Na začátku týdne
Bylo pondělí, a já jsem se procházela po ulicích, které smrděly jako staré boty. Všude kolem mě se válely odpadky, a já si říkala, že je to lepší než sedět doma na zadku. V kapse jsem měla jen pár drobných, ale to mi nebránilo v tom, abych si užila dne. Srdce mi bušilo jako splašené, když jsem se blížila k baru, kde se scházeli lidé, co nevěděli, co se životem.
Bar v temném koutě
Jak jsem vstoupila, vzduch byl prosycen směsí cigaretového kouře a levného alkoholu. Barman, s tetováním na celém těle, mi hodil pohled, který říkal: „Nemáš prachy, tak se zdrž.“ Ale já jsem se nenechala odradit. Objela jsem bar a přišla k jedné skupince, co se smála jako šílená. Sedla jsem si mezi ně, a aniž bych se představila, začala jsem vyprávět příběhy, které by je dostaly. Byla jsem drsnější než většina chlapů.
Překvapení za rohem
Jak večer pokračoval, zábava se rozjížděla. Když se skupinka rozpadla, já jsem se rozhodla, že zkusím štěstí. Na ulici jsem potkala kluka s blonďatými vlasy, který měl v očích něco nebezpečného. Řekl mi o tajné akci, která se konala ve starém skladišti na okraji města. Cítila jsem, že to je moje šance. Bez váhání jsem řekla, že půjdu.
Akce ve skladišti
Když jsem dorazila na místo, adrenalin mi pumpoval v žilách. Skladiště bylo prázdné, ale vzduch byl naplněn očekáváním. Uprostřed stál stůl pokrytý penězi, ale vedle něj stál chlapík s pistolí. „Co tady děláš, holka?“ zeptal se mě s úsměvem, který byl víc nebezpečný než jakákoli zbraň. Bez rozmyšlení jsem se mu postavila. „Jsem tady, abych si vzala, co mi patří!“
Překvapivý závěr
V tu chvíli se ozval výstřel. Všichni se rozprchli a já jsem se ocitla sama se zlomeným srdcem a prázdnou kapsou. Ale v tom chaosu jsem si uvědomila, že peníze a láska, které jsem tak zoufale hledala, byly k ničemu. Byla jsem svobodná a drsná, a to mi stačilo.