Život na hraně
Už jsem si na tenhle život zvykla. Bez peněz, bez lásky, ale s velkým apetitem. Dneska je to o dietě modelek, ale já na to seru. Mám v ruce plechovku piva a v kapse pár drobných na sladkosti. To je moje večeře. Kdo by potřeboval nějaké saláty, když si můžeš dát čokoládovou tyčinku, co voní jako dětství?
Pivní kuráž
Na ulici se rozléhá smích a já se směju s nimi. Pivo mi dodává kuráž, a tak se nenechám odradit. Zpívám si, i když nemám talent, a s každým douškem se mi zdá, že svět je jasnější. Všechno se zdá být v pořádku, dokud nepřijde ten okamžik, kdy si uvědomím, že moje diety jsou spíš vtip, než plán. Nechci být jako ty modelky, co se trápí kvůli číslům na váze.
Sladkosti jako terapie
Sladkosti jsou moje terapie. Rozbalím tu čokoládu, a když ji kousnu, cítím, jak se mi do žil vlévá radost. Je to jako malá exploze, která mi připomíná, že život může být sladký, ačkoliv jsem sama. S každým soustem zapomínám na svoje problémy a na to, co si o mně kdo myslí. Jsem tady, jsem živá a to je důležitý.
Setkání na rohu
Na rohu ulice potkávám starého kamaráda, který mi připomíná, že i když nemám peníze, mám něco cennějšího – svobodu. „Co děláš s tím pivem?“ ptá se. „Žiju!“ odpovídám. Chápeme se, a on mi nabídne cigaretu. Zasmějeme se a plánujeme, co budeme dělat dál. Možná půjdem na párty, kde se lidi snaží zapomenout na realitu tak, jako já.
Překvapení na konci noci
Jak noc pokračuje, dostáváme se do klubu, kde je spousta lidí, co se snaží být někým jiným. A já? Jsem tady, abych byla sama sebou. V tu chvíli vidím, jak se ke mně blíží kluk s úsměvem. „Máš něco na zub?“ zeptá se. A já mu ukážu svou čokoládu. Zasměje se a řekne: „To je nejlepší dieta vůbec!“ A tak se ukáže, že i bez peněz a bez lásky můžeš najít spojení. Na konci noci, místo prázdného srdce, si odnáším zážitek, který mě překvapil. A to je víc než cokoliv jiného!