Bylo to jedno z těch dnů, kdy jsem se procházela po odpadních ulicích města, s peněženkou prázdnou a srdcem ještě prázdnějším. Slunce svítilo, ale já jsem v sobě nosila temnotu. Když jsem se dostala ke svému oblíbenému místu, malému bistru, kde se prodávaly nejlepší trdelníky, mnou projela myšlenka na Sendinblue_settings php. Zní to bláznivě, já vím, ale když nemáš co ztratit, jsi ochotná zkoušet všechno.
Posadila jsem se na opotřebovanou židli, vychutnávala si vůni čerstvě upečeného pečiva a rozhodla se, že se pokusím nastavit svůj Sendinblue účet. V hloubi duše jsem věděla, že potřebuju nějaký zázrak, aby mě vytáhl z této šedi. Tak jsem vzala svůj starý notebook, co mi zbyl z lepších časů, a začala se hrabat v kódech.
Při prvních řádcích jsem cítila, jak mi v hlavě hučí. Proč by mělo být něco tak jednoduchého tak komplikované? Můj jazyk se motal, prsty klouzaly po klávesnici a já se cítila jako na okraji propasti. Než jsem se nadála, spustila se mi lavina chyb. Všude kolem se mi objevovaly červené hlášky, jako by se mi smály do obličeje. Ale já jsem se nevzdávala.
Po hodině frustrace a několika šálcích kávy jsem to konečně rozlouskla. Sendinblue_settings php byly nastavené tak, jak jsem chtěla. Srdce mi začalo bušit jako zběsilé a měla jsem pocit, že jsem dosáhla něčeho velkého, i když to byla jen drobnost v porovnání s tím, co jsem prožívala. Ale ten pocit vítězství byl omamný, jako když si dáte první doušek vína po dlouhé době.
Tak jsem se rozhodla, že to oslavím. Vyšla jsem ven a zamířila k baru, kde jsem si objednala drink. Když jsem se posadila na barovou stoličku, vtom vešel on. Chlapec, co mi kdysi ukradl srdce, se objevil jako zjevení. A já? Měla jsem na jazyku slova, která mohla změnit všechno. Ale místo toho jsem se jen usmála, protože jsem věděla, že si teď mohu dovolit trochu víc – i když to nebylo o lásce, ale o mé vlastní síle.