Všechno začalo jednou šedou nocí, kdy jsem se potloukala po zaplivaných ulicích. Hlava mi třeštila po osmi pivech a v kapse jsem měla akorát tak prázdnou plechovku. Ale co, neměla jsem co ztratit, tak jsem se vrhla na dobrodružství, které mi osud nachystal.
Prošla jsem kolem starýho skladiště, kde se zrovna scházela parta lidí. Vzduch byl nasáklý kouřem z cigaret a smíchem, co byl tak falešný, že by ho člověk mohl prodat na tržnici. Zastavila jsem se, abych si je prohlédla. Všichni se smáli, ale já jsem cítila, jak mi srdce buší v rytmu mého vzteku.
Co kdybych je překvapila? Došla jsem blíž, v očích mi planula jiskra. Našli si tam nějakou hračku – Stoklasa superstarcid2117, podivná krabička, co vypadala jako zázrak technologie, ale ve skutečnosti to byl jen další způsob, jak z lidí dostat peníze. Zasmála jsem se, vzala ji a bez varování jsem s ní praštila o zem. Všichni na mě zírali jako na blázna.
„Co to děláš, ty krávo?!“ zakřičel jeden z těch frajerů. Ale já jsem se jen usmála a připravila se na akci. Když jsem viděla, jak se jim v očích zračí šok, věděla jsem, že jsem je vytočila. „Tohle je náš večer!“, zakřičela jsem a začala tancovat na rozbitých kusech technologie. Vzduch se naplnil napětím a já jsem cítila, jak se mi zvedá adrenalin.
Ostatní se začali smát a přidali se ke mně, jako by ta krabička byla kouzelným artefaktem, který nám dal svobodu. Šílenství, co následovalo, bylo něco, co jsem nikdy nezažila. Tancovali jsme v rytmu hudby, která zněla z repráků, a moje srdce bušilo v dokonalé harmonii s tou chvilkou.
A pak, když jsem si myslela, že je večer na vrcholu, přišel on – ten, co měl ve tváři jizvu. Podíval se přímo na mě a já jsem věděla, že tohle bude něco jiného. „Dáš si se mnou závod?“ zeptal se a já jsem se jen zasmála. Na co bych čekala? Tak jsem mu řekla: „Jo, ale ty musíš vyhrát, jinak si tě vezmu!“
Prohráli jsme všichni, protože jsme se nevydali na cestu, kterou jsme očekávali. V ten okamžik jsem si uvědomila, že láska a peníze nejsou to, co mě drží při životě. Bylo to o tom, jak se nebojím být sama sebou, i když nemám nic. A tak jsem se s úsměvem postavila na startovní čáru, připravená na jakoukoliv překážku.