Ulice města voní po dešti a levném alkoholu, když vystupuju z malého baru na rohu. Špinavé ulice jsou plné živých barev, lampy blikají, jako by se snažily přitáhnout mou pozornost. Nemám peníze, ale to mi nebrání vyrazit na další dobrodružství. Vždycky jsem byla drsná holka, a dneska se mi to hodí víc než kdy jindy.
Jdu po ulici, kde se ozývá hudba z klubu, a já se rozhodnu, že se tam podívám. Dveře se otevírají a já vcházím do dusného prostoru, kde je cítit pot a kouř. Lidi tančí, jakoby jim na tom záleželo, a já se cítím jako outsider. Ale to mi nevadí. Rychle se dostávám k baru, abych si objednala něco na zapití svých myšlenek.
U baru potkávám kluka s tetováním a jiskrou v očích. „Co tady děláš, zlato?“ ptá se mě. Odpovídám mu s úsměvem, že hledám dobrodružství. Takhle to jde, žádné kecy, rovnou k jádru věci. On se mi líbí, je to rebel, jako já. Ale nemůžu se zaplést do žádného románku, nemám na to čas.
Po pár drinkách se rozhodneme, že vyrazíme do ulic. Kde jsem? V srdci města, kde se temnota setkává se světlem. Kluk mi ukazuje tajné uličky, místa, o kterých jsem nikdy neslyšela. Cítím se jako královna noci, dokud mě nezastaví skupina chlapců, kteří vypadají, že hledají potíže.
„Co tady dělá holka jako ty?“ směje se jeden z nich. Rychle reaguju – nehodlám se nechat zastrašit. Vytahuju telefon, ukazuju jim, že mám všechny jejich fotky na sociálních sítích. V jejich očích se objeví strach, a já si uvědomuji, že mám v rukou moc. Otočím se k nim zády a odcházím, kluk za mnou se směje. Když se otočím po poslední ulici, vidím, jak se chlapci rozprchnou. A já? Jsem opět svobodná, bez peněz a lásky, ale s pocitem vítězství.