Černovláska.cz

Na rohu ulice, s cigaretou v ruce a bledým svitem lampy, jsem si připadala jako postava z černobílého filmu. Kdo by si pomyslel, že za tímhle neonovým šumem se skrývá něco mnohem temnějšího? Agenti STB. Město je plné stínů a já jsem jedním z nich.

Včera večer jsem potkala jednoho z nich. Stál tam, v obleku, který by mohl být starý pár desítek let, ale jeho oči, ty měly v sobě sílu. Přistoupil blíž, vzduch byl cítit po dešti a levanduli. Měl jsem pocit, že mě čte jako otevřenou knihu. Věděl, co chci, a já věděla, že on je klíč k mým problémům.

„Pojď, slečno,“ pronesl s úsměvem, který nebyl ani přátelský, ani nepřátelský. „Mám pro tebe nabídku.“ V jeho hlase byly noty, které jsem znala z minulosti, z dob, kdy jsem se nebála riskovat. A tak jsem se rozhodla. Nechtěla jsem se ptát na detaily. Věděla jsem, že se mi to může vymstít, ale touha po dobrodružství byla silnější než strach.

Naše kroky vedly do opuštěného skladu za městem. Bylo tam ticho, jakoby se svět zastavil. Cítila jsem pach rzi a starého dřeva. On se otočil, jeho oči zářily, když vytáhl z kapsy malý balíček. “Tohle je tvoje šance. Agenti STB potřebují někoho, jako jsi ty.” Můj puls zrychlil. Cítila jsem, jak mi adrenalin proudí žilami. „Co mám dělat?“ zeptala jsem se, ačkoliv jsem věděla, že odpověď nebude jednoduchá.

„Stačí se dostat dovnitř a zjistit, co plánují. Jenže, pozor,“ dodal, „nejsi sama. Sledují tě. Všude kolem tebe jsou jejich oči.“ Srdce mi bušilo, ale vzrušení bylo nepřekonatelné. A tak jsem se rozhodla. Teď už jsem nemohla couvnout. Vešla jsem do nitra skladu, a když jsem to udělala, uvědomila jsem si, že to, co jsem našla, bylo mnohem víc než jen tajemství. Bylo to prokletí, které mě spojilo s tímto podsvětím, a já už se nikdy nevrátím zpět.

Jak jsem vylezla ven, bylo mi jasné jedno – agenti STB nejsou jen postavy z minulosti. Stále jsou mezi námi a já jsem se stala součástí jejich hry. A co je nejhorší? Teď jsem byla jejich cílem. Zaslechla jsem za sebou šramot, a když jsem se otočila, spatřila jsem jeho postavu. Usmíval se, ale já už věděla, že ten úsměv nic neznamená. V tu chvíli jsem pochopila, že jsem v pasti a nemám jak utéct. Černobílý film se proměnil v horor.

Proč jsem se do soutěže přihlásila

Přemýšlela jsem, jak se dostat z tohohle šíleného kolotoče bez peněz a bez lásky. 3763 soutěž o knihu mě oslovila jako malý záblesk naděje. Kdo by odolal možnosti vyhrát něco, co by mi vrátilo trochu životní chuti? Kniha, která by mi otevřela nové světy, nové příběhy. Tak jsem se rozhodla, že to zkusím.

Soutěžní den

Den soutěže byl plný adrenalinu. Město bylo zahaleno v šedé mlze, vzduch byl chladný a cítila jsem, jak se mi zvedá hladina vzrušení. Srdce mi bušilo jako blázen. Když jsem dorazila na místo, viděla jsem davy lidí. Každý toužil po té knize, každý měl svůj vlastní příběh. Bylo to jako herd, ale já jsem se nenechala odradit.

Všechno se vymklo kontrole

Odpověděla jsem na otázky jako robot. Všechno šlo hladce, ale pak, v nejnapínavější části, se to zvrhlo. Jeden chlápek, co vypadal jako ztroskotanec s koženou bundou, se začal hádat s organizátory. „Tohle je podvod!“ křičel. Moje pozornost se upnula na něj. Kdo ví proč, ale najednou jsem cítila, že musím zasáhnout. Vstoupila jsem do debaty a s vášní, kterou jsem necítila už roky, jsem začala bránit soutěž. Davy se začaly smát, a já jsem se cítila jako královna.

Vítězství a překvapení

Když jsem vyhrála, málem jsem spadla z nohou. Kniha je moje! Cítila jsem se jako na vrcholu světa. Ale pak jsem zjistila, že kniha je podepsaná autorem, který byl přítomen. Bylo to jako sen. Měli jsme se setkat. Zatímco jsem podepisovala svou výhru, chlápek z předchozí hádky se ke mně přiblížil. „Jsme si souzeni, ne?“ usmál se a já jsem se zasmála. Kdo by to byl řekl? Moje srdce se rozbušilo.

Nový začátek

Tak jsem odešla s knihou a nečekaným spojením. Všechno se změnilo. Z bezcílné holky bez peněz jsem se stala dívkou s příběhem, který teď budu psát. Bez lásky, ale s knihou v ruce a novým přítelem po boku. Kdo ví, co nás čeká? Možná, že právě ta kniha mi ukáže cestu k něčemu víc.

Když se vítr otřásá v notách

Bylo to jedno z těch večerů, kdy se tma rozprostřela jako stará deka na mých ramenou. Slyšela jsem, jak se zbytek města probouzí k životu, ale já seděla na schodech za barem, kde se smích a křik mísil s vůní levného piva a cigaretového dýmu. Před sebou jsem měla starý walkman, který přežil všechny moje krize a byl jediným společníkem v těch chvílích tmy. Zrovna jsem poslouchala 3615 od kapely Lety Mimo. Ten zvuk mě dostal, jako by mě objal a vzal na místo, kde je všechno, co jsem kdy chtěla.

Melodie na hraně chaosu

V tom momentě jsem se rozhodla, že musím remixovat tenhle pocit. Vzala jsem si starou kytaru z rohu a začala hrát. Neuměla jsem to, ale to nebylo důležité. Hrála jsem to, co jsem cítila. Každý akord byl jako výstřel do tmy, každý tón mě přibližoval k tomu, co jsem chtěla být. Měla jsem pocit, že jsem na jevišti halucinací, kde ta hudba byla jediným východiskem z reality.

Bez peněz, ale s vášní

Peníze? Na co? Když máš hudbu, máš všechno. V mém světě, kde jsem byla bez peněz, jsem si uvědomila, že nemám co ztratit. Místo toho, abych trávila večery na sociálních sítích, vrhla jsem se do nočního života. Poznala jsem další drsné holky, které byly tak podobné mně. Každá z nás měla svůj příběh, ale spojovalo nás to, že jsme se nebály jít za svými sny.

Nečekané setkání

Jednoho večera, když jsem se procházela po ulicích, zaslechla jsem zvuk, který mě přiměl zastavit. Byla to kapela, která hrála na náměstí. Zastavila jsem se a zůstala jako přikovaná. Hráli Lety Mimo a já se začala vlnit do rytmu. Najednou jsem uslyšela hlas za sebou: „Tvoje kytara, co?“ Otočila jsem se a spatřila kluka s rozcuchanými vlasy a úsměvem, který mě dostal na první pohled.

Závěr, kterému jsem nevěřila

Zavřela jsem oči a všechno kolem mě zmizelo. V tu chvíli jsem na chvíli zapomněla na to, že jsem bez peněz, bez lásky. Všechny ty starosti se rozplynuly v rytmu hudby a já si uvědomila, že možná, jen možná, mám víc než jsem si kdy myslela. Kluk mi nabídl, abych se k nim přidala. Vzala jsem si kytaru a hrála s nimi. A tak jsem se stala součástí jejich světa. Kdo by to byl řekl? Možná, že to, co jsem hledala, nebylo na konci tunelu, ale na té cestě samé. Na tohle setkání jsem čekala celý svůj život.

Jak to všechno začalo

Když mi v kapse chrastil poslední drobák, věděla jsem, že musím zabrat. Žádná láska, žádné peníze, jen já a moje ambice. Na stole ležela nabídka – 3291, stát se moderátorkou talk show na TV Nova. Smála jsem se, jako kdybych si objednala pizzu.

První schůzka

Přijela jsem do studia s adrenalinovou vlnou. Cítila jsem vůni kávy, která se mísila se zaprášeným vzduchem. Rozhlédla jsem se po místnosti plné techniky, mikrofonů a kamer. Všichni se na mě dívali, jako bych byla z jiného světa. Měla jsem v sobě sílu, ale také strach. „Jsi drsňačka, tak se neboj!“ opakovala jsem si v hlavě.

Přípravy na show

Dny plynuly jako mlha v noci. Trénovala jsem, jak mluvit, jak se smát a jak udržet publikum na uzdě. Učila jsem se, co je to charisma, ale ve skutečnosti jsem jen chtěla být sama sebou. Žádné masky, žádné herecké výkony.

Premiéra

Den D nastal. Srdce mi bušilo jako zběsilé. Když jsem stála před kamerou, všechno se zastavilo. Publikum, světla, zvuky – nic neexistovalo. Musela jsem promluvit, a tak jsem to udělala. „Dneska se podíváme na to, co vás trápí!“ Proč? Protože jsem věděla, že na tomhle záleží.

Neočekávaný obrat

Na konci show se stalo něco nečekaného. Zpětná vazba publika byla neuvěřitelná, lidé mi psali, jak jsem jim pomohla. A tu, uprostřed té euforie, jsem si uvědomila jednu věc. „Peníze a láska? Ty přijdou samy, když děláš to, co miluješ.“ Byla jsem drsná holka bez peněz a bez lásky, ale najednou jsem měla něco víc – svou vášeň a podporu lidí.

Tak tady to máme. 3723 soutěž o vstupy na akci s Master Blaster. Na první pohled zdálo se to jako šílenství, ale co jiného mi zbývá? Bez peněz, bez lásky, s prázdnou kapsou a ještě prázdnějšími slovy. Přímo jsem se rozhodla, že do toho skočím po hlavě.

Hned jak jsem se dozvěděla o soutěži, vzala jsem si svoji starou, ale věrnou kšiltovku s logem kapely a vyrazila do ruchu města. Vzduch byl prosycen vůní čerstvě upečených trdelníků a já, se svou odhodlaností, jsem si říkala, že právě dneska musím vyhrát. Cítila jsem, jak mi buší srdce v rytmu beatů, které brzy uslyším naživo.

Na místě se to hemžilo lidmi, kteří byli stejně nadšení jako já. Byla tam spousta barev, hluku a euforie. Každý měl v očích jiskru naděje, ale já jsem si byla jistá, že dneska to vyjde právě mně. Přišla jsem k pódiu a viděla, jak se ostatní snaží přesvědčit porotu, že právě oni jsou ti praví. Já jen přemýšlela, jak na to.

V tu chvíli se mi v hlavě zjevil plán. Vytáhla jsem starou kytaru, kterou jsem měla schovanou v batohu, a začala jsem hrát. Nečekané, že? Publikum se otočilo, zvědavě si mě prohlíželo. Pár lidí začalo tleskat a mě to dodalo sílu. To byl můj moment, odehrávala jsem svůj vlastní koncert uprostřed davu a přitahovala pozornost. A hádejte co?

Když jsem skončila, porota se na mě podívala a s úsměvem na rtech oznámila, že jsem vyhrála. Vstupy na akci s Master Blaster byly moje! Srdce mi bušilo jako o závod, ale pak jsem si uvědomila, co mi vlastně dává. Nejen vstupy na koncert, ale i pocit, že když se člověk nebojí, může dosáhnout nečekaného. A tak jsem si s úsměvem na rtech šla užívat večer, který mi ukázal, že i bez peněz a lásky můžu mít radost.

Začátek dobrodružství

Když jsem se probrala v garáži, vítr mi proháněl vlasy a v nose jsem cítila vůni oleje a starých hadrů. Zase jsem neměla ani korunu, ale co na tom záleží? Měla jsem plán. Vzít si 249 letecký průkaz pro čarodějnice a vznést se do vzduchu. Vzduch, co mi chyběl. Vzduch, který mi dal svobodu.

Magické město

Město bylo pokryté šedí, ale já jsem vnímala barvy. Každý kout měl svůj vlastní příběh. Lidé, kteří procházeli kolem, si nevšimli, jak se mým životem valí něco výjimečného. Černé kočky se mi motaly kolem nohou, jakoby věděly, co chci udělat. Chtěla jsem se dostat nad oblak a cítit se jako královna.

Jasné nebe a temné úmysly

Když jsem se dostala na střechu, slunce se odráželo v mých očích. Měla jsem v ruce ten zatracený letecký průkaz, který jsem ukradla z jedné zaprášené knihovny. Srdce mi bušilo jak o závod, když jsem si uvědomila, že jede do akce. Vytáhla jsem starou koště a s jedním důrazným mávnutím jsem vyletěla do vzduchu.

Volnost a chaos

Vítr mi šlehal do tváře, když jsem se vznášela k oblakům. Byla jsem královna vzduchu, ale ne na dlouho. Všude kolem mě se ozvaly výkřiky a já jsem se ocitla v šíleném víru – policejní sirény, divní lidé s podivnými zbraněmi. Co to sakra je? Měla jsem pocit, že mě sledují.

Překvapivý závěr

Když jsem nakonec přistála na zemi, zjistila jsem, že za mnou stojí skupina čarodějnic. „Myslely jsme, že jsi mrtvá!“ vykřikla jedna z nich. Smála jsem se, protože zatímco jsem se snažila uletět, ona mi vlastně zachránila život. Takový byl můj den – bez peněz, bez lásky, a přesto plný magie a nečekaných spojení.

Tohle je příběh, který bych vám měla vyprávět s úsměvem, ale já se jen usmívám, když vzpomínám na ten chaos. Není nic jako být slabou, bez peněz a bez lásky, a přesto se dostat na akci, kde se to hemží celebritami, jako byste se ocitli v nějakém snu.

Byl to večer, kdy se z města valil zápach potu, cigaret a levného piva. Když jsem stála na rohu ulice, sledovala jsem, jak se blíží zástupy lidí s lístky v rukou, zatímco já jsem se snažila vymyslet, jak se dostat dovnitř bez centu v kapse. Na sobě jsem měla staré džíny a triko, co pamatuje léta, a přesto jsem měla pocit, že jdu na vojnu.

V tomhle městě je totiž všechno o strategii. Když máš charisma, nemusíš mít peníze. Zvedla jsem hlavu, prošla kolem bezpečnostní kontroly a s úsměvem se vyhnula otázkám. Zázrak? Možná. Ale já jsem holka, co umí improvizovat.

Jakmile jsem se dostala dovnitř, ucítila jsem ten elektrizující vzduch. Hlasitá hudba, blikající světla a pach drahých parfémů mě zasáhly jako facka. Všude kolem mě se točilo tolik lidí, že jsem měla pocit, že jsem ve filmu. Celebrita za celebritou, láska a nenávist ve vzduchu.

A pak to přišlo. Z ničeho nic jsem se ocitla tváří v tvář jedné z hvězd. Oči mi zářily, srdce bušilo jako zběsilé. Bylo to jako v nějaké teenage komedii, ale já jsem nebyla žádná holka z plakátu. Srdce mi říkalo, že tohle je moje šance. A tak jsem se postavila a řekla: ‚Hej, co takhle si dát drink?‘

A tady to všechno vzalo nečekaný směr. Všechno, co jsem si myslela, že znám, se rozpadlo v chaosu. Nejenže jsem se dostala do VIP sekce, ale skončila jsem s hvězdou, která mě vzala na jízdu, jakou jsem si nikdy nedokázala představit. A přitom jsem zjistila, že peníze a láska nejsou všechno. Člověk se může bavit i bez nich. Kdo by to byl řekl?

První pohled na chaos

Na rohu ulice, kde se smíšené vůně jídla a cigaret mísí s dusivým vzduchem, jsem stála s pocitem, že mi chybí něco víc než jen peníze. Život drsné holky bez lásky, bez iluzí. Všichni kolem mě se snažili zapadnout do šedé rutiny, ale já? Já jsem měla svůj plán. Svejnar. Ten chlapík, co mi slíbil, že se o mě postará. Ale jak to tak bývá, sliby se s větrem ztrácí, a tak jsem tu stála, připravená na akci.

Vzpomínky na Svejnara

Pamatuji si, jak jsem ho potkala poprvé. Byl oblečený v kožené bundě, která voněla jako starý tabák a whisky. Měl ten pověstný úsměv, který dokáže každou holku okouzlit. „Na mě se můžeš spolehnout,“ říkal. A já mu uvěřila. Ale teď, když jsem stála na tom rohu, jsem si uvědomila, že je to jen další kluk, co se vykašlal na své sliby. Co jsem to vlastně dělala?

Akce v noci

Když se setmělo, ulice ožila. Neony blikaly a já se rozhodla, že si pro Svejnara dojedu osobně. Věděla jsem, že se schovává kdesi v zapadlé herně, kde se točilo víc peněz než lidských osudů. Chtěla jsem mu ukázat, že nejsem žádná hračka. Srdce mi bušilo, když jsem prošla dveřmi, a ten pach piva a potu mě uhodil do nosu. Zároveň to byl pocit svobody a vzrušení.

Na stopě

V herně jsem se proplétala mezi stoly, kde se hrály karty a každý měl na tváři výraz hráče, který už dávno ztratil vše. Našla jsem ho. Seděl v koutě, obklopený podivnými typy, co si mysleli, že mohou všechno. „Svejnare!“ zavolala jsem. Otočil se a v jeho očích jsem viděla překvapení a strach. Byl to ten moment, kdy se odhalují pravé barvy.

Překvapení na konci

Když jsem k němu přistoupila, nečekal, že mu dám ránu. Ale přesně to jsem udělala. „Zapomněl jsi, co jsi slíbil?“ Když jsem mu to řekla, ostatní se zastavili a zírali. Byla jsem v tom momentě silná, bez lítosti. A pak, jak jsem se otočila, abych odešla, slyšela jsem, jak za mnou volá: „Počkej!“ Ale já už jsem byla pryč. Bez peněz, bez lásky, ale s pocitem vítězství.

Co se stalo dál?

A víte co? Od té doby už nikdy nezapomněl, co slíbil. A já? Já jsem se posunula dál. Byla jsem drsná holka, co neměla nic a přesto měla všechno.

Jsem bez peněz, ale ne bez vůně

Na Valentýna jsem byla sama, jako vždycky. Místo romantických večeří a sladkých slov jsem se potulovala po městě, s pokrčeným rozpočtem a touhou po dobrodružství. 3680 SV Valentyn znělo jako tajemství, které jsem chtěla odhalit. Kdo potřebuje lásku, když může mít parfém?

Vůně, které přitahují pozornost

Na rohu ulice jsem zahlédla malý obchůdek, prosklené výlohy plné barevných flakonů. Vzduch byl nasáklý vůní květin, dřeva a citrusů. Tohle je moje šance! Otevřela jsem dveře a vnikla do světa, kde se dá zapomenout na realitu. „Dneska tu mají slevu na parfémy,“ řekla prodavačka s úsměvem. Moje srdce zaplesalo, ale peněženka zůstala prázdná.

Nečekané překvapení

Začala jsem zkoušet vůně, každá z nich byla jako příběh. 3680 SV Valentyn – to bylo moje. Byl to parfém, který vyprávěl o vášnivém večeru, o dobrodružstvích a snech. Cítila jsem se, jako bych byla na vrcholu světa, i když jsem neměla ani korunu.

Jak to dopadne?

„Mám nápad!“ prohlásila jsem, když jsem spatřila starý flakon v rohu. „Můžu tenhle flakon naplnit svou vlastní vůní!“ Prodavačka se na mě podívala s pochybnostmi, ale já jsem byla připravená. Mixovala jsem, experimentovala, stvořila jsem vůni, která byla jen moje. Byla to kombinace odvahy, touhy a kapky šílenství.

Dotek osudu

Když jsem vyšla ven, cítila jsem se jako královna. A pak se to stalo – potkala jsem ho. Mladík, s kterými jsem si vyměnila pohledy, se usmál. „Co to máš za vůni?“ zeptal se. Zmateně jsem se usmála. A tak se z nečekaného setkání zrodila nová kapitola. Možná láska na Valentýna není o tom, co máme, ale o tom, co si sami vybudujeme.

Na konci dne jsem zjistila, že bez peněz a bez lásky můžu stále najít něco, co mi dodá odvahu žít. Možná, že ten flakon byl víc než jen sklo a vůně; byl to symbol mé svobody a odvahy.

Bylo to jedno z těch odpolední, kdy se slunce dralo skrz špinavá okna mého malého bytu. Na stole leželo prázdné balení od pizzy a já přemýšlela, jak se dostat k nějakým penězům, když jsem dostala zprávu od kámošky. 3688 Leos Mares – to číslo mi vyrazilo dech. O co jde? Pár vteřin a já už letěla na ulici, klapky na uších, vůně benzínu a špinavých dlažebních kostek.

Na rohu stála parta kluků, jeden z nich se jmenoval Mares. Dávali si do nosu, ale já měla jiný plán. Musím zjistit, co se skrývá za tím číslem. Do akce jsem šla hned, bez keců. Představila jsem se jako drsňačka, co se nebojí ničeho a nikoho. Kluci mě vzali mezi sebe a začali vyprávět o nějakém tajném kódu v X HTML. Bylo to jako balení do snu, ale já jsem chtěla akci.

Naše cesta vedla do garáže, kde se to hemžilo lidmi, kteří vypadali jako z jiného světa. Zápach potu, cigaret a adrenalinu. Tohle je moje místo. Zjistila jsem, že Leos Mares je jen maska pro něco většího – podvod, který se chystali spáchat. Byli to mistři klamu, ale já jsem se rozhodla, že to tak nenechám.

Vytáhla jsem mobil a začala točit. Všichni koukali, ale nikdo nevěděl, co se děje. „Co to děláš?“ zeptal se jeden z kluků, ale já jsem se jen usmála a pokračovala. Tak snadno si mě neodradíš. Když už to vypadalo, že mě vyhodí, udělala jsem krok zpět a spustila alarm. Všude se rozsvítila světla.

Překvapení bylo na jejich tvářích k nezaplacení. „Co se děje?“ křičel Mares. Ale já už měla plán. Utíkej, Černovlásko! Vyběhla jsem ven, cítící vítr ve vlasech a adrenalin v krvi. Všechno se točilo, ale já byla volná. 3688 – to číslo jsem nechala za sebou jako vzpomínku na bláznivé odpoledne, kdy jsem se postavila proti systému a vyšla jako vítěz.