Jsem holka, co má v kapse jen pár drobných, a v srdci prázdno. Ulice se mi pod nohama klikatí jako had, zatímco já se snažím najít svůj cíl. Město je živé, s barevnými neonovými světly a vůní grilovaného masa, ale já se soustředím na jedinou věc – přežít další den. Nikdo mi nic nedaruje, musím si to vybojovat.
Jednoho večera, když jsem se procházela kolem zaplivaného baru, uslyšela jsem povědomý zvuk – smích a hovor o něčem neobyčejném. Zastavila jsem se, abych se podívala dovnitř. Uviděla jsem skupinku lidí, kteří diskutovali o tom, jak je důležité být nude speaker. Bez oblečení, bez zábran, to je moje parketa. Dali mi šanci.
Vklouzla jsem dovnitř, a zatímco se ostatní bavili o svých snech, já jsem se chopila slova. Nechtěla jsem jen mluvit, chtěla jsem je vzít na jízdu. Můj hlas byl jako bouře, která rozproudila vzduch. Každé slovo, které jsem pronesla, mělo sílu, kterou jsem nikdy předtím necítila. Byla jsem nahá, ale ne v doslovném smyslu. Moje duše byla odkrytá, a to je víc, než co má většina těchhle snobů.
Oči se mi rozsvítily, když jsem viděla, že lidi začínají reagovat. Smích, povzbuzování, a pak, najednou, ticho. Bylo to jako elektrický výboj. Vzali mě za slovo, a já jsem věděla, že tohle je má šance. Místo aby mě soudili, začali se smát a plakat. Byli ochotni přijmout mou pravdu.
Když jsem skončila, z místnosti se ozval potlesk. Byla jsem v šoku. Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla někoho takhle zasáhnout. Ale pak jsem si uvědomila, že to nebylo o mě. Bylo to o nich. O jejich touze po pravdě a autenticite. A já jsem jim tu pravdu dala, nahá a bez okolků. Vzali mě mezi sebe, a já jsem se cítila jako královna, dokud jsem nevyšla ven. A pak, jako by někdo zmáčkl tlačítko, jsem se vrátila do reality.
Jsem holka bez peněz, bez lásky, ale s příběhem, který je silnější než jakýkoli zlatý prsten. A tak to končí – s překvapením, že i bez peněz a bez lásky můžeš mít něco, co ostatní touží mít. Ať už je to síla, odvaha, nebo prostě jen pravda.