli, se změnily v prach. Když se vše rozpadlo, uvědomila jsem si, že jsem se ocitla v pasti, ale tentokrát ne jen svou vlastní. Ready Kirken byl někdo jiný, než jsem si myslela. A já? Byla jsem jen drsná holka bez peněz a bez lásky, která se dostala do mnohem hlubších problémů, než jsem si kdy dokázala představit. Na konci noci jsem se musela rozhodnout: utéct nebo bojovat. A to, co jsem udělala, mě navždy změnilo.

3500 Horkýže Slíže: Fusuji do Hip Hopu

Přijďte se podívat na příběh drsné holky, která bez peněz a lásky objevuje svůj hlas v hip hopu. V rytmu Horkýže Slíže prožívá nečekané setkání a objevuje, že i v tvrdém světě může být naděje.

První setkání s hip hopem

Byl večer. Vzduch byl cítit po levných cigaretách a zkaženém ovoci z trhu. Já, drsná holka bez peněz a bez lásky, jsem stála na rohu, kdy se mi do uší dostávaly rytmy městského života. Horkýže Slíže nebyly jen kapela, byly to slova, která mě pálila na jazyku. Vždycky jsem toužila po tom, aby moje slova měla sílu. No a pak přišel ten magický moment, kdy jsem fusuji do hip hopu.

Rytmus ulice

Jako kluci z ulice, co se snaží dostat na vrchol, jsem se rozhodla, že se nezastavím. Všude kolem mě tančili lidé, jejich pohyby byly synchronizované s beatem, jako kdyby byli součástí jedné velké skladby. Každé slovo, které vyšlo z mých úst, bylo jako výstřel z pistole. Bylo to osvobozující, když jsem viděla, jak se lidé okolo mě začínají hýbat na základě toho, co jsem říkala.

Světlé barvy a temné stíny

Město se rozsvítilo neonovými barvami. Každý kousek asfaltu byl pokrytý graffiti, které vyjadřovalo touhu a bolest. Cítila jsem, jak mi v žilách koluje adrenalin. Chladný vítr mi cuchal vlasy, a já jsem byla v tom okamžiku živá. Horkýže Slíže mi dodávaly sílu, zatímco jsem se pokoušela najít svůj vlastní hlas v téhle šílené hře.

Bez peněz, ale s vášní

Všichni kolem mě měli nějaké sny, ale já jsem měla jen slova. Bez peněz, bez lásky, ale s vášní, která mě hnala kupředu. Zpívala jsem o tom, co jsem viděla, o lidech, co se snažili přežít v tomhle tvrdém světě. Moje slova byla jako horký vzduch, který se valil z plic. Všichni mě poslouchali a já věděla, že jsem na správné cestě.

Nečekaný konec

Když jsem skončila, ticho na chvíli zhouplo vzduchem. Pak se najednou ozval potlesk. Bylo to, jako by mě ta ulice přijala mezi sebe. A pak jsem ho uviděla. Kluka s úsměvem, který svítil jako neon. Přišel ke mně a řekl: „Ty jsi ta, co mi dala sílu. Chceš se mnou fusuji do hip hopu?“ A já, drsná holka bez peněz a bez lásky, jsem se usmála. Možná, jen možná, tenhle večer nebyl tak beznadějný, jak jsem si myslela.