Probudila jsem se v špinavém pokoji, kde smrad z cigaret a zkažené jídlo splývaly do jedné odporné směsi. Na stole ležela prázdná láhev od vodky a vedle ní se válely staré noviny. Můj život byl jako tenhle nepořádek – bez peněz, bez lásky, ale plný akcí.
Jednou jsem se rozhodla, že tohle už dál nesnesu. Zvedla jsem se a vyrazila do ulic. Vzduch byl chladný, ale já jsem měla v sobě oheň. Na ulici jsem narazila na skupinku kluků, kteří se smáli a popíjeli pivo. Vypadali, jako by měli všechno, co já postrádala. Neváhala jsem a přidala se k nim, i když jsem věděla, že z toho nic dobrého nebude.
Jeden z nich, vysoký s tetováním na rukou, se na mě podíval a vyprávěl vtipy. Jeho smích byl nakažlivý, ale já jsem se snažila tvářit chladně. Chtěla jsem být drsňačka, ne nějaká zamilovaná holka. Po chvíli jsme se domluvili, že půjdeme na menší „akci“ do opuštěné budovy na kraji města.
Budova byla zchátralá a na zemi ležely rozbité sklenice. Všude kolem se linula vůně starého dřeva a zatuchlého vzduchu. Kluci začali hledat, co by nám mohlo udělat radost, a já jsem se cítila jako královna, i když jsem měla jen pár korun v kapse. Až do chvíle, kdy nás přistihla parta místních gaunerů.
„Co tady děláte, vy ztracený existence?“ zařval jeden z nich. Adrenalin mi vjel do žil. V ten moment jsem se rozhodla, že se nenechám zastrašit. Vytáhla jsem z kapsy nůž a postavila se k nim. Nikdo nečekal, že drsná holka bez peněz a bez lásky bude takhle reagovat. A tak se stalo, že jsem se stala legendou. Kdo by to řekl? V tu chvíli jsem věděla, že moje bezvýznamnost je jen iluze. Všechno se může změnit během jedné sekundy.