Černovláska.cz

Jsem drsná holka bez peněz a bez lásky. Moje jméno nikdo nezná, ale tvrdě se biju za své místo ve světě. Dneska se mi do rukou dostal Robbie Williams a jeho nová deska. Představ si, že jsem se ocitla na jeho koncertu v malém klubu, kde se to hemží lidmi, co mají v očích oheň.

Už od začátku to vypadalo jako pořádná jízda. Hlava mi třeštila a vzduch byl prosycený vůní potu a alkoholu. Bassová linka mě praštila do hrudníku jako malá rána pěstí. Cítila jsem, jak se mi zvedá adrenalin a moje srdce bije v rytmu jeho písniček. Nechal jsem se unášet, jako bych byla v nějaké hypnotické transu.

Každé Robbieho slovo mě pálilo na duši. Zpíval o lásce, o zklamání, ale já to cítila jinak. Pro mě byl ten kluk na pódiu hrdina, co se mi snažil ukázat, jak se dá žít bez ohledu na všechno ostatní. V tu chvíli jsem zapomněla na všechny svoje problémy. Započala jsem bitvu na tanečním parketu s jedním fešákem, co měl na sobě koženou bundu a úsměv, který by mohl zlomit i tu nejtvrdší holku.

Jak jsme se točili a skákali, z ničeho nic do mě vrazil a já se ocitla na zemi. První myšlenka? Ty vole, co to bylo? Ale když jsem se podívala nahoru, viděla jsem jeho oči. Nejen oči, ale i pocit napětí. Byl to okamžik, kdy jsem si uvědomila, že se zábava teprve rozjíždí. Vytáhla jsem se na nohy a místo omluvy jsem mu vrazila do ruky Robbieho CD. „Co, máš na něj stejný názor?“ zeptala jsem se s úsměvem.

Na konci večera, když jsem si myslela, že už jsem zažila všechno, co se dalo, mi ten fešák dal na rozloučenou lístek. Na něm stálo: „Pojď si poslechnout novou desku Robbieho Williamsa, odhalíme tajemství, které změní náš svět.“ Nenechala jsem se dlouho přemlouvat. Kdo ví, možná se mi podaří najít tu lásku, po které jsem tak toužila, a nebo se aspoň pořádně pobavím. Co na tom, že jsem bez peněz? Ve světě, kde se všechno zdá být ztracené, je pořád prostor pro dobrodružství.

Nejlepší love songs? Rozhodně ne pro mě!

Jsem drsná holka z ulice, co nemá peníze a ani lásku. Všechno kolem mě je šedé – město, lidi, vzduch. Všichni se snaží najít štěstí, ale já? Já jsem si zvykla na to, že láska je jen pohádka pro ty, co mají na růžové brýle. Tak, když jsem slyšela, že Michal David vydává nové album s „nejlepšími love songs“, musela jsem se tomu zasmát. Co já vím o lásce? Jenom to, že bolí.

Večerní bar a klidné chvíle

Jednou večer jsem se rozhodla zajít do místního baru. Ne proto, abych tam hledala lásku, ale abych si dala chlast a na chvíli zapomněla na tenhle zpackaný život. Bar byl zaplněný, smíchem a bezstarostností. Na stěnách visely plakáty Michala Davida, ale to mě jen rozesmálo. Při jedné písničce, co hrála, jsem si vzpomněla na svého ex, který se mě snažil dostat na romantickou večeři. Směšné.

Setkání s neznámým

U baru jsem potkala kluka, co měl na sobě koženou bundu a v očích něco temného. Vypadal jako někdo, kdo přesně ví, co chce, a tak jsem si řekla, proč ne? Nasmála jsem se mu a objednala další drink. Z jeho úst vycházely slova o tom, jak miluje Michala Davida a jeho písničky. Já mu na to řekla: „Jasně, ale láska je jen pro slabochy.“

Tanec v dešti

Po několika skleničkách jsem se rozhodla, že si zatančím. Vyndala jsem se do deště, kde se světlo lampy odráželo na mokrých dlažebních kostkách. Tančila jsem jako šílená, uvolněná a bezstarostná. Kluk za mnou se přidal a během tance jsme se smáli jako blázni. Cítila jsem se živá, jako by mě ten deštík omýval od všech starostí. A najednou, jako z pohádky, mi došlo, že i v té šedi může být chvilka štěstí.

Překvapivý závěr

Když jsem se vrátila do baru, kluk se podíval na mě a řekl: „Tak co, jsi připravená na lásku?“ Zasmála jsem se a v tu chvíli jsem si uvědomila, že se mi to všechno vlastně líbí. Možná, že Michal David má pravdu – láska je sice bláznivá, ale v tom dešti mi ukázala, že i drsná holka může mít svůj den. Tak jsem mu řekla: „Jasně, ale jen do zítra, pak mě zase nech!“

Začátek konce

Vstoupila jsem do bytu a hned mě uhodil do nosu zápach spáleného jídla. Představ si, že bych si mohla dát něco lepšího než instantní nudle, ale momentálně na to nemám. Vztah s Tomášem byl jako tenhle pokrm – spálený a bez chuti. Začalo to jako romantická večeře při svíčkách, ale teď? Jenom stíny a hádky.

Každodenní rutina

Hlava mě bolela z opakujících se výčitek. Tomáš se koukal na televizi, zatímco já jsem se snažila zjistit, co se stalo s námi. Kde je ta vášeň? Rozhodla jsem se, že potřebuju něco víc. Něco, co mě vytrhne z téhle šedi. Vzala jsem si kabát a vyrazila ven, abych se potkala s kamarádkou v baru.

Nové obzory

Bar byl plný smíchu, barev a života. Objednala jsem si panáka a cítila, jak mi alkohol dodává kuráž. „Vztah je krize,“ řekla mi, když jsem jí vyprávěla o Tomášovi. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to, co potřebuju, je vzpruha. Ne jenom od něj, ale i od sebe samotné. Začala jsem se smát, tančit, a zapomněla na všechny starosti.

Nečekané setkání

Ve dveřích baru se objevil Jirka. Ten kluk, co mně vždycky bavil, když jsem potřebovala zapomenout. Z jeho očí sálala energie a já jsem věděla, že tohle je přesně to, co potřebuju. Vyměnili jsme si pohledy, a aniž bych přemýšlela, přisedla jsem si k němu. Smáli jsme se, mluvili, a já jsem cítila, jak ze mě spadla tíha.

Nečekaný zvrat

Po pár panácích a nekonečných smíchách jsem se vrátila domů. Tomáš seděl na gauči a vypadalo to, že mi chyběl. Ale já už nebyla ta samá. Otočila jsem se k němu a zeptala se: „Chceš, abych byla zpět, nebo chceš, abych odešla?“ Zaskočilo ho to, a já jsem se usmála. Teď jsem to byla já, kdo měl navrch. A to, co se zdálo jako krize, se proměnilo v nový začátek. Konečně jsem si uvědomila, že láska není něco, co si můžeš vzít, ale něco, co si musíš zasloužit. A já jsem byla připravená bojovat, ale tentokrát za sebe.

Začátek bez naděje

Jsem drsná holka z ulice, co nikdy neměla na růžích ustláno. Přijdu z temného kouta města, kde se sny rozplývají jako pára. Bez peněz, bez lásky, jen s touhou po něčem víc. Jednoho večera, když jsem bloudila po opuštěných ulicích, ucítila jsem zvláštní vůni. Bylo to jako smíšenina bylin a něčeho, co připomínalo čerstvě ulovenou rybu. Zvědavost mě táhla dál.

Setkání s nezvyklým alchymistou

Začala jsem se prodírat temným průchodem, až jsem narazila na malou dílnu. Dveře byly otevřené, a já jako magnet jsem byla vtažena dovnitř. Tam stál starý muž s bílým plnovousem a tváří posetou vráskami. Měl v očích jiskřičky, které mě donutily zamyslet se. „Hledáš elixír mladi a dlouhověkosti?“ zeptal se mě. Nečekala jsem na odpověď, prostě jsem přikývla. Měl pro mě něco, co jsem potřebovala. Na stole ležely láhve s tekutinami různých barev, ale ta, která mě zaujala, byla krvavě červená.

Elixír na míru

„Tento elixír ti dá sílu a energii, ale zaplatíš za to. Nejen penězi, ale i duší,“ varoval mě. Nic mi nebylo svaté. Chtěla jsem jen uniknout z reality, kde byla láska jen prázdný pojem. Vzala jsem láhev, její obsah se leskl jako rubín, a bez zaváhání jsem ji vypila. Chutnala jako kyselé jablko s nádechem horkosti. Hned jsem cítila, jak mi tělem proběhla vlna energie, jako bych dostala elektrický šok.

Nové možnosti a nebezpečí

V tu chvíli jsem byla neporazitelná. Každý krok byl jako skok v čase. Město se změnilo, barvy byly jasnější, zvuky silnější. Ale s každou hodinou jsem cítila, jak se okolo mě stahuje temnota. Byl to paradox: čím víc jsem se cítila živá, tím víc jsem se bála o to, co ztratím. A tak jsem pokračovala v hledání. Hledala jsem další elixíry, další sílu, ale s každým douškem jsem ztrácela část sebe.

Překvapivý závěr

Jednoho dne jsem se vrátila do dílny, abych se vrátila k muži. Ten se na mě usmál, ale jeho oči byly plné smutku. „Jaký je tvůj cíl, děvče?“ zeptal se. Zjistila jsem, že jsem ztratila víc než jen svou duši – ztratila jsem schopnost cítit. Pochopila jsem, že elixír mladi a dlouhověkosti není odpovědí. Jako drsná holka jsem se naučila, že pravá síla je v tom, co děláš pro ostatní, ne pro sebe. A tak jsem se rozhodla, že se vrátím zpět, abych pomohla těm, kteří se ocitli na dně, jako já. A tak jsem se stala alchymistkou v úplně jiném smyslu – alchymistkou života.

Byla jsem na dně. Peníze? Ty jsou dávno v háji. Láska? To slovo pro mě neexistuje. Můj svět se točil kolem jediné věci – rockové hudby. Takhle to začalo, když jsem se dostala do klubu Rockcid2482.

Vstoupila jsem do klubu, vzduch byl nasáklý vůní potu, cigaret a alkoholu. Zvuky kytar se mísily s hlasitým smíchem a křikem. Na pódiu stála kapela, která hrála tak tvrdě, že jsem cítila, jak mi vibrace procházejí celým tělem. Zatímco jsem se prodírala davem, můj pohled padl na jednoho kluka – měl dlouhé vlasy a koženou bundu, vypadalo to, že je z jiného světa.

„Máš hlad?“ zeptal se mě, když jsem k němu došla. Měla jsem chuť mu říct, že bych si dala steak, ale radši jsem pokrčila rameny. „Nehraj si na princeznu, holka. Tady se válčí.“ Jeho slova mi vlezla pod kůži. Cítila jsem, že je to můj tip. S ním bych mohla zažít něco, co mi chybělo.

Tak jsme se dali do řeči. On mi vyprávěl o svých snech, o tom, jak chce vyrazit na turné a já, ač bez peněz a lásky, jsem mu naslouchala. Místo toho, abychom se litovali, naplánovali jsme útěk z města. Rockcid2482 se měl stát naším odrazovým můstkem, ale místo toho se z něj stala past.

Jednoho večera, po velkém koncertu, jsem se rozhodla jít do backstage. Chtěla jsem vidět, co se tam děje. Pořád jsem doufala, že se mi podaří přidat se k nějaké kapele. Když jsem tam dorazila, našla jsem kluka, jak se hádá s manažerem. Vzduch byl napjatý. V tom okamžiku jsem se rozhodla, že se do toho vložím. „Co je to za kraviny? Neztrácejte čas, pojďte hrát!“

Otočili se na mě s překvapenými výrazy. A pak se stalo něco nečekaného. Kluk, s kterým jsem si povídala, mě vzal za ruku a řekl: „Ukaž jim, co v tobě je.“ A tak jsem vzala kytaru a začala hrát. Dav explodoval nadšením. Moje slova, moje hudba, to byl okamžik, na který jsem čekala. V ten moment jsem věděla, že se nic nevrátí zpět. Ale co se stalo potom? To byl teprve začátek. Rockcid2482 se proměnilo v mé místo pro útěk a já jsem byla připravená na všechno, co přijde.

Začátek dobrodružství

Bylo to jako každé jiné ráno – probudila jsem se v tom svém malém bytě, kde i stěny měly víc šrámů než já. Z okna jsem pozorovala, jak se slunce snaží prorazit skrz šedé mraky. V kapse jsem měla pár drobných, ale na festival Rock pro lidi to rozhodně nestačilo. Naštěstí jsem byla zvyklá improvizovat.

První krůčky k cíli

Rozhodla jsem se, že se tam dostanu za každou cenu. Vytáhla jsem z šuplíku starou kytaru, co mi dala máma, když jsem byla ještě bláznivá holka s velkými sny. S ní jsem vyrazila na ulici, kde jsem se postavila na roh a začala hrát. Vzduch byl plný vůně čerstvě upečených buchet ze stánku naproti. Lidi kolem mě se zastavovali, smáli se a házeli mi drobné do klobouku.

Nečekaná pomoc

Když jsem nasbírala pár stovek, měla jsem pocit, že se mi otevírá brána do nového světa. V tom jsem spatřila starého známého, který byl vždycky tak trochu podivín. Přistoupil ke mně s úsměvem a nabídl mi, že mě vezme na festival jako doprovod. Zprvu jsem váhala, ale když jsem viděla, jak se mu lesknou oči, souhlasila jsem.

Na festivalu

Když jsme dorazili na místo, světlo, zvuk a barvy mě okamžitě pohltily. Lidé tancovali, smáli se a já cítila, jak mi srdce buší v rytmu hudby. Kytarové sóla se mísila s hlasem zpěváků, a já zapomněla na všechny starosti. Pila jsem pivo z plastového kelímku a tančila jako blázen. Závan čerstvého vzduchu mi přinesl vůni kouře a potu – smíšené emoce, které jsem milovala.

Nečekané setkání

A pak to přišlo. Uprostřed davu jsem spatřila kluka, který byl přesně takový, jakého jsem si vždycky přála. Oči mu zářily jako hvězdy a úsměv vrhal paprsky světla. Přistoupil ke mně a zeptal se, zda se mnou může tančit. Když jsme se pohybovali v rytmu hudby, cítila jsem, jak se mi srdce rozbušilo.

Nečekaný zvrat

Ale pak, v tom nejlepším, se stalo něco, co jsem nečekala. Kluk se otočil a s úsměvem zmizel v davu, jako by nikdy neexistoval. Zůstala jsem tam stát, s prázdným kelímkem v ruce a srdcem, které se znovu propadlo do reality. A pak jsem si uvědomila, že možná právě to je ten správný způsob, jak žít. Bez peněz, bez lásky, ale s vášní a dobrodružstvím, které mi život přináší.


Na festivalu jsem našla víc než jen hudbu. Našla jsem svobodu.

Počátek chaosu

Byla jsem na dně. V kapse mi cinkaly jen drobáky a srdce mi křičelo prázdnotou. Včera večer jsem skončila v zaplivané hospodě s levným pivem a cigaretovým kouřem, co se mi vkrádal do plic. Všude kolem mě se hemžili lidé, kteří vypadali, jako by měli všechno. A já? Měla jsem jen ten pocit, že mi něco chybí. Vstala jsem a rozhodla se to změnit.

Akce s adrenalinem

Ulice byly osvětlené neonovými světly, voněly po páleném asfaltu a levné parfumerii. Cítila jsem v sobě ten klasický hlad po dobrodružství, po něčem, co mě dostane na vrchol. Tak jsem se rozhodla udělat něco bláznivého. Vyrazila jsem do noci, s cílem najít jedinečný zážitek. A co víc? Potřebovala jsem prachy, ať už za jakoukoli cenu.

Setkání s nebezpečným hráčem

Na rohu ulice jsem potkala Vojtu. Kdo by si pomyslel, že kluk s tetováním po celém těle bude mít v sobě stejnou touhu jako já? Měl spoustu peněz, ale postrádal něco jiného – odvahu. A já? Ta jsem mu ji chtěla dodat. Začali jsme plánovat akci, která by otřásla celým městem. Vojta měl kontakty, já měla odvahu a chuť do akce.

Adrenalinové dobrodružství

Naše mise byla prostá: ukrást auto. Ne, nebylo to nic velkého, ale v té chvíli to vypadalo jako zábava. Srdce mi bušilo, když jsem se dostala k tomu černému bavoráku, co parkoval na kraji. Byla jsem nervózní, ale zároveň vzrušená, když jsem se dostala za volant. Vojta seděl vedle mě, nervózní, ale i nadšený. Zmáčkla jsem plyn a vyrazila jsme do noci.

Překvapivý závěr

Jeli jsme jako blázni, adrenalin ve vzduchu, ale pak – náhle – jsme se ocitli v policejní pasti. Vojta byl v panice, zatímco já jsem se smála. Jaký to paradox! Dívka bez peněz a bez lásky, ale s duší plnou odvahy, se nakonec dostala na vrchol. Před námi se rozprostíralo neznámo, ale já věděla, že i tak to bylo dobrodružství, které mi nikdo nevezme. Smířila jsem se s tím, že peníze a láska jsou jen iluze. To, co skutečně máte, je odvaha žít a být svobodná. A to mi stačilo.

Na začátku byl chaos

Představ si mě, jak se proplétám ulicemi, kde se vůně smažených brambor mísí s pachem moči a cigaretového kouře. Mám na sobě staré džíny a roztrhnuté tričko, které pamatuje lepší časy. Jsem drsná holka z města, kde láska neexistuje a peníze se vydávají v rychlosti blesku. Život tady je jako hra na schovávanou, ale já se schovávám sama před sebou.

Hledání adrenalinu

Dneska jsem se rozhodla, že se musím dostat k nějakému vzrušení. Ulice mě volají, a tak se vydávám na lov. Na rohu se scházejí kluci, co hrají karty a vypadá to, že mají víc peněz, než rozumu. Přistupuji blíž, opírám se o zeď a dívám se, jak se snaží vydělat na nějakou pitomou sázku. „Hej, kluci!“ zavolám na ně, a oni se otočí. Zábava může začít.

Peníze na dosah

Sázím všechno, co mám – karta sázky, a hned mi je jasné, že tohle je moje šance. Po pár kolech se situace mění. Kluci ztrácejí trpělivost, a já se dostávám do vedení. „Co si budeme povídat, vy jste na tom hůř než já,“ směju se, když mi na stole přistane balíček peněz. Ten pocit – konečně! Ale tohle není jen o penězích, je to o adrenalinu, o pocitech, které prožívám.

Návrat do reality

S penězi v kapse se cítím jako královna. Mám v plánu si užít večer, ale najednou mi dojde, že tohle je jen iluze. Když se otočím, vidím, jak se na mě dívá postarší chlapík s jizvou přes obličej. „Nemáš něco, co mi patří?“ zeptá se. V tu chvíli mi dojde, že jsem se dostala do problémů.

Nečekaný zvrat

Chlapík se ke mně přiblíží, ale já se nenechám zastrašit. „Ty se mi tu nebudeš vyhrožovat!“ křičím, a v tu chvíli mu podávám peníze, které jsem vyhrála. Ale místo toho, aby odešel, se mi zasměje. „Tohle není jen o penězích, holčičko. Je to o tom, co se skrývá za nimi,“ říká a mě v tu chvíli napadne, že možná, jen možná, je tady víc než jen ztráta a zisk. Život bez peněz a lásky je prázdný, ale co když je to jen začátek něčeho nového?

Byla jsem na dně. Město kolem mě pulzovalo jako živý organismus, ale já jsem byla jeho stínem. Superstar v ulicích, bez peněz a bez lásky. Kdo by si mě vůbec všiml? Nikoho to nezajímalo, dokud se neobjevila Issa.

Issa byla jako blesk. Její vlasy, barva ohně, zářily pod neonovými světly. Přišla do klubu, kde jsme s partou hangoutovali, a hned upoutala pozornost. Ne, že bych se o to snažila, ale najednou jsem se ocitla v její blízkosti. „Slyšela jsem, že hledáš dobrodružství,“ řekla mi, když mě chytla za ruku. „Nemáš co ztratit.“

Vytáhla mě ven do chladného nočního vzduchu. Vankovacid1929 – to byla naše destinace. Starý opuštěný hotel, o kterém kolovaly legendy. Měly jsme v plánu udělat něco bláznivého, něco, co by nám vyrazilo dech. Issa se smála a já jsem se přidala. Byla jsem drsná holka, a tak jsem si říkala, proč ne.

Hotel vypadal jako z hororu. Vstupní dveře skřípaly a vzduch byl plný zapomenutých příběhů. Když jsme vešly dovnitř, pach zatuchliny a starého dřeva mě zasáhl jako facka. Každý krok nás dovedl hlouběji do temnoty, ale já jsem se nebojovala. Měla jsem pocit, že tady se něco stane, něco velkého.

Najednou se ozval křik. Issa se rozběhla, já za ní. Byla to langerova postava, která se objevila na prahu jednoho z pokojů. „Co tu děláte?!“ zařval a já se usmála. „Hledáme dobrodružství, ne?“ Odpověděl jsem na jeho otázku s úsměvem. Jeho oči se rozšířily, ale než stihl něco říct, Issa skočila první. A já? Já jsem ji následovala. Co se stalo dál? No, to bych vám raději nepověděla. Ale jedno je jasné – na konci noci už nic nebylo jako dřív.

Byla jsem na dně. V peněžence ani halíř, ale srdce mi bušilo jako zběsilé. Včera jsem dostala zakázku na web, ale potřebovala jsem něco speciálního – wordpress_file_upload_style_safe CSS. Chybělo mi to jako vzduch. Rozhodla jsem se, že se do toho pustím.

Procházela jsem ulicí, kde se linula vůně smažených brambor a jídlo mi připomnělo, jak moc jsem hladová. Zatlačila jsem vztek a zamířila do prvního internetového café. Když jsem se posadila k počítači, rozsvítila se obrazovka, a já jsem se cítila jako královna. Teď nebo nikdy.

Začala jsem skládat kód, jak kdybych skládala puzzle. Každé písmeno, co jsem napsala, mě posunovalo o kousek blíž. CSS pro upload souborů se nezdálo složité, ale já se nechtěla vzdát. Barevné pozadí a decentní okraje byly klíčové. Musela jsem, aby to vypadalo cool, ale zároveň bezpečně.

Na ulici se začalo stmívat, a já jsem se propadla do světa kódu. Představovala jsem si, jak se moje práce dostane k lidem, jak budou uploadovat soubory bez strachu, že jim něco uteče. To je ono, říkala jsem si. Jenže jakmile jsem konečně dodělala ten zatracený kód, zjistila jsem, že zapomněla na jeden detail – bezpečnostní protokol. V tu ránu mi bylo jasné, že tohle nebylo jen o estetičnosti, ale i o funkčnosti.

S nadějí jsem se pustila do opravy. Znovu jsem skenovala kód, a když to bylo hotové, srdce mi poskočilo. Konečně jsem to měla! S úsměvem jsem si říkala: Možná peníze nejsou všechno, ale tenhle pocit vítězství, ten si koupit nemůžeš. A pak jsem si uvědomila, že bez peněz a lásky se dá žít – když máš vášeň pro to, co děláš.