Černovláska.cz

Špinavé ulice a hladové srdce

Byla jsem na dně. Hlad, špína a touha po akci. Ulice kolem mě voněly po benzínu a levném alkoholu. S každým krokem jsem cítila, jak mi pod nohama křupou drobné úlomky skla. Myšlenky mi bloudily jako bezdomovci v opuštěných parcích. V hlavě mi přehrávaly melodie, které jsem znala z filmů o Jamesi Bondovi. Jeho úžasné songy, které mě přiváděly na pokraj šílenství. Kdo by si však dnes pamatoval na eleganci, když jsem měla na sobě roztrhané džíny a starý, ošoupaný kožený kabát?

Zvuky noci

Když jsem se dostala k místu, kde se scházeli ti, co se neštítí ničeho, slyšela jsem z dálky „Skyfall“. Bylo to jako volání sirény. Na chvíli jsem zavřela oči a nechala se unášet rytmem. Ta píseň, ta melodie! Byla jsem v tom, jako kdyby mě Bond vzkřísil z mrtvých. Ale když jsem otevřela oči, realita mě praštila do obličeje. Znovu jsem stála na tom špinavém chodníku, bez peněz a bez lásky.

Hra na kočku a myš

V tu chvíli jsem spatřila jeho. Chlápek s pohledem dravce a úsměvem, který by rozesmál i Smrťáka. Moje srdce se rozbušilo. Měl v ruce láhev whisky, kterou by si snad ani Bond nedal. Přistoupil ke mně a já věděla, že tohle nebude obyčejná noc. „Chceš se bavit?“ zeptal se a já věděla, že nemůžu říct ne. Před námi se rozprostírala noc jako neprobádaný oceán.

Chladná noc, horké skončení

Začali jsme tančit na ulici, pod neonovými světly, která blikala jako naše nervy. Jeho ruce mě objímaly, jako by mi chtěl vrátit všechny ty ztracené city. Zpívali jsme si Bondovy písně, smáli se a zapomněli na realitu. Ale nějak jsem tušila, že tohle nemůže trvat věčně. Noc se blížila ke svému konci a já věděla, že brzy se rozplyne jako mlha.

Překvapení na konci

Když jsme se rozloučili, chlapík mi dal do ruky malou obálku. „Pro tebe, drsňáku,“ řekl a odešel. Otevřela jsem ji a vypadly z ní peníze. Nevěřila jsem vlastním očím. Měla jsem šanci, příležitost na nový začátek, ale otázka zněla: „Co teď?“ Věděla jsem, že i v tomhle světě se dá najít něco, co v sobě skrývá víc, než jen peníze. A tak jsem se rozhodla: nebudu utíkat, ale budu bojovat. James by byl hrdý.

Všichni mi říkali, že to nedokážu. Ale já jsem ta drsná holka, co se nezastaví. 3523, to je číslo, které ve mně vzbuzuje vzpomínky, a prince Zazije? To je příběh, který se musí vyprávět. Všechno začalo jedné špinavé noci, kdy jsem seděla v rohu zaplivaného baru, s cigaretou v ruce a sklenkou levného rumu na stole. Vzduch byl prosycen vůní potu a laciných parfémů, ale já jsem si říkala, že tady musím být. Všude kolem mě se točilo množství tváří, ale žádná z nich nebyla hodna mé pozornosti.

Náhle se otevřely dveře a do místnosti vstoupil on – prince Zazije. Jeho přítomnost byla jako blesk v jasné noci. Znal jsem ho z minulosti, z časů, kdy jsme spolu dělali bláznivé kousky a snili o útěše ve světě, který nám nikdy nepřál. Teď stál tam, s úsměvem, který by dokázal rozjasnit i tu nejtemnější tavernu. A já? Já jsem byla připravená na akci.

„Co děláš tady?“ zeptala jsem se, když jsem se k němu přiblížila. Jeho oči se zaleskly, když odpověděl, „Hledám něco víc, než je tahle špinavá díra. Hledám comeback.“

Byla to výzva, kterou jsem nemohla odmítnout. Společně jsme vyrazili do noci, jakoby nás nic nemohlo zastavit. Procházeli jsme se ulicemi, kde se barvy neonů mísily s vůní čerstvého pečiva z nedalekého stánku. Každý krok, který jsme udělali, byl jako skok do neznáma, a já jsem cítila, jak mi adrenalin proudí v žilách.

Ale pak se to stalo. Na rohu ulice nás zastavila banda, která se vyznačovala jen jedním – měli chuť na problémy. 3523, jejich číslo, které nám dávalo najevo, že nejsme v bezpečí. V tu chvíli jsem pochopila, že náš comeback nebude jen o slávě, ale o přežití. Všechny barvy a zvuky kolem nás se rozplynuly v chaosu. Zazije a já jsme se postavili čelem k tomu, co nás čekalo. A pak, v tom zmatku, jsem si uvědomila, že bez lásky a peněz jsem vlastně silnější, než jsem si kdy myslela.

Na konci večera jsme stáli mezi troskami našich snů, ale s novým pocitem naděje. Možná, že náš comeback byl jiný, než jsme plánovali, ale byl to comeback, který nás spojil. A to bylo něco, co peníze ani láska nikdy nemohly nahradit. Fenomenální comeback, na který nezapomenu.

Na rohu ulice, s cigaretou v ruce a bledým svitem lampy, jsem si připadala jako postava z černobílého filmu. Kdo by si pomyslel, že za tímhle neonovým šumem se skrývá něco mnohem temnějšího? Agenti STB. Město je plné stínů a já jsem jedním z nich.

Včera večer jsem potkala jednoho z nich. Stál tam, v obleku, který by mohl být starý pár desítek let, ale jeho oči, ty měly v sobě sílu. Přistoupil blíž, vzduch byl cítit po dešti a levanduli. Měl jsem pocit, že mě čte jako otevřenou knihu. Věděl, co chci, a já věděla, že on je klíč k mým problémům.

„Pojď, slečno,“ pronesl s úsměvem, který nebyl ani přátelský, ani nepřátelský. „Mám pro tebe nabídku.“ V jeho hlase byly noty, které jsem znala z minulosti, z dob, kdy jsem se nebála riskovat. A tak jsem se rozhodla. Nechtěla jsem se ptát na detaily. Věděla jsem, že se mi to může vymstít, ale touha po dobrodružství byla silnější než strach.

Naše kroky vedly do opuštěného skladu za městem. Bylo tam ticho, jakoby se svět zastavil. Cítila jsem pach rzi a starého dřeva. On se otočil, jeho oči zářily, když vytáhl z kapsy malý balíček. “Tohle je tvoje šance. Agenti STB potřebují někoho, jako jsi ty.” Můj puls zrychlil. Cítila jsem, jak mi adrenalin proudí žilami. „Co mám dělat?“ zeptala jsem se, ačkoliv jsem věděla, že odpověď nebude jednoduchá.

„Stačí se dostat dovnitř a zjistit, co plánují. Jenže, pozor,“ dodal, „nejsi sama. Sledují tě. Všude kolem tebe jsou jejich oči.“ Srdce mi bušilo, ale vzrušení bylo nepřekonatelné. A tak jsem se rozhodla. Teď už jsem nemohla couvnout. Vešla jsem do nitra skladu, a když jsem to udělala, uvědomila jsem si, že to, co jsem našla, bylo mnohem víc než jen tajemství. Bylo to prokletí, které mě spojilo s tímto podsvětím, a já už se nikdy nevrátím zpět.

Jak jsem vylezla ven, bylo mi jasné jedno – agenti STB nejsou jen postavy z minulosti. Stále jsou mezi námi a já jsem se stala součástí jejich hry. A co je nejhorší? Teď jsem byla jejich cílem. Zaslechla jsem za sebou šramot, a když jsem se otočila, spatřila jsem jeho postavu. Usmíval se, ale já už věděla, že ten úsměv nic neznamená. V tu chvíli jsem pochopila, že jsem v pasti a nemám jak utéct. Černobílý film se proměnil v horor.

Proč jsem se do soutěže přihlásila

Přemýšlela jsem, jak se dostat z tohohle šíleného kolotoče bez peněz a bez lásky. 3763 soutěž o knihu mě oslovila jako malý záblesk naděje. Kdo by odolal možnosti vyhrát něco, co by mi vrátilo trochu životní chuti? Kniha, která by mi otevřela nové světy, nové příběhy. Tak jsem se rozhodla, že to zkusím.

Soutěžní den

Den soutěže byl plný adrenalinu. Město bylo zahaleno v šedé mlze, vzduch byl chladný a cítila jsem, jak se mi zvedá hladina vzrušení. Srdce mi bušilo jako blázen. Když jsem dorazila na místo, viděla jsem davy lidí. Každý toužil po té knize, každý měl svůj vlastní příběh. Bylo to jako herd, ale já jsem se nenechala odradit.

Všechno se vymklo kontrole

Odpověděla jsem na otázky jako robot. Všechno šlo hladce, ale pak, v nejnapínavější části, se to zvrhlo. Jeden chlápek, co vypadal jako ztroskotanec s koženou bundou, se začal hádat s organizátory. „Tohle je podvod!“ křičel. Moje pozornost se upnula na něj. Kdo ví proč, ale najednou jsem cítila, že musím zasáhnout. Vstoupila jsem do debaty a s vášní, kterou jsem necítila už roky, jsem začala bránit soutěž. Davy se začaly smát, a já jsem se cítila jako královna.

Vítězství a překvapení

Když jsem vyhrála, málem jsem spadla z nohou. Kniha je moje! Cítila jsem se jako na vrcholu světa. Ale pak jsem zjistila, že kniha je podepsaná autorem, který byl přítomen. Bylo to jako sen. Měli jsme se setkat. Zatímco jsem podepisovala svou výhru, chlápek z předchozí hádky se ke mně přiblížil. „Jsme si souzeni, ne?“ usmál se a já jsem se zasmála. Kdo by to byl řekl? Moje srdce se rozbušilo.

Nový začátek

Tak jsem odešla s knihou a nečekaným spojením. Všechno se změnilo. Z bezcílné holky bez peněz jsem se stala dívkou s příběhem, který teď budu psát. Bez lásky, ale s knihou v ruce a novým přítelem po boku. Kdo ví, co nás čeká? Možná, že právě ta kniha mi ukáže cestu k něčemu víc.

Když se vítr otřásá v notách

Bylo to jedno z těch večerů, kdy se tma rozprostřela jako stará deka na mých ramenou. Slyšela jsem, jak se zbytek města probouzí k životu, ale já seděla na schodech za barem, kde se smích a křik mísil s vůní levného piva a cigaretového dýmu. Před sebou jsem měla starý walkman, který přežil všechny moje krize a byl jediným společníkem v těch chvílích tmy. Zrovna jsem poslouchala 3615 od kapely Lety Mimo. Ten zvuk mě dostal, jako by mě objal a vzal na místo, kde je všechno, co jsem kdy chtěla.

Melodie na hraně chaosu

V tom momentě jsem se rozhodla, že musím remixovat tenhle pocit. Vzala jsem si starou kytaru z rohu a začala hrát. Neuměla jsem to, ale to nebylo důležité. Hrála jsem to, co jsem cítila. Každý akord byl jako výstřel do tmy, každý tón mě přibližoval k tomu, co jsem chtěla být. Měla jsem pocit, že jsem na jevišti halucinací, kde ta hudba byla jediným východiskem z reality.

Bez peněz, ale s vášní

Peníze? Na co? Když máš hudbu, máš všechno. V mém světě, kde jsem byla bez peněz, jsem si uvědomila, že nemám co ztratit. Místo toho, abych trávila večery na sociálních sítích, vrhla jsem se do nočního života. Poznala jsem další drsné holky, které byly tak podobné mně. Každá z nás měla svůj příběh, ale spojovalo nás to, že jsme se nebály jít za svými sny.

Nečekané setkání

Jednoho večera, když jsem se procházela po ulicích, zaslechla jsem zvuk, který mě přiměl zastavit. Byla to kapela, která hrála na náměstí. Zastavila jsem se a zůstala jako přikovaná. Hráli Lety Mimo a já se začala vlnit do rytmu. Najednou jsem uslyšela hlas za sebou: „Tvoje kytara, co?“ Otočila jsem se a spatřila kluka s rozcuchanými vlasy a úsměvem, který mě dostal na první pohled.

Závěr, kterému jsem nevěřila

Zavřela jsem oči a všechno kolem mě zmizelo. V tu chvíli jsem na chvíli zapomněla na to, že jsem bez peněz, bez lásky. Všechny ty starosti se rozplynuly v rytmu hudby a já si uvědomila, že možná, jen možná, mám víc než jsem si kdy myslela. Kluk mi nabídl, abych se k nim přidala. Vzala jsem si kytaru a hrála s nimi. A tak jsem se stala součástí jejich světa. Kdo by to byl řekl? Možná, že to, co jsem hledala, nebylo na konci tunelu, ale na té cestě samé. Na tohle setkání jsem čekala celý svůj život.

Jak to všechno začalo

Když mi v kapse chrastil poslední drobák, věděla jsem, že musím zabrat. Žádná láska, žádné peníze, jen já a moje ambice. Na stole ležela nabídka – 3291, stát se moderátorkou talk show na TV Nova. Smála jsem se, jako kdybych si objednala pizzu.

První schůzka

Přijela jsem do studia s adrenalinovou vlnou. Cítila jsem vůni kávy, která se mísila se zaprášeným vzduchem. Rozhlédla jsem se po místnosti plné techniky, mikrofonů a kamer. Všichni se na mě dívali, jako bych byla z jiného světa. Měla jsem v sobě sílu, ale také strach. „Jsi drsňačka, tak se neboj!“ opakovala jsem si v hlavě.

Přípravy na show

Dny plynuly jako mlha v noci. Trénovala jsem, jak mluvit, jak se smát a jak udržet publikum na uzdě. Učila jsem se, co je to charisma, ale ve skutečnosti jsem jen chtěla být sama sebou. Žádné masky, žádné herecké výkony.

Premiéra

Den D nastal. Srdce mi bušilo jako zběsilé. Když jsem stála před kamerou, všechno se zastavilo. Publikum, světla, zvuky – nic neexistovalo. Musela jsem promluvit, a tak jsem to udělala. „Dneska se podíváme na to, co vás trápí!“ Proč? Protože jsem věděla, že na tomhle záleží.

Neočekávaný obrat

Na konci show se stalo něco nečekaného. Zpětná vazba publika byla neuvěřitelná, lidé mi psali, jak jsem jim pomohla. A tu, uprostřed té euforie, jsem si uvědomila jednu věc. „Peníze a láska? Ty přijdou samy, když děláš to, co miluješ.“ Byla jsem drsná holka bez peněz a bez lásky, ale najednou jsem měla něco víc – svou vášeň a podporu lidí.

Tak tady to máme. 3723 soutěž o vstupy na akci s Master Blaster. Na první pohled zdálo se to jako šílenství, ale co jiného mi zbývá? Bez peněz, bez lásky, s prázdnou kapsou a ještě prázdnějšími slovy. Přímo jsem se rozhodla, že do toho skočím po hlavě.

Hned jak jsem se dozvěděla o soutěži, vzala jsem si svoji starou, ale věrnou kšiltovku s logem kapely a vyrazila do ruchu města. Vzduch byl prosycen vůní čerstvě upečených trdelníků a já, se svou odhodlaností, jsem si říkala, že právě dneska musím vyhrát. Cítila jsem, jak mi buší srdce v rytmu beatů, které brzy uslyším naživo.

Na místě se to hemžilo lidmi, kteří byli stejně nadšení jako já. Byla tam spousta barev, hluku a euforie. Každý měl v očích jiskru naděje, ale já jsem si byla jistá, že dneska to vyjde právě mně. Přišla jsem k pódiu a viděla, jak se ostatní snaží přesvědčit porotu, že právě oni jsou ti praví. Já jen přemýšlela, jak na to.

V tu chvíli se mi v hlavě zjevil plán. Vytáhla jsem starou kytaru, kterou jsem měla schovanou v batohu, a začala jsem hrát. Nečekané, že? Publikum se otočilo, zvědavě si mě prohlíželo. Pár lidí začalo tleskat a mě to dodalo sílu. To byl můj moment, odehrávala jsem svůj vlastní koncert uprostřed davu a přitahovala pozornost. A hádejte co?

Když jsem skončila, porota se na mě podívala a s úsměvem na rtech oznámila, že jsem vyhrála. Vstupy na akci s Master Blaster byly moje! Srdce mi bušilo jako o závod, ale pak jsem si uvědomila, co mi vlastně dává. Nejen vstupy na koncert, ale i pocit, že když se člověk nebojí, může dosáhnout nečekaného. A tak jsem si s úsměvem na rtech šla užívat večer, který mi ukázal, že i bez peněz a lásky můžu mít radost.

Začátek dobrodružství

Když jsem se probrala v garáži, vítr mi proháněl vlasy a v nose jsem cítila vůni oleje a starých hadrů. Zase jsem neměla ani korunu, ale co na tom záleží? Měla jsem plán. Vzít si 249 letecký průkaz pro čarodějnice a vznést se do vzduchu. Vzduch, co mi chyběl. Vzduch, který mi dal svobodu.

Magické město

Město bylo pokryté šedí, ale já jsem vnímala barvy. Každý kout měl svůj vlastní příběh. Lidé, kteří procházeli kolem, si nevšimli, jak se mým životem valí něco výjimečného. Černé kočky se mi motaly kolem nohou, jakoby věděly, co chci udělat. Chtěla jsem se dostat nad oblak a cítit se jako královna.

Jasné nebe a temné úmysly

Když jsem se dostala na střechu, slunce se odráželo v mých očích. Měla jsem v ruce ten zatracený letecký průkaz, který jsem ukradla z jedné zaprášené knihovny. Srdce mi bušilo jak o závod, když jsem si uvědomila, že jede do akce. Vytáhla jsem starou koště a s jedním důrazným mávnutím jsem vyletěla do vzduchu.

Volnost a chaos

Vítr mi šlehal do tváře, když jsem se vznášela k oblakům. Byla jsem královna vzduchu, ale ne na dlouho. Všude kolem mě se ozvaly výkřiky a já jsem se ocitla v šíleném víru – policejní sirény, divní lidé s podivnými zbraněmi. Co to sakra je? Měla jsem pocit, že mě sledují.

Překvapivý závěr

Když jsem nakonec přistála na zemi, zjistila jsem, že za mnou stojí skupina čarodějnic. „Myslely jsme, že jsi mrtvá!“ vykřikla jedna z nich. Smála jsem se, protože zatímco jsem se snažila uletět, ona mi vlastně zachránila život. Takový byl můj den – bez peněz, bez lásky, a přesto plný magie a nečekaných spojení.

Tohle je příběh, který bych vám měla vyprávět s úsměvem, ale já se jen usmívám, když vzpomínám na ten chaos. Není nic jako být slabou, bez peněz a bez lásky, a přesto se dostat na akci, kde se to hemží celebritami, jako byste se ocitli v nějakém snu.

Byl to večer, kdy se z města valil zápach potu, cigaret a levného piva. Když jsem stála na rohu ulice, sledovala jsem, jak se blíží zástupy lidí s lístky v rukou, zatímco já jsem se snažila vymyslet, jak se dostat dovnitř bez centu v kapse. Na sobě jsem měla staré džíny a triko, co pamatuje léta, a přesto jsem měla pocit, že jdu na vojnu.

V tomhle městě je totiž všechno o strategii. Když máš charisma, nemusíš mít peníze. Zvedla jsem hlavu, prošla kolem bezpečnostní kontroly a s úsměvem se vyhnula otázkám. Zázrak? Možná. Ale já jsem holka, co umí improvizovat.

Jakmile jsem se dostala dovnitř, ucítila jsem ten elektrizující vzduch. Hlasitá hudba, blikající světla a pach drahých parfémů mě zasáhly jako facka. Všude kolem mě se točilo tolik lidí, že jsem měla pocit, že jsem ve filmu. Celebrita za celebritou, láska a nenávist ve vzduchu.

A pak to přišlo. Z ničeho nic jsem se ocitla tváří v tvář jedné z hvězd. Oči mi zářily, srdce bušilo jako zběsilé. Bylo to jako v nějaké teenage komedii, ale já jsem nebyla žádná holka z plakátu. Srdce mi říkalo, že tohle je moje šance. A tak jsem se postavila a řekla: ‚Hej, co takhle si dát drink?‘

A tady to všechno vzalo nečekaný směr. Všechno, co jsem si myslela, že znám, se rozpadlo v chaosu. Nejenže jsem se dostala do VIP sekce, ale skončila jsem s hvězdou, která mě vzala na jízdu, jakou jsem si nikdy nedokázala představit. A přitom jsem zjistila, že peníze a láska nejsou všechno. Člověk se může bavit i bez nich. Kdo by to byl řekl?