Já, drsná holka z ulice, jsem se ocitla na rozcestí. Prázdný žaludek a srdce bez lásky mi nedaly spát. Město bylo šedé, ale já jsem byla barevná jako graffiti na zdech. Vydala jsem se na cestu, která mě měla zavést k dobrodružství, o kterém se mi ani nesnilo.
Poprvé jsem se setkala s cid1703kkratochvilova v zaplivané kavárně na rohu. Měla na sobě koženou bundu, která voněla jako spálená guma. Všechny její pohyby byly rychlé a přesné, jakoby se snažila utéct před vlastním osudem. Byla to holka, která měla v očích oheň. „Hledáš něco?“ zeptala se mě. A já jí na to odpověděla: „Jo, akci.“
Naše cesty se spojily, když jsme se rozhodly prozkoumat temné uličky města. Vzduch byl prosycený vůní benzínu a potu, zatímco jsme se prodíraly mezi starými auty a zapomenutými příběhy. „Tady to žije,“ řekla cid1703kkratochvilova a já cítila, jak mi v žilách koluje adrenalin.
V tu chvíli se objevil Uriel. S jeho zlatými vlasy a úsměvem, který by mohl roztavit i led. Měl v sobě kouzlo, které mě přitahovalo jako magnet. Ale věděla jsem, že láska je luxus, který si nemohu dovolit. „Co tady děláte, holky?“ zeptal se a já se musela smát. „Hledáme dobrodružství, co ty?“ odpověděla jsem mu, aniž bych tušila, co nás čeká.
Uriel nás vzal na místo, kde jsme mohly šlápnout na plyn. Zprvu to vypadalo jako obyčejná jízda, ale jak jsme se dostali dál, město se proměnilo ve svět plný barev a zvuků. Cítila jsem, jak se mi srdce rozbušilo, když jsme překonávali hranice mezi realitou a snem. Ale na konci cesty mě čekalo překvapení, které jsem nečekala. Uriel se otočil a s vážným výrazem v hlase mi řekl: „Peníze a láska jsou jen iluze. Hlavní je, co máme teď.“ A já, drsná holka, jsem se konečně naučila, že dobrodružství může být i bez peněz a lásky.