Tak jo, lidi, jdu na to naplno. Mám v hlavě zmatek, ale jednu věc vím jistě: když se na scéně objeví nová verze WP emoji, musím být u toho. Včera večer jsem seděla na starém gauči, který pamět má víc než já, a do uší mi hučelo, jak se min.js a map funkce hromadí v mém notebooku jako nevyžádaná pošta.
Všechno začalo, když jsem si uvědomila, že tenhle nový update WordPressu přináší něco víc než jen vylepšení. Bylo to jako když se v noci rozsvítí neonové reklamy v zapadlé uličce. Moje srdce se rozbušilo, když jsem si představila, jak se emoji rozprostírají na mém blogu, jak barevné střípky skla na rozbitém chodníku. Vždycky jsem byla drsňačka, ale tohle? To bylo jako výstřel z pistole do temné noci.
Vyrazila jsem do města, kde se vzduch mísil s vůní čerstvě upečeného chleba a levného alkoholu. Musela jsem zjistit, co na to říkají ostatní. Kromě pár znuděných tváří jsem narazila na skupinku hackerů, kteří se smáli a diskutovali o min.js jako o tajném receptu na úspěch. V tu chvíli jsem věděla, že se nesmím nechat zahanbit. Musela jsem se naučit, jak to všechno funguje, jinak bych zůstala pozadu.
S tlukotem srdce jsem se vrátila domů a spustila notebook. Palec na klávesnici mi tančil jako na tanečním parketu. Map soubory a JavaScriptové knihovny se mi motaly v hlavě, ale já jsem se nevzdávala. Když jsem konečně pochopila, jak emoji implementovat a udělat svůj blog živým, cítila jsem, že jsem se dostala na vrchol. Ten pocit, kdy se z chaosu rodí něco úžasného, byl opojný.
Na konci noci jsem se opírala o okno a sledovala, jak se město probouzí. Bylo to překvapení, ale já jsem to zvládla. Když jsem se podívala na svůj blog, rozesmála jsem se. Bylo to jako kdybych tam přidala kousek sebe. Zjistila jsem, že i když nemám peníze a lásku, můžu se stát královnou vlastních myšlenek. A kdo ví, možná ten nový update WP emoji přivede do mého života i něco jiného – třeba úsměv na tváři nebo nový začátek. Ale to už je jiný příběh.