Černovláska.cz

Na začátku byla temnota

Všechno začalo jedné sychravé noci, kdy jsem se procházela po opuštěných ulicích města. Všude kolem mě se válel zápach levných cigaret a zkaženého jídla. Měla jsem v kapse pár drobných, ale to nestačilo na teplý čaj. Místo toho jsem se rozhodla prozkoumat tajemství theme_rm_matchmytheme_label_top. To jméno mi zní jako nějaký tajný kód, něco, co má moc změnit svět. A já jsem byla připravená na akci.

Nápad, který mě zachránil

V hlavě mi vířilo několik myšlenek. Co kdybych mohla najít lásku skrze CSS? Vždyť co je lepší než spárovat skvělý design s chladným srdcem? Přišla jsem na to, že bych mohla vytvořit svůj vlastní web, kde bych mohla spojit všechny ty, kteří se potýkají s osamělostí. Měla jsem vizi, ale chybělo mi know-how. Jak do toho dostat všechno to kouzlo?

První krok vpřed

Začala jsem s CSS, snažila jsem se vytvořit něco neotřelého. Barvy mi splývaly před očima, jak jsem se snažila najít ten správný odstín pro pozadí. Představovala jsem si, jak se lidé budou na mém webu cítit jako doma, bez ohledu na to, kolik mají na kontě. V tomhle světě, kde vládnou peníze, jsem chtěla vytvořit místo, kde by si lidé mohli alespoň na chvíli odpočinout.

Hra s kódem

Jak jsem se nořila do kódu, začala jsem mít pocit, že ten theme_rm_matchmytheme_label_top je jako zaklínadlo. Každé slovo, které jsem napsala, bylo jako výstřel z pistole. Cítila jsem, jak mi adrenalin stoupá, když jsem viděla, jak se moje vize začíná materializovat. Přidávala jsem detaily, efekty, a najednou jsem měla pocit, že jsem ožila. Byla jsem drsná holka, co se nebojí a ví, co chce.

Nečekaný zvrat

Až jsem byla na pokraji hotového projektu, přišel zvrat. Můj web začal přitahovat pozornost. Lidé se začali registrovat, ale místo lásky jsem dostala nabídky na práci a dokonce i pár návrhů na rande. Cože? To jsem nečekala! Zjistila jsem, že moje osamělost se proměnila v něco víc. Možná, že láska, po které jsem toužila, byla blíž, než jsem si myslela. V tom chaosu kódu a barev jsem našla něco, co jsem vůbec nehledala. Možná, že peníze ani láska nejsou to nejdůležitější. Možná je to o tom, co dokážeme vytvořit a kolik emocí do toho dáme. A já jsem byla připravená na další kolo.

Začátek chaosu

Představ si to – já, drsná holka, co se potlouká ulicemi a v kapse jen pár drobných. Zatímco ostatní sní o velkých věcech, já mám hlavu plnou plánů, jak přežít další den. Můj svět je plný špinavých uliček, pachů benzínu a levného alkoholu. Všechno, co chci, je akce.

První šance

Jednoho večera, když jsem se potloukala po barech, uslyšela jsem zmatené hlasy z temného kouta. Zvedla jsem obočí – zvědavost je moje druhé jméno. Pár týpků, co se tvářili jako králové města, se hádali o nějakou kradenou kabelku. Vzduch byl prosycen napětím, a já to nemohla nechat jen tak. Proč nehodit klacek do soukolí?

Akce v plné síle

„Zdravím, kluci! Co pak to tu máte?“ pronesla jsem s úšklebkem. Týpci na mě koukli jako na blázna. Ale já jsem se nesmála. Vytáhla jsem z kapsy nůž a ukázala jim, že se nehodlám bavit. Adrenalin mi proudil žilami. Než stačili zareagovat, byla jsem v jejich středu, kabelka v ruce. Otočila jsem se na patě a sprintovala pryč. Cítila jsem, jak mi vítr vlaje ve vlasech.

Únik a překvapení

Na ulici jsem si uvědomila, že mám kabelku plnou peněz a šperků. Všechny ty jiskřící kousky, které mi předtím byly cizí. Byla jsem na vrcholu světa! Ale jak to bývá, radost trvá jen chvilku. Vzadu se ozvaly kroky – ti muži byli rychlí. Adrenalin mě hnala kupředu, ale co teď?

Konec s překvapením

Nakonec jsem se schovala v garáži, kde byla zima a tma. Když jsem otevřela kabelku, uvnitř nebyly jen peníze – byla tam i stará fotografie. Byly tam moje vzpomínky, mé sny, které jsem myslela, že jsem ztratila. V tu chvíli jsem si uvědomila, že i bez peněz a lásky můžu mít něco cenného. Všechno, co potřebuju, je uvnitř mě.

Všechno začalo ve tmě

Ve vzduchu byl cítit smrad, jako by se zrovna někdo snažil vypálit olej na smažení. Letadlocid3057 mi visel nad hlavou, zatímco já se snažila najít způsob, jak se dostat ven z téhle noční můry. Bez peněz a bez lásky, ale s ohromnou touhou přežít. Všechno, co jsem potřebovala, bylo dostat se k něčemu, co by mi dalo šanci na útěk.

Na cestě k akci

Na ulici jsem narazila na partu kluků, kteří si hráli s nějakým starým autem. „Co je to za smrad, kluci?“ zeptala jsem se a doufala, že mě vezmou mezi sebe. „To je naše tajné letadlo,“ zasmál se jeden z nich. „Ale potřebujeme někoho, kdo by nám pomohl.“ A já jsem věděla, že tohle je moje šance. Vstoupila jsem do jejich světa plného benzínu a horkého plechu.

Překážky a výzvy

Práce byla šílená. Představte si, jak vrtačka skřípe na kovu, zatímco já se snažím soustředit. Každý pohyb mě bolel, ale já jsem se nenechala zastavit. Adrenalin mi pumpoval v žilách, když jsem viděla, jak se kluci snaží opravit motor. „Musíme to stihnout do rána,“ zaslechla jsem jednoho z nich říkat. A já, jako drsná holka, jsem se rozhodla, že jim pomohu, i když jsem nevěděla, jestli to zvládnu. Můj sen o útěše se blížil.

Šílenství noci

Noc se blížila a s ní i tlak. Kluci vypadali, že mají strach, a já si uvědomila, že to, co děláme, je víc než jen oprava auta. Byla to příprava na útěk. Vzduch voněl olejem a strachem, zatímco jsme se snažili dostat motor do chodu. Všechno kolem nás se zdálo být jako smyčka, z které není úniku. A pak se to stalo. Motor zaburácel jako zvíře a já věděla, že tohle je náš okamžik.

Překvapivý konec

Ale když jsme konečně vyjeli na silnici, uvědomila jsem si, že jsem zapomněla na jednu důležitou věc. Neměli jsme žádný plán, kde vlastně chceme jet. Kluci se na mě obrátili s nevěřícným pohledem, zatímco jsem se smála. „Tak co teď, hrdinové?“ zeptala jsem se a v tom momentě jsem si uvědomila: Možná, že jsem bez peněz a bez lásky, ale mám něco, co žádné z těchto věcí nenahradí – svobodu. A tohle byl teprve začátek.

Když se na mě podíval ten kluk v kšiltovce, věděla jsem, že jdu do akce. Noc byla teplá, vzduch voněl po benzínu a levných cigaretách. Stála jsem na rohu ulice, snila o velkých věcech, zatímco mi v kapse cvrlikala pětikačka. Nikoho jsem neměla, ale to mi nevadilo. Byla jsem drsná holka z ulice, bez peněz, bez lásky, prostě taková, jaká jsem chtěla být.

Rozhodla jsem se vzít všechno do svých rukou. Přišla jsem na nápad – jslider. Co to je? Nevěděla jsem, ale znělo to skvěle. Tak jsem sehnala pár plastových kol, co jsem našla v garáži, a začala jsem je spojovat. Kdo potřebuje nářadí, když máš ruce plné síly? Černá barva, co jsem našla v plechovce, dodala mému výtvoru šmrnc. Ulice se mi smála, ale já jsem je ignorovala. Moje jslider byla moje svoboda.

Po hodině dřiny jsem měla hotovo. Zbytek noci jsem trávila na rozvrzaném kole, kterým jsem se proháněla po městě. Vzduch svištěl kolem mě, vlasy mě šlehaly do obličeje a já jsem se cítila živá. I když jsem neměla nic, ten pocit svobody mi dával víc než jakékoliv peníze. Lidi mě pozorovali, někteří se smáli, jiní mě obdivovali. Bylo mi to jedno. Já jsem byla ta, co měla jslider, a to bylo všechno, co jsem potřebovala.

Ale jak to tak bývá, nic netrvá věčně. Najednou se objevila skupina kluků s drahými auty a zlatými řetězy. „Hele, co to máš? Zahrávej si radši s hračkami,“ smál se jeden z nich. Rozhodla jsem se, že neuhnu. Naskočila jsem na svůj plastový kolotoč a vyletěla jsem mezi ně jako raketa. Vzduch se naplnil jejich překvapením. Cítila jsem, jak mně srdce buší a adrenalín stoupá. Moje jslider byla teď na scéně.

Najednou se to zlomilo. Kluci, co se mi smáli, se přestali smát. Když jsem se otočila, viděla jsem, že jeden z nich, ten s největším zlatým řetězem, se na mě dívá jinak. „Fajn, holka, to byla sranda. Můžeš se k nám přidat,“ řekl. Takže já, drsná holka z ulice, která neměla nic, jsem skončila na konci s partičkou, o které jsem si myslela, že mi nikdy nesahají ani po kotníky. A co víc? Moje jslider byla teď symbolem, který spojil diametrálně odlišné světy. Kdo by to byl řekl?

První setkání s WCUF

Byla jsem na dně. Pár drobných v kapse, srdce rozervané jako tričko po noční bitvě. Město vonělo po dešti a já jsem šla po ulici, když jsem narazila na ten starý obchod s elektronikou. Vůně páchnoucích součástek a prachu mě přitáhla jako magnet. A tam, v koutě, jsem zahlédla něco, co mi změnilo den – WCUF frontend produkt.

Začátky s JavaScriptem

Vytáhla jsem telefon a začala googlit. Co to sakra je? WCUF? Vypadalo to jako kód nějakého tajného projektu. Srdce mi bušilo jako zběsilé, když jsem se ponořila do víru kódu. JavaScript, HTML, CSS – jména, která jsem znala, ale nikdy si s nimi nedokázala hrát. Teď jsem tu stála, připravená na akci!

První pokusy

Začala jsem experimentovat s WCUF frontendem. Vytvořila jsem si svůj první produktový page. Všechny ty barvy, obrázky a šílenství – bylo to jako malovat na plátno, na které jsem měla volnost. Kód se mi ukazoval jako rozzuřený drak, občas mi ujížděl pod rukama, ale já jsem se nedala. Musela jsem se naučit, jak ho zkrotit.

Úspěch, nebo spíš chaos?

Po několika neúspěšných pokusech jsem konečně vytvořila něco, co vypadalo jako skutečný web. Dneska mám na kontě pár kliknutí, kterými jsem si vydělala na jídlo. Cítila jsem se jako královna noci. Ale pak jsem zjistila, že s každým kliknutím roste i počet mých problémů. Produktová stránka byla živá, ale její tajemství mi stále unikala.

Když se vše zvrhne

V den, kdy jsem měla zveřejnit svou stránku, se stalo něco zvláštního. Zmizela! Když jsem prohledávala kód, narazila jsem na podivnou zprávu: „Vítejte ve WCUF. Všechno má svou cenu.“ A to bylo to poslední, co jsem viděla. Místo úspěchu jsem se ocitla v pasti. Ale víte co? Já se nevzdám. Pro mne je to jen začátek, a kdo ví, co mě čeká za rohem.

Všechno to začalo šíleným odpolednem

Slunce pálilo, vzduch byl prosycen vůní vyjetých pneumatik a zkažených hamburgerů. Seděla jsem na starém schodě před Benassi Bros v Budějovicích, s pohledem upřeným na roztodivnou směsici lidí, kteří se tam hemžili. Měla jsem sice prázdnou kapsu, ale to mi nebránilo snít o dobrodružství. 3608 volnasky se mi honily hlavou jako vzrušující vize.

Akce!

Všechno se rozjelo, když jsem si všimla tý holky, co se snažila prodrat davem. Vypadala jako já – drsná, energická, ale bez peněz. Vzala si od někoho flašku a já se rozhodla, že jí pomůžu. Proč ne? Máme stejný cíl. Naše pohledy se setkaly a já věděla, že jsme v tom spolu. Dali jsme se do řeči, a já se dozvěděla, že hledá nějaké tajné místo, kde by mohla vyzkoušet své nové triky. Neváhala jsem ani vteřinu.

Na cestě za dobrodružstvím

Odtáhla mě do malé boční uličky, kde byl zaparkovaný starý skater. Tak tohle je náš lístek do akce! Srdce mi bušilo, když jsme se rozjeli. Vzduch kolem nás voněl po asfaltu a svobodě. Cítila jsem, jak mi vlasy vlají ve větru, a smích té holky mě hnání dopředu. Naše cesty se spojily, a to bylo teprve začátkem.

V srdci Budějovic

Našli jsme opuštěné místo za starou budovou, kde se scházeli místní skejťáci. Pohled na ně byl jako z jiného světa. Kolem nás se točilo barevné graffiti a zvuky koleček na betonu byly jako hudba. Vzali jsme skateboardy a dali se do toho. S každým skokem jsem cítila, jak ze mě spadla veškerá tíha světa.

Nečekaný konec

Čas letěl a já jsem zapomněla na všechny starosti. Když jsme se chystali odejít, ta holka se najednou zastavila. „Myslela jsem, že jsem tu sama,“ řekla a v jejích očích se zaleskly slzy. Cože? Našla jsem si novou kamarádku, a to v místě, kde jsem to nejméně čekala. A já? Zjistila jsem, že peníze nejsou všechno.

Nečekaná výhra

Jsem holka z ulice, co si prošla vším možným. Práce, kterou dělám, mě neuživí, ale to neznamená, že se vzdám. Když se Aneta Langerová objeví na pódiu, nemůžu se odtrhnout. A jedna věc je jistá – odnáší si dva slavíky. V tu chvíli cítím, jak mě to pálí v břiše. Proč ne já?

Naštvaná a odhodlaná

Je to jako zásah bleskem. Zase jsem bez peněz, bez lásky, a přitom toužím po něčem víc. Když Aneta zvedá ty zlaté trofeje, já se rozhodnu, že se do toho pustím. Zajdu do jednoho baru, kde se scházejí ti, co to myslí vážně. Cítím vůni levného alkoholu a cigaret, zatímco se snažím vymyslet plán, jak se dostat na vrchol.

Příprava na akci

Všichni se smějí, ale já jsem připravená. Mám v kapse pár drobných a v hlavě jasný cíl. Musím se dostat k Anetě, musím ji poznat. Zamířím na backstage, kde se schovávají hvězdy. Srdce mi buší jako o závod, ale já se nebojím. Držím se svých zásad. Dneska večer chci, aby se o mně mluvilo.

Setkání s Anetou

Když se konečně dostanu k Anetě, cítím tu energii. Všechno kolem nás se rozmazává, jak ji přitahuji k sobě. V tom okamžiku vím, že se mi to podařilo. „Ty jsi ta, co si odnesla dva slavíky, co? Dneska si odnesu já tebe,“ říkám s úsměvem. Je překvapená, ale já mám na to, abych ji okouzlila.

Překvapivý závěr

Jak se mi podaří dostat se na vrchol? Realita je krutá, ale já se nevzdávám. Aneta a já se spojíme v nečekaném duetu. Zpíváme, smějeme se a já si uvědomím, že se nakonec nemusím snažit být někým jiným. Možná jsem bez peněz, ale mám něco, co mnozí postrádají – odvahu. A tak si odnáším svůj vlastní slavík, i když ne ve fyzické podobě. Získala jsem něco víc. Získala jsem sama sebe.

Úvod do šílenství

Právě jsem se probrala z další bezesné noci, když mi přišla zpráva, že Rihanna dokončila videoklip. A co má společného s českým rapidem? To mi nedalo spát. Věděla jsem, že musím něco podniknout. >Proč se mi to zdálo jako skvělý nápad? Protože nemám co ztratit, jen prázdné kapsy a srdce bez lásky.

Rychlá akce

Vyběhla jsem z bytu v upnutých džínách a roztrženém tričku, které pamatuje lepší časy. Dala jsem se na cestu ke klubu, kde se to celé mělo odehrávat. Vzduch byl prosycený vůní cigaret a levného parfému. Cítila jsem se jako královna, i když jsem věděla, že mě čeká spousta zklamání.

Setkání s rychlým autem

Když jsem dorazila k rapidu, v tu chvíli jsem ucítila, že na mě čeká něco velkého. Tohle auto mělo v sobě energii, která mě doslova táhla dopředu. Otevřely se dveře a já jsem naskočila dovnitř. Na řidičově místě seděla holka s ostře střiženými vlasy, která vypadala, že by mohla být Rihanna sama.

Party, která změnila všechno

V klubu bylo živo. Barevné světla se mísila s hudbou, která mi rozbušila srdce. Rihanna byla v přízemí, ale já jsem se dostala k VIP zóně, kde jsem potkala spoustu lidí. Všichni se smáli, pili a tancovali. Byl to chaos, ale já jsem v něm našla klid. Jak to, že jsem tu? Co se to děje?

Nečekaný zvrat

Když už jsem si myslela, že večer skončí, přivedli mě k Rihanně. „Ty jsi ta holka, co mi poslala ten vzkaz?“ zeptala se mě. Rozhodla jsem se, že nebudu mlčet. „Jo, a co s tím uděláš?“ Odpověděla mi úsměvem, který mi vzal dech. A pak to přišlo – pozvání na natáčení jejího dalšího videoklipu. Cože? Přesně tak, z holky bez peněz a lásky se stala holka s příležitostí, která mění život. Kdo by to čekal?

Bylo to v roce 1971, kdy se město chystalo na velkou událost. Finalisté ze Superstar měli dorazit a já, holka bez peněz a bez lásky, jsem se rozhodla, že se na to kouknu. Město bylo jako rozbouřené moře, všude kolem mě se hemžili fanoušci, kteří se těšili na své idolky a idoly. Vzduch voněl po popcornu a levné vůni parfémů, ale já jsem se na to dívala s odporem. Co to pro mě znamenalo? Nic. A přesto jsem se cítila jako magnet, který přitahuje problémy.

Než jsem se nadála, byla jsem ve víru davu. Křičeli, smáli se, a mně to přišlo jako jedno velké divadlo. Já tam stála s prázdnou kapsou, ale s plným srdcem. Kousek od sebe jsem viděla kluka, který mi připadal jako z jiného světa. Byl to ten typ, co by mohl zpívat na pódiu a hlavně si to užívat. Já? Já jsem byla drsňačka, co se snaží přežít. Měla jsem chuť mu říct něco, co by mu otevřelo oči, ale místo toho jsem se mu jen podívala do očí a šla dál.

Všechno se točila jako bláznivá karusell. Když na pódium vylezli finalisté, já jsem se ocitla v prvním řadě. Jejich hlasy byly jako zvony, které rozeznívaly mé srdce, ale já jsem si to nemohla dovolit. Nenechala jsem se unést. Místo toho jsem se snažila najít v davu něco, co by mi dalo smysl. Moje myšlenky byly jako blesky – rychlé, chaotické, a přesto jasné. Kdo z těch zpěváků byl vlastně nejlepší? Co si o mě pomyslí, když mě uvidí?

Jak se večer blížil ke konci, cítila jsem, jak se mi podlamují kolena. Nebylo to z hluku, ale z touhy. Chtěla jsem víc než jen stát na okraji. Chtěla jsem být součástí něčeho velkého. Když se jeden z finalistů dostal na kraj pódia a podíval se přímo na mě, všechno se zastavilo. Na chvíli mi připadalo, že jsme tam jen my dva, že se do sebe díváme a rozumíme si i bez slov. Ale pak, jako by mě probudil elektrický proud, vrátila jsem se do reality. Otočil se a pokračoval v show.

Na závěr jsem se rozhodla, že tohle všechno je jen iluze. Zpěváci, fanoušci, hvězdy – všechno to byly jen masky na tvářích. Když jsem se otočila a odcházela domů, uvědomila jsem si, že jsem si vlastně nic nevzala. Žádnou lásku, žádné peníze, žádné iluze. Ale jedno jsem měla – svobodu. A to je víc než jakákoliv superstar. Když jsem procházela kolem stánků s jídlem, vzduch voněl jako svoboda. A já? Já jsem se v tom vzduchu ztratila, ale to bylo přesně to, co jsem potřebovala.

Na kraji města

Byla jsem na dně, v tom zatraceném zapadákově, kde každý zná každého a nikdo se nevzdává. Přesně tam, s úsměvem, co neznamená nic, jsem se rozhodla vyrazit na akci. Vodku, tu jsem potřebovala, a to hned. Lahev vodky na ex, to byl můj plán. Ale já nebyla v hospodě, já jsem si šla pro ni na ulici.

Hlava mi točila svět

Bylo mi jedno, že jsem bez peněz. Všichni tady byli jako já – ve smutku, v touze po úniku. Našla jsem kluka, co měl ve své kapse víc než pár drobných. Po chvíli řečí, co se nás netýkaly, jsem ho nalákala na myšlenku, že si koupíme lahev. 3503 – to bylo číslo, které jsem si pamatovala. Číslo, co nás spojilo. Nakonec souhlasil.

Oslava na okraji propasti

Lahev byla studená, když jsem ji vzala do ruky. Můj palec obkroužil hrdlo, jako bych ho chtěla přivítat. Vůně vodky se mísila s kouřem z cigaret a potem, co pokrýval naše těla. Oslavili jsme to jako pravé divoženky, bez ohledu na to, co přijde. Každý hlt byl jako výstřel do tmy, co mě obklopovala. Smíchem jsme zapomněli na realitu, na bolest.

Akce, co se vymkla kontrole

Jak jsme se drali z jedné ulice do druhé, náš smích se stal hlučnějším. Dívka s blonďatými vlasy nám nabídla společnost. „Mám video, co tě rozesměje!“, mrkla. Vzali jsme ji s sebou, teď už jsme byli tři. 3503 video nás drželo v napětí, a jak se lahev prázdnila, naše šílenství rostlo. Všechno to vypadalo jako sen, dokud nás nezastavila policie.

Nečekaný konec

„Zastavte!“ zakřičela, a já v ten moment zpanikařila. Co teď? Můj mozek se snažil vymyslet plán, ale já už byla příliš daleko. Jak jsem se otočila, abych utekla, kluk, co byl se mnou, se zasmál. „Kde je tvoje odvaha?“, zeptal se. A pak, co se nestalo, ten blonďák vytáhl lahev a hodil ji po policistech! Rozprchli jsme se jako šílené včely. Utekli jsme, ale s námi zůstalo jen 3503 – číslo, co se stalo legendou. A já, drsná holka bez peněz a lásky, jsem si uvědomila, že i takové chvíle stojí za to žít.