Je to tma. Město spí, ale já ne. Adrenalín mi koluje v žilách jako blesk, zatímco se plížím ulicemi, kde se stíny mísí s neonovými světly. Parfém ulice je směsicí pachu cigaret, zkažených snídaní a touhy, co se nedá zaplatit. Bez peněz, bez lásky, bez ostychu. Mám jen sebe.
Dneska to bude jiný den. Hlava mi šrotuje myšlenkami, jak si rychle vydělat nějaké peníze. Možná zkusím štěstí v kasinu. Odtud to mám kousek, a to mě nutí zvýšit tempo. Ulice jsou tichoučké, jen občas mě přeruší zvuk praskajícího skla nebo vzdálený smích. Všechno je to součástí hry.
Když se dostanu k vchodu, cítím, jak napětí roste. Vstoupím dovnitř a vzduch se okamžitě změní. Karty, žetony, a především lidé. Všichni vypadají tak ztraceně, jako bychom byli na jedné lodi, která brzy ztroskotá. Zajdu k baru, objednám si vodku. Chci cítit tu hořkost, než se pustím do akce.
Hraju si s myšlenkami, zatímco sleduju stoly. Potkávám kluka s modrým bandanou. Vypadá jako ten typ, co má peníze, ale i on vypadá ztraceně. Přitahuju ho k sobě, jako bych byla magnet. Spolu sedíme u stolu, karty v ruce, a já vím, že tohle je moje šance. Riskuji všechno.
Nakonec však vyhrávám. Ale místo radosti cítím zklamání. Kluk se zvedá a odchází. Dávám mu poslední pohled. Tak rychle jsem si ho oblíbila, a teď je pryč. Hlavně, že mám peníze. Ale co s nimi? Život jde dál, a já vím, že tohle mě nezastaví. Na konci dne je pravda taková, že láska je k smíchu, a já mám víc, než jsem si myslela. Vydělala jsem, ale ztratila jsem něco víc než peníze.