Ulice města byly plné špíny, pod nohama mi křupaly skleněné střepy. Věděla jsem, že sem nepatřím, ale co na tom záleží? Dneska jsem měla jiný plán. Bez peněz, bez lásky, ale s odhodláním udělat něco bláznivého.
První zastávka? Zaplivaná herna na rohu. Zasměju se, když vidím ty zamračené ksichty, co se snaží vyhrát na automatech. Jdu k baru, objednávám si vodku a cítím, jak mi její štiplavá chuť pálí v krku. Na stole leží staré žetony, které nikdo nevyužije. Vzpomínám si na časy, kdy jsem si mohla dovolit víc než jen tuhle hořkou tekutinu. Ale teď? Kašlu na to. Dneska chci udělat bordel.
Po pár sklenkách se atmosféra v herně mění. Začínám mluvit s klukem s tetováním na rukou, jehož příběh je stejně smutný jako můj. „Co takhle zasáhnout?“ navrhuju mu a on se zasměje. „A co máš na mysli?“ Jeho oči září zvědavostí. Vytáhnu z kapsy starou kartu a ukážu mu, co jsem našla na netu. „Můžeme se zúčastnit malého „turnaje“. Co říkáš?“
Za chvíli jsme na cestě do zapadlého klubu, kde se scházejí lidi jako jsme my. Cítím vzrušení, jakmile vkročíme dovnitř. Zdejší atmosféra je naplněná pot, tanci a podivnými vůněmi. Vzduch je těžký, ale já se cítím naživu. Kluci kolem nás jsou drsní a zaujatí, ale já se nebojím. Jsem tady proto, abych si užila chvíli bláznivosti.
Když konečně přijde na řadu náš „turnaj“, adrenalin mi pumpuje v žilách. Vše se zdá být jako sen, až do chvíle, kdy se něco zvrtne. Můj parťák, kluk s tetováním, se vytrácí a já zůstávám v chaosu. Když se snažím najít cestu ven, narazím na zrcadlovou stěnu. Až teď si uvědomím, že jsem se dostala do pasti. Ten večer se mi promění v noční můru, ale já se nehodlám vzdát. Musím najít cestu ven, musím se dostat zpět do reality. A pak, v zrcadle, spatřím sama sebe – drsnou holku, která se nebojí postavit čelem ke svému osudu.