Černovláska.cz

Včera jsem se procházela po ulicích, když jsem zahlédla plakát na soutěž o volné vstupy na DJ Sash. Někde uprostřed města, v zapadlém klubu, se to mělo rozjet. Kdo by nechtěl být součástí téhle akce? Cítila jsem, jak mi v žilách koluje adrenalin. Bez peněz, bez lásky, ale s touhou po dobrodružství. Tak jsem si řekla, že do toho půjdu.

Než jsem tam dorazila, vzduch byl prosycený vůní pálenky a spáleného benzínu. Kluci na motorce kolem mě projeli a já si říkala, že tady, v tomhle prostředí, se cítím živá. Vstoupila jsem do klubu, kde se tančilo, smálo a vypadalo to, že všichni mají něco, co já nemám – peníze a štěstí.

V rohu jsem uviděla stůl s papírem a tužkou. Měla jsem šanci zapsat se do soutěže. Tak jsem vzala tužku do ruky a napsala své jméno. Cítila jsem, jak mi buší srdce, a vzrušení mě nutilo jít dál. Ostatní soutěžící vypadali jako hvězdy, ale já jsem byla drsná holka z ulice a nehodlala jsem se vzdát.

Jak soutěž začala, atmosféra se změnila. Světla blikala a DJ Sash stál za mixážním pultem, jeho ruce se pohybovaly jako šípy. Každý beat byl jako úder do mého srdce. Když jsem dostala šanci, vystoupila jsem na pódium a cítila jsem, jak se na mě dívají. Vzala jsem mikrofon a začala zpívat. Vytáhla jsem ze sebe všechny pocity, co jsem měla – bolest, touhu, touhu po svobodě.

Na konci vystoupení jsem si myslela, že jsem to posrala. Ale pak se stalo něco šíleného. DJ Sash přistoupil ke mně a řekl: „Ty, holka, máš něco, co ostatní nemají.“ V tu chvíli jsem si uvědomila, že bez peněz a bez lásky, jsem našla něco cennějšího – svobodu a vášeň. A tak jsem odešla z klubu s volnými vstupy, ale hlavně s novým pocitem síly a nezávislosti.

Když jsem se dozvěděla, že 3755 Sean Kingston bude hrát na Sázavafestu, nevěřila jsem vlastním uším. Zase ten pocit, že mi někdo sype sůl na otevřenou ránu. Kdo potřebuje lásku, když máte takovou šanci? Tak jsem vzala starou krosnu, pár špinavých triček a vyrazila na festival, kde se spojuje hudba s chaos.

Po příjezdu do areálu to bylo jako v jiném světě. Všude barvy, neonové světla, vůně grilovaného masa a piva, co se valilo vzduchem jako nějaká opojná droga. To mi připomnělo, že nemám ani korunu na útratu. Ale to mi nebylo nic platné. Cítila jsem, jak mi srdce buší v rytmu basů. Sean Kingston byl tady někde blízko, a já byla připravená ho najít, i kdybych měla proplout davy jako v houpacím mostě.

Když jsem se konečně dostala k hlavnímu stanu, chyběl mi dech. Tohle je to pravé místo. Zpěvák na scéně, jeho hlas jako hladký rum, co se ti dostane pod kůži. Všichni kolem mě skákali, tleskali, já v tom davu, zapomněla jsem na všechno. Ten pocit, že jsi součástí něčeho většího, je k nezaplacení. Najednou jsem se cítila jako královna, i když jsem nevěděla, kde sehnat pár korun na jídlo.

Jak koncert pokračoval, ztrácela jsem se v rytmu a najednou se mi zjevil jako zjevení. Sean, obklopený fanoušky, úsměv jako slunce. Chtěla jsem mu říct, že jsem tu kvůli němu, ale místo toho jsem jen stála jako omráčená. Všichni okolo mě skandovali, ale já byla jako ve snu. Adrenalin mi stoupal do hlavy, když jsem se rozhodla, že to zkusím. Na co čekat? Život je krátký!

Vyrazila jsem směrem k pódiu, srdce mi bušilo jako o závod. V tomhle okamžiku jsem byla bez peněz, bez lásky, ale i tak jsem se cítila jako na vrcholu světa. A pak, jako bych to měla napsané v osudu, jsem se dostala k bezpečnostnímu muži, který mě pustil dál. V ten moment, kdy jsem se dostala až k němu, jsem v sobě měla sílu, co mi dodala víc než jakýkoliv drink. Překvapení! Sean Kingston se na mě podíval a usmál se. A já věděla, že tenhle moment si budu pamatovat navždy. Tohle nebylo o penězích ani o lásce, bylo to o síle okamžiku a o tom, co všechno můžeš zažít, když se nebojíš udělat krok vpřed.

Vstupenky v kapse, ale co teď?

Tak jo, jsem tu. Bez peněz, bez lásky, ale s jednou zatraceně velkou touhou. Galavečer hvězd na mě křičel z plakátů na každém rohu a já, drsná holka z ulice, jsem nemohla odolat. Toho večera mě čekalo něco víc než jen pár koktejlů a úsměvů na červeném koberci.

Dámy a pánové, pozor!

Stála jsem před obrovskými dveřmi, které vypadaly jako by vedly do jiného světa. Vzduch byl naplněný vůní drahého parfému a šampaňského. Oblečení, co jsem měla na sobě, bylo z bazaru, ale to mi nevadilo. Vstupenka v mé kapse byla moje vstupenka do neznáma. Adrenalin mi pulzoval v žilách, když jsem se odhodlala vstoupit dovnitř.

Nejdřív si mě nevšimli

Když jsem vkročila, všichni se tvářili, jako bych byla vzduch. Slavníci se směli, fotografové cvakali, a já stála v rohu, pozorovala, jak se svět otáčí kolem mě. Ale já byla připravená, a to nebylo všechno. Vyrazila jsem směrem k baru, kde se míchaly drinky, a já měla plán.

Co je v srdci, to se musí říct!

Po pár skleničkách jsem se cítila jako královna. Přistoupila jsem k jedné z hvězd, co mi byla známá z televizních obrazovek. „Hele, co kdybych ti řekla, že mám lepší plán na večer než tohle?“ Jasně, že jsem jí to říkala! S úsměvem a špetkou drzosti jsem ji vyzvala, aby se mnou šla na malou dobrodružnou procházku. Nečekala jsem, že by vzala tu výzvu vážně.

Nečekaný zvrat

O pár minut později jsme stály před vchodem do malého klubu, kterému se dřív říkalo místo pro ztracené duše. Místo, kde se tancovalo na stoly a víno teklo proudem. To byl náš svět! A pak, když už se zdálo, že se večer vydařil, objevila se policie. „Co tu děláte?“ zeptali se. Já, drsná holka z ulice, jsem se jen usmála a řekla: „Tancujeme, co je vám do toho?“

Na konci noci

Odešla jsem bez peněz, ale s pocitem, který se nedá zaplatit. Galavečer hvězd se změnil na nezapomenutelnou noc. A víte co? Možná, že na lásku a peníze nakonec ani tak nezáleží. Důležitý je ten pocit svobody a odvahy, který se mi podařilo najít, a to v nejméně očekávaný okamžik.

Vstup do chaosu

Bylo to v roce 2004, když jsem se rozhodla, že už mě nebaví čekat na zázrak. Měla jsem prázdnou peněženku a srdce, které nechtělo nic víc než trochu vzrušení. Když jsem slyšela, že Karma Malo Pomalo jede na tour, bylo mi jasné, že tohle je moje šance. Zabalila jsem si pár věcí do batohu a vyrazila na první koncert.

Klub a jeho aroma

Vstup do klubu byl jako skok do jiného světa. Tma, barevná světla a pach potu smíšený s alkoholem. Všude se ozývaly hrubé tóny hudby, které mě okamžitě pohltily. Lidi tančili, smáli se a já jsem byla jedna z nich. Cítila jsem, jak mi adrenalin stoupá až k nebi. Neměla jsem na výběr, musela jsem se vrhnout do víru událostí.

První setkání

Na pódiu stál frontman, jehož pohled mě okamžitě přitáhl. Byl drsný, s piercingem a tetováním, jaké jsem ještě nikdy neviděla. Vzduch se chvěl napětím a já věděla, že tohle bude víc než jen koncert. Když jsem se s ním potkala pohledem, zdálo se, že jsme si rozuměli. Měl v sobě něco, co mě táhlo blíž.

Noc plná překvapení

Po koncertě jsme se ocitli na backstage. Všude se válely prázdné lahve a cigaretové oharky. Lidi se smáli, povídali si a já jsem se konečně cítila jako součást něčeho většího. Dali jsme si pár drinků a já jsem se začala uvolňovat. Najednou jsem byla v centru pozornosti, smála jsem se, flirtovala a zapomněla na svoje starosti.

Překvapivý konec

Ale pak, když jsem si myslela, že ta noc nemůže být lepší, přišlo to. Frontman mě vzal za ruku a vyvedl mě ven. Stáli jsme pod hvězdami, když mě políbil. Byl to ten nejvíc šílený moment mého života. Ale jakmile jsem se odtáhla, uvědomila jsem si, že tohle je jen další náhodný úlet. Když jsem se vrátila do reality, zjistila jsem, že jsem stále bez peněz a bez lásky, ale tentokrát s úsměvem na tváři. Klub a jeho magie mi zůstaly v srdci navždy.

Došlo k chybě při komunikaci s OpenAI API.cURL error 28: Operation timed out after 30001 milliseconds with 0 bytes received

Na začátku všeho

Stála jsem na rohu ulice, v ruce cigaretu a v očích jiskru. Město kolem mě pulzovalo, ale já jsem byla sama. Bez peněz, bez lásky, bez iluzí. Jen já a tenhle šílený svět. Na stole v klubu Pakito ležel leták, který mě zaujal. Soutěž o volný vstup! A to byla moje šance.

Vstup do akce

Na ulici voněl kebab, hudba se linula z klubu a já se rozhodla to zkusit. Kdo by nechtěl vyhrát? Byla jsem drsná holka, co se nebojí ničeho. Vytáhla jsem mobil a poslala zprávu. „Chci se zúčastnit!“ zatímco mi v uších hučela basová hudba. Odpověď přišla okamžitě. „3901!“

Tajemství čísla 3901

Číslo 3901 se mi vrylo do paměti. Co to mohlo znamenat? Měla jsem na to pár hodin a pak jsem se dostala do klubu. Otevřela jsem dveře, a uvnitř mě uvítala záře barevných světel. Atmosféra byla elektrizující. Tancovalo se, smálo se, a já se cítila jako královna. Ale co s tím číslem?

Pátrání po vítězství

Rozhodla jsem se ptát. „Co znamená 3901?“ ptala jsem se každého, koho jsem potkala. Lidé se na mě dívali jako na blázna. Zatímco jsem se prodírala davem, potkala jsem kluka s piercingem v obočí. „To je kód pro speciální drink, co ti dá vstup na VIP párty!“

Všechny karty na stůl

Cítila jsem, jak mi adrenalin stoupá. O pár minut později jsem stála u baru, objednala ten drink a co se nestalo? Všechno kolem se rozjasnilo, zvuky se ztlumily a já se ocitla na VIP párty. Všichni kolem mě se smáli, tančili a já byla uprostřed toho všeho. Ale najednou jsem si uvědomila, že ten kluk s piercingem byl jen iluze. Párty skončila, ale já jsem se smála, protože i bez výhry jsem si užila víc, než jsem čekala. Když jsem vyšla na ulici, slunce svítilo a já věděla, že moje dobrodružství teprve začíná.

Bylo mi třiadvacet a už jsem měla dost. Děvčata z naší čtvrti se už dávno vdala nebo na něčem šikovném vydělala. Já? Stála jsem na rohu ulice s cigaretou v jedné ruce a prázdnou peněženkou v druhé. Žádná láska, žádný prachy, jen neony a vřelý vítr, co mi cuchal vlasy. Všichni říkali, že je to jen fáze. Ale já? Já jsem věděla, že to je můj život.

Jednoho večera, když jsem se s partou zvedla z barové židle, zaslechla jsem tu melodii. Vzduch se naplnil hlasy. „Alicia Keys se vrací!“ křičely noviny. A já, jako by mi někdo vrazil do srdce nůž, jsem si vzpomněla na dávné časy. Kdy jsem seděla na posteli, poslouchala její písničky a snila o útěše, která nikdy nepřišla. Pustila jsem si její hit Fallin‘, a v tu chvíli mi bylo jasné, že se musím dostat na její koncert. Bylo mi jedno, kolik to bude stát. Musela jsem ji vidět!

Vydala jsem se do ulic, plných smíchu a barev. Každý krok byl jako výstřel. Můj plán? Získat peníze jakýmkoli způsobem. Zastavila jsem se u stánku s hot-dogy, a zatímco jsem rozmlouvala s prodavačem, ukradla jsem mu pár drobáků. Rychle jsem se přemístila na další místo. Hlavně žádné stopy. Všechny ty výmluvy, že se to nedělá, mi byly šumafuk. Chtěla jsem tu hudbu, tu energii, ten okamžik.

Když jsem se konečně dostala k místu, kde se koncert konal, viděla jsem davy lidí. Vzduch byl prosycený potahem a emocemi. Zjistila jsem, že jsem zapomněla na své malé krádeže, na to, kolik jsem musela obětovat pro chvíli štěstí. Ale pak… co to? Na scéně stála Alicia, její hlas jako siréna. Všechno kolem mě zmizelo. Bylo to, jako bych se vznášela. Zatímco zpívala, všechno kolem mě se stalo bezvýznamným. Jen ona, já a ten moment.

Ale pak, uprostřed písničky, se stalo něco nečekaného. Z pódia se rozletěly konfety, a já, v tom nejlepším, jsem dostala zásah do hlavy. Doslova. Kdosi z davu mě zasáhl láhví. Když jsem se vzpamatovala, ležela jsem na zemi, obklopená lidmi, kteří se smáli. „To je život, kočko!“ zasmál se jeden kluk. A v tom jsem pochopila – život není o tom, co máš nebo koho znáš. Je to o tom, jak se postavíš na nohy, i když ti dají ránu.

Jsem drsná holka bez peněz a bez lásky, ale to mě nezastaví. Když mi kamarádka poslala zprávu, že David Guetta bude hrát na Sensation White, myslela jsem, že se mi to zdá. Kdo si ještě pamatuje, co je to bezstarostná zábava? Ale moje srdce začalo bušit jako šílené. Měla jsem jen pár korun, ale to mě neodradilo.

Připravila jsem se na to jako na vojenskou misi. Černé šaty, které jsem si našla na dně skříně, a boty, které pamatují poslední pořádnou párty. Cítila jsem se jako královna, i když jsem neměla co jíst. Vzala jsem si taxi, které mě zanechalo na náměstí plném lidí. Všude bílé oblečení a třpytivé masky. Sensation White bylo v plném proudu.

Davida Guettu jsem viděla v dáli. Stál tam, obklopený světly a kouřem, jako pravý bůh. Každý beat, co vyrazil z jeho mixu, mi vibroval v žilách. Skákala jsem s ostatními, cítila jsem se živá, jako bych létala. A pak jsem ho spatřila. Malá postava v bílém, která držela v ruce láhev šampaňského. Cítila jsem, jak mi srdce buší ještě víc.

Přistoupila jsem k němu, ten moment, kdy se naše pohledy střetly, byl jako jiskra. “Kde máš tu flašku?” zeptal se, smál se a já jsem věděla, že jsem se dostala do hry. “Nehledáš ji, ale mě,” odvětila jsem a zakrývala jsem nervozitu. Odpověděl mi úsměvem, který rozsvítil celou místnost.

Najednou nás obklopila parta lidí. Všichni chtěli tančit, zpívat, být součástí té eufórie. David Guetta nás hnal kupředu, beaty se mísily s našimi emocemi, a já jsem se cítila jako hvězda. Ale pak, uprostřed toho všeho, jsem se otočila a on byl pryč. Jako by se rozplynul ve vzduchu. Zůstala jsem stát, s pocitem, že jsem se dostala na vrchol, ale teď stojím na okraji propasti. Bez něj, bez peněz, ale s nezapomenutelným zážitkem.

Bylo to jedno z těch večerů, kdy jsem si sedla na starou, rozvrzanou židli u okna a koukala na ulici. Všude kolem mě se motaly postavy, které vypadaly jako z jiného světa. Ulice voněla po zkažených krabicích s pizzou a levným alkoholem, a já jsem si říkala, že to je moje realita. Měla jsem na sobě vybledlé tričko Depeche Mode, které jsem ukradla z obchodu, a právě jsem se chystala na další dobrodružství.

V tu chvíli mi zazvonil mobil. Na displeji se objevilo číslo, které jsem neznala. „Ahoj, tady je Darek. Slyšela jsi, že Depeche Mode chystají něco velkého?“ Zasmála jsem se. Vždycky, když někdo mluvil o velkých plánech, bylo to jako mlátit do prázdného plechovky. „Jestli je to pravda, tak to chci vidět na vlastní oči,“ odpověděla jsem. Darek mi řekl, že se něco chystá na 3192. Místo, o kterém jsem nikdy neslyšela, ale to mě nezastavilo.

Vyběhla jsem z bytu, rozčepýřená a bez peněz. Chtěla jsem pocítit adrenalin a svobodu. Ulice byly plné neonových světel a já se snažila chytit nějakou dodávku, která by mě odvezla na to tajemné místo. Když jsem dorazila, bylo to jako vstoupit do jiného dimenze. Lidi skákali, smáli se a viseli na každém slově, které vycházelo z reproduktorů. Vzduch byl těžký a plný očekávání.

Postavila jsem se do první řady a čekala na to, co přijde. Když se rozsvítily světla a na pódium vystoupili kluci z Depeche Mode, vzduch se naplnil neuvěřitelnou energií. Každá nota, každý hit, to byla exploze emocí. Všichni jsme byli spojeni jedním rytmem. Naprosto bez peněz, bez lásky, ale s touhou po svobodě. A najednou, uprostřed koncertu, se stalo něco nečekaného; Darek, ten kluk, co mi zavolal, vylezl na pódium.

Představil mě jako svou „múzu“, což mě rozesmálo. Ale pak se to zvrhlo. Darek mě poprosil, abych s ním zpívala. Nevěřícně jsem na něj koukala, ale v tom okamžiku jsem se rozhodla. Vyskočila jsem na pódium jako drsná holka, co se nebojí ničeho. Davy šílely. A tak jsme zpívali, my dva, v rytmu Depeche Mode, a já zapomněla na všechny starosti. Až do posledního tónu, kdy jsem si uvědomila, že na světě nemusí být láska, ale ta chvíle byla moje. Byla jsem na vrcholu světa, přesně tam, kde jsem chtěla být, a když koncert skončil, měla jsem pocit, že jsem konečně našla své místo.

Všechno začalo na ulicích Prahy

Byla noc, kdy se město zahalilo do tajemného šera. Slyšela jsem, jak 30 Seconds to Mars hrají někde daleko, ale já neměla ani haléř na to, abych se tam dostala. A tak jsem se rozhodla, že nebudu sedět na zadku a pustím se do akce. Vzala jsem si starou kšiltovku, který jsem našla na dně šuplíku, a vyrazila do ulic jako drsná holka bez peněz a bez lásky.

Hlava plná melodií

Když jsem se blížila k 3514, místu, kde se měl konat koncert, vzduch byl naplněn napětím. Cítila jsem vůni potu, alkoholu a něčeho, co by se dalo nazvat touhou. Lidi se tlačili ke vchodu, ale já nebyla zvyklá na porážky. Moje srdce bušilo jako šílené, když jsem se snažila proplést mezi těmi, kdo už měli lístky.

Nečekaná šance

Najednou jsem si všimla, že někdo zapomněl svůj lístek na zemi. Tohle je moje šance! Pomalu jsem se sklonila, vzala lístek a s úsměvem na tváři jsem se prodrala dovnitř. Všude kolem mě byli lidé s neonovými barvami, jejichž energie mě okamžitě pohltila. Srdce mi bušilo v rytmu hudby, která se linula z pódia. 30 Seconds to Mars právě začínali hrát a já se cítila jako v transu.

Na vlně hudby

Jakmile jsem se dostala do davu, všichni jsme byli spojeni tou samou vášní. Skákali jsme, zpívali, a já jsem se cítila jako královna noci. Zapomněla jsem na to, že nemám peníze, na to, že jsem sama. Byla jsem svobodná. Kolem mě se točilo množství barev, hlasy se spojovaly v jeden obrovský výkřik radosti. Všechny starosti se na chvíli ztratily ve tmě.

Nečekaný zvrat

Ale když koncert skončil, vrátila se mi realita s plnou silou. Lidi se začali rozcházet, a já zůstala stát na místě, jako bych ztratila směr. Najednou jsem uslyšela šepoty. „Co teď?“ V tu chvíli se za mnou objevil kluk s modrými vlasy a neonovými brýlemi. „Máš lístek, ale co s ním teď uděláš?“ Pohrávala jsem si s myšlenkou, co udělám. Bude to začátek něčeho nového? Na to, co přijde, jsem nebyla připravená. Byla jsem bez peněz, ale s velkým příběhem, který teprve začal.