Když jsem se rozhodla, že vyrazím na Ukrajinu, nikdo mi nevěřil. „Děvče, to není místo pro drsné holky,“ říkali, ale já byla odhodlaná. Čekaly mě tam neobyčejné zážitky, které si žádaly odvahu. A tak jsem sbalila pár věcí do batohu a vyrazila.
Hned po příjezdu jsem se ocitla v chaosu. Ulice byly plné lidí, kteří se snažili prodávat vše možné, a vzduch voněl po smažených bramborách a koření. Měla jsem hlad, ale peněženka se mi jen smutně usmívala. Jídlo za pár hřiven se mi zdálo jako zázrak, ale nic takového jsem nenašla. Až pak jsem narazila na malý stánek, kde prodávali nepodstatné jídlo – a také něco, co vypadalo jako rakve.
„Co to má být?“ zeptala jsem se prodavače, který se na mě podíval s úsměvem. „To jsou rakve, ale vnitřek je plný lahodného jídla. Poobědváte v rakvi!“ Zasmála jsem se, ale pak jsem si to uvědomila. Proč ne? Vzala jsem si místo na jedné z těch rakví, uvnitř byla naskládaná jídla, která voněla jako domov.
Jak jsem tam seděla, kolem mě se shromáždil dav. Lidé se smáli a fotili si mě. „Dívka v rakvi!“ volali. Cítila jsem se jako celebrita, i když jsem neměla ani halíř. Bylo to osvobozující. Začala jsem jíst a lidé mi tleskali, jako bych byla na jevišti. Ten pocit byl k nezaplacení.
Po obědě mě prodavač pozval na skleničku vodky. „Jsi první, kdo tohle udělal!“ řekl. Když jsem se napila, začala jsem si uvědomovat, že v téhle zemi je všechno možné. Možná jsem byla bez peněz a bez lásky, ale v tu chvíli jsem měla něco mnohem cennějšího – svobodu a dobrodružství. A tak jsem si odnesla nejen skvělý zážitek, ale i nečekané přátelství. Ať už jde o život, nebo o jídlo, vždycky najdete způsob, jak se pobavit, i když sedíte v rakvi.