Černovláska.cz

Na křižovatce osudu

Včera jsem se ocitla na křižovatce. Kolem mě jelo auto, které by si zasloužilo víc než jen pohledy kolemjdoucích. 3509, to číslo se mi vrylo do paměti. Až moc se mi líbilo. Vzalo mě do světa, kde Coca-Cola teče jako řeka a hvězdy se vznášejí na obloze jak popstar. Měla jsem jen pár centů v kapse a zbytek svých snů.

Niceland, místo, kde se sny plní

Když jsem dorazila do Nicelandu, všechno bylo jiné. Ulice byly osvětlené neonovými barvami a vzduch byl plný vůně cukrové vaty a opojného adrenalinu. Do uší mi hučela hudba, která mě táhla dopředu, jako by mě volala. Všichni okolo se smáli, tančili a užívali si. Cítila jsem, jak mi srdce buší jako o závod, a najednou jsem chtěla být součástí tohohle šílenství.

Bez peněz, ale s odvahou

Bez peněz jsem se vrhla do víru tance. Dívky v barevných šatech se na mě usmívaly a já se cítila jako královna. Bylo mi jedno, že nemám co na práci, že nemám peníze, nebo že se mi nikdo nevěnuje. Tančila jsem jako by mi šlo o život. Každý pohyb byl osvobozující, jako když se zblázníte na melodii, kterou znáte jen vy.

Setkání se popstar

A pak, uprostřed tance, jsem ho spatřila – popstar, která v Nicelandu zářila jako slunce. Byl to ten kluk z billboardů, co vypadá jako bůh. Všichni se na něj tlačili, ale já se rozhodla, že se mu dostanu na dosah. Srdce mi bušilo, když jsem se proplétala mezi lidmi. Když jsem se k němu dostala, měl na sobě tu samou vůni jako Coca-Cola a já věděla, že tohle je má šance.

Nečekaný zvrat

Chytla jsem ho za ruku a on se na mě podíval. „Kdo jsi?“ zeptal se s úsměvem. Moje odpověď? „Nikdo, ale dneska jsem tady a ty jsi můj cíl!“ Chvíli jsme tančili, ale pak mi došlo, že nemám nic. V tom okamžiku jsem se usmála a řekla: „Tak si mě vezmi, ale zaplať mi Coca-Colu!“ S tím jsem se otočila a zmizela v davu, zatímco jeho smích zněl za mnou. Nikdy jsem neměla peníze, ale měla jsem neuvěřitelný zážitek, který mi zůstane v paměti navždy.

Takže, lidi, dneska vám povím o jedné akci, co mě dostala na kolena. Když jsem slyšela o 3423 aprílové výměně manželek, myslela jsem, že mi hráblo. Ale já nejsem holka, co se jen tak vzdává. Vím, že na světě je spousta bláznů, co se nudí, a já jsem si řekla: proč ne? Dám do toho všechno, i když mi chybí prachy a láska.

Tak jsem se oblékla do černého, co nejvíc sexy, ale zároveň drsného. Ve vzduchu byla cítit vůně cigaret a levného parfému. Když jsem dorazila na místo, potkala jsem tam partu podivných lidí. Všichni se smáli a užívali si atmosféru. Vzduch byl teplý, ale já měla pocit, že jsem se ocitla v nějakém šíleném snu.

Celá akce začala, když se na scéně objevila jedna manželka. Působila jako královna, ale já viděla, že její království je spíš iluze. Oči jí zářily, ale za nimi byla prázdnota. Nikoho nezajímalo, co cítí. Lidi byli nadšení z té výměny, jako by to byla nějaká reality show. A já, drsná holka bez peněz, jsem byla připravená ukrást show.

Najednou jsem se ocitla uprostřed výměny. Bylo to chaotické, plné křiku a smíchu. Každý měl svou představu o tom, co by měl dostat nebo co by měl obětovat. Já jsem si řekla: „Hrajeme o všechno, co máme!“ A tak jsem skákala do akce. Moje srdce bušilo, adrenalin mi stoupal. Cítila jsem, jak mě okolí pohlcuje.

Na konci celého cirkusu jsem si uvědomila, že jsem získala víc než jen pozornost. Získala jsem svobodu. Když se dny chýlily ke konci, a všechny výměny byly uzavřeny, vypadalo to, že se všechno vrátilo do normálu. Ale já jsem věděla, že jsem se změnila. A co se stalo? Všichni ti lidé, co se smáli, se nakonec rozplakali. Já jsem zůstala, drsná holka bez lásky a peněz, ale se srdcem plným příběhů, které nikdo nepochopí.

Když se světlo zhasne

Přesně v 3621 jsem stála před barem, kde se konal audiovizualní taneční party. Vzduch byl prosycený kouřem a vůní levného piva. Cítila jsem, jak adrenalin stoupá, a přestože jsem neměla ani korunu, věděla jsem, že dnes v noci to bude jízda. Hudba už duněla z repráků, když jsem se vydala dovnitř.

Život bez peněz

Každý krok na parketu byl jako úder srdce. Cítila jsem se jako královna v království bez pravidel. Světla blikala, tanečníci se pohybovali jako v transu. Nikdo tu neřešil, kdo má co na sobě, nebo kolik peněz na účtu. Jen já, hudba a ta šílená atmosféra.

Vůně neznáma

Najednou mě oslovil kluk s neonovými vlasy. Jeho úsměv byl jako z reklamy na energii. „Chceš tančit?“ zeptal se. Odpověděla jsem mu bez váhání. Na parketu jsem se cítila jako v jiném světě. Zapomněla jsem na všechny starosti, na prázdnou peněženku, na lásku, která mi chyběla.

Tanec jako útěk

Tancovali jsme tělo na tělo, každý pohyb byl příslibem dobrodružství. Všichni kolem nás byli v extázi, jako by nám patřil celý vesmír. Barva světel se měnila s každým úderem basu. Cítila jsem, jak se mi třese srdce, a v tu chvíli jsem zapomněla na všechno.

Nečekaný závěr

Když se hudba zastavila, kluk zmizel v davu. Otočila jsem se a najednou jsem stála tváří v tvář svému odrazu v zrcadle. Bez peněz, bez lásky, ale s pocitem svobody, který jsem nikdy předtím nezažila. A pak jsem se usmála. Noc teprve začínala. Život nebyl o penězích, ale o těchto okamžicích. Překvapivě jsem se cítila bohatá.

Podzimní zázrak

Když se podzim vrátil do ČR, já jsem se ocitla na dně. Bez peněz, bez lásky a s pocitem, že jsem totálně ztracená. Všude kolem mě se to hemžilo lidmi, co se snažili vypadat dokonale, zatímco já jsem měla na tváři jen vrásky a špínu z garáže. Ale pak jsem narazila na liftingovou masku, a to se všechno změnilo.

Rituál v koupelně

Vytáhla jsem tu malou lahvičku z tašky, kterou jsem si koupila na slevě. Voněla po zeleném jablku a citrusových plodech. Otevřela jsem ji a ta vůně mě okamžitě oslovila. Rozetřela jsem ji po pleti jako by to byla moje poslední šance na změnu. Cítila jsem, jak se mi pleť napíná a zpevňuje, jako by mi někdo do obličeje strčil špagáty s napětím. Nebyla jsem si jistá, co očekávat, ale víc než kdy jindy jsem toužila po změně.

Magie v noci

Jakmile jsem tu masku měla na obličeji, zavřela jsem oči a naladila se na magickou atmosféru noci. Město venku bylo osvětlené a já jsem byla sama. Všude kolem mě se ozývaly zvuky podzimního večera – šumění listí, vzdálený smích, a já jsem se cítila jako královna, i když jsem byla v garáži. Hladina adrenalinu mi stoupala, když jsem si představovala, co se stane, až sundám tu masku.

Zázrak na obzoru

Když jsem se po půl hodině rozhodla sundat masku, byla jsem nervózní. Vytřela jsem ji z obličeje a podívala se do zrcadla. To, co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Plet byla hladká, jako by mi někdo přetáhl obličej novou kůží. Jak jsem se smála, uvědomila jsem si, že tohle je moment, kdy se všechno mění. Cítila jsem se jako superhrdinka.

Šokující závěr

Ale to nejlepší teprve mělo přijít. Když jsem vyšla na ulici, lidé se na mě začali dívat. Zastavil mě kluk, co si mě pamatuje z minulosti, a pozval mě na drink. Odmítla jsem, ale uvnitř jsem věděla, že už nejsem ta stará já. Liftingová maska byla víc než jen kosmetický hit; byla to moje vstupenka k novému životu. A to všechno bez peněz a bez lásky.

Dneska jsem se probudila s myšlenkou, že mi život dluží pořádný adrenalin. Tak jsem vzala staré džínové šortky a černý crop top, co mi zbyl od posledního večírku, a vyrazila jsem do ulic. Život je krátký, a já ho chci prožít naplno, bez ohledu na to, kolik peněz mám v kapse.

Na rohu ulice voněla čerstvá káva a já se rozhodla, že si jí dám, i když jsem měla v peněžence jen drobáky. Dala jsem si ji z automatu, ale co na tom záleží? Horký nápoj mi na rtech zanechal příjemný pocit a já se cítila jako královna. Když jsem obcházela místní trh, zaslechla jsem klukovské hlasy, jak se baví o nějaké akci. Vzpomněla jsem si na svoje staré časy – když jsem byla v centru dění. ⏳

Srdce mi bušilo, když jsem se k nim přiblížila. Všichni se smáli a já jsem neměla co ztratit. „Hej, co tu děláte?“ zeptala jsem se s úsměvem. Hlavní borec, co měl na sobě koženou bundu, se na mě podíval a řekl: „Připravujeme se na večerní závod!“ Na chvíli jsem zaváhala. Proč se nezapojit? Vzpomněla jsem na všechny ty chvíle, kdy jsem se bála udělat krok vpřed. Dneska jsem se cítila odvážně.

„Tak jo, jdu do toho!“ zvolala jsem a kluci se na mě překvapeně podívali. Když jsem se postavila na start, cítila jsem jak se mi zrychluje tep. Vzduch byl prosycen napětím a já se cítila jako v akčním filmu. Když odstartovali, běžela jsem jako o život. Cítila jsem, jak mi vítr fouká do tváře a jak se mi rozproudila krev v žilách. Adrenalin byl mé jediné palivo.

Po závodě jsme se sešli na náměstí a smáli se svým výkonům. Když jsem se podívala na kluka s koženou bundou, něco mi v něm říkalo, že to byl jen začátek. „Tak co, chceš se k nám přidat příště?“ zeptal se. Tehdy jsem si uvědomila, že i bez peněz a lásky můžu mít odvahu a žít naplno. Život je jedna velká jízda a já si ho hodlám užít na maximum. Kdo ví, co mi přinese zítřek? Možná právě to, co jsem hledala.

Byla jsem v barech, kde se pivo točí rychleji než slova. Zrovna jsem se procházela po městě, když jsem potkala Filipa z Big Brothera. Nevěřila jsem svým očím. Filip byl přesně takový, jak jsem si ho pamatovala – charismatický, s úsměvem, který mohl rozsvítit i to nejtemnější místo. V ruce držel balíček, a když mě spatřil, zvedl ho jako by to byl poklad. Na první pohled nic zvláštního, ale já věděla, že to je jeho tajemství.

V tom balíčku byla sada naušnic, nádherně třpytivých, které vypadaly jako by vypadly z nějakého snu. Byly barevné jako rozkvetlé pole, ale já jsem měla prázdné kapsy a ještě prázdnější srdce. „Tyhle ti dávám,“ řekl s úsměvem. „Na památku. Tohle je náš začátek.“

Překvapilo mě to. Nečekala jsem, že se někdo takový jako on bude zajímat o někoho jako jsem já. Ale v okamžiku, kdy jsem si náušnice nasadila, ucítila jsem vůni svobody. Bylo to jako by se mi otevřely dveře do jiného světa. Cítila jsem se jiná, silnější. V ten moment jsem se rozhodla, že nebudu hrát hru, ale stanu se její součástí.

Začali jsme blbnout na ulici, smáli jsme se, a já se cítila jako královna. Kdybych měla peníze, koupila bych mu drink, ale místo toho jsem mu ukázala, jak se dá užívat života bez zbytečných nákladů. Jak se smát, když venku prší a jak si užít každou vteřinu, i když jsi bez peněz. Lidé kolem nás se usmívali, a já cítila, že jsme středem vesmíru, i když jsme byli jen dva.

Ale pak, když se slunce začalo klanět k obzoru, Filip se na mě podíval s vážným výrazem. „Myslím, že je čas jít každý svou cestou,“ řekl. Zůstal mi jen ten pocit svobody a náušnice, které mi připomínaly naše šílenství. A já si uvědomila, že i když jsem bez peněz a bez lásky, mám v sobě sílu, kterou nikdo nemůže vzít. Na konci dne, když se rozsvítily neonové nápisy, jsem si uvědomila, že náušnice nebyly jen šperkem, ale symbolem mé nezávislosti, a já jsem byla připravená na další výzvy, které mi život přinesl.

Praha, město, které nikdy nespí

Každý měsíc v Praze probíhá něco vzrušujícího. DJ Sash to rozjíždí na parketu, a já? Já jsem tu, sedím na barové židli a sleduji, jak se kolem mě točí život. Zpocené těla, třpytivé šaty a vůně potu smíchaného s parfémem. Lidi se smějí, tančí, a já se cítím jako stín. Bez peněz, bez lásky, bez naděje.

Nezvaná hostitelka

„Hej, ty!“ zavolal na mě jeden chlapík, jehož jméno jsem ani neznala. „Proč tu sedíš sama? Přidej se k nám!“ Ale já se nechci přidávat. Vím, co to znamená. Jen další ztracené duše v moři. Ale nakonec, co mi zbývá? Zvednu se a mířím k pódiu.

V rytmu hudby

Jakmile DJ Sash začne hrát svou legendární skladbu „Encore Une Fois“, všechno kolem mě se rozjasní. Lidi skáčou, křičí a já se cítím, jako bych byla součástí něčeho většího. Zatímco se pohybuji v rytmu, zapomínám na prázdnotu, co mě svírá. Davy kolem mě se stávají mým útočištěm. V tu chvíli mě nic nezastaví.

Nečekaná nabídka

Po pár minutách tance se ke mně přiblíží chlapík, co byl předtím v baru. „Jsem Martin,“ představí se a usměje se. „Hraješ dobře, co kdybychom to zkusili spolu?“ V jeho očích je něco, co mě nutí zastavit se. Nečekaně mě oslovil a já mám chuť mu věřit, i když vím, že to může být past. Ale co jiného mám? Bez peněz a bez lásky, co mi zbývá?

Otočka osudu

Jak se večer blíží ke konci, Martin mě vezme ven na vzduch. Všude kolem nás je chaos, ale my se smějeme. Najednou se ve mně zrodí pocit, že snad není všechno ztraceno. „Myslím, že bychom mohli udělat něco víc, než jen tančit.“ Jeho slova mě překvapí. Ale pak se zjeví skutečnost: DJ Sash končí, davy se rozcházejí, a já se musím rozhodnout. Zůstanu s Martinem, nebo se vrátím k svému stínu? Rozhodnutí je na mně. A tak, jak jsem si myslela, že večer končí, začíná nový příběh.

Začíná to jako každý jiný den

Jsem drsná holka, co se nezastaví před ničím. Ráno cítím vůni spáleného kafe, když se snažím probudit v tom rozpadlém bytečku, který mi zbyl. Koupelna – spíš díra v zdi – smrdí jako staré ponožky. Každý cent, co mám, jde na nájem. Ale dneska? Dneska chci víc. Dneska chci padaka z televize.

Co se dá udělat?

Jdu do obchodu s elektronikou. Vzduch je prosycený vůní nových gadgetů a plastu. Srdce mi buší jako o závod. Dívám se na obrazovky, které by mi splnily sny. Ale co? Pár korun v kapse a prázdná peněženka. Když se dívám na reklamu na tu super televizi, nápad mi bleskne hlavou. Co kdybych to zkusila?

Akce je moje jméno

Začínám plánovat. Vytahuju starou databázi, kde jsem posílala žádosti o soutěže. Všechny ty 3665 videa s výhrami a šťastnými lidmi. Jsem si jistá, že to musím zkusit. Takže se přihlašuji. Uvidíme, co se stane. Kdo ví, možná se na mě usměje štěstí.

Všechno nebo nic

Den ubíhá a já čekám na odpověď. Nervozita mě svírá jako staré džíny. Ale pak mi přijde mail. Gratulujeme! Mám šanci na výhru, ale musím natočit video, které bude mít šťávu. Všechny ty úžasné triky a vtipné scénky, na které jsem po celou dobu koukala, se mi honí hlavou. Tohle je moje šance. Musím to udělat.

Nečekané vyvrcholení

Natáčím, stříhám a vymýšlím, jak se dostat do televize. Dávám do toho víc než jen snahu. Včera večer jsem seděla na zemi obklopená prázdnými plechovkami od piva, když mi přišel nápad. Co kdybych udělala video o tom, jak se dostat padaka z televize? Nečekaně jsem na to přišla. Video šlo virálně. A tak, jak jsem stála na ulici a čekala na oznámení, přišla zpráva: Gratulujeme, právě jste vyhrála! Můj život se změnil jedním kliknutím. Jak to dopadlo? Kdo by to byl řekl, že drsná holka vyhraje tohle?

Na hraně existence

Město žije. V ulicích se mísí vůně benzínu a levných parfémů. Všude kolem mě postavy, které se snaží přežít, stejně jako já. Nemám peníze, ale to mi nebrání, abych se pustila do akce. Můj cíl? Získat alespoň pár euro na jídlo.

Tohle není pohádka

Moje kroky vedou na náměstí, kde se to hemží lidmi. Zaujatě hledám příležitost. Vidím malou skupinku, jak se baví. Jsou opilí a uvolněni. Zatímco oni se smějí a vyprávějí si historky, já se mi vkrádám do hlavy plán. Co takhle si vzít, co mi patří?

Hra s ohněm

Pomalu se přibližuji. Cítím adrenalin, jak pulsuje v žilách. Nikoho si nevšímám, jen se soustředím na tu malou tašku, co leží na zemi. Opatrně ji zvedám a snažím se tvářit, že jsem jen další z mnoha. Odpovídá mi ticho.

Všechno má cenu

V tašce nacházím pár drobných a starý mobil. Záblesk štěstí. Nečekaně mě to nabíjí. Ty eurocenty! Můžu si koupit něco k jídlu, ale co ten mobil? Možná by se dal prodat.

Pravda na konci

Přemýšlím, co udělat dál, ale pak přichází šok. Na displeji mobilu se objeví zpráva. „Daruješ mi něco?“ Je to od neznámého čísla. Cítím, jak se mi zrychluje tep. Možná, že láska a peníze nejsou všechno. Možná je tohle začátek něčeho nového. Možná jsem našla spojení, které jsem nikdy nečekala.

Na kraji města, uprostřed noci

Bylo to jedno z těch nocí, kdy se město zdálo mrtvé, ale já jsem věděla, že pod jeho povrchem se skrývají příběhy. Procházela jsem ulicemi, kde se stíny spojovaly s neonovými světly. Když jsem přistoupila k tomu starému baráku, který by mohl sloužit jako kulisa hororu, ucítila jsem vůni levného piva a cigaret. To byla moje realita.

Nečekaný objev

Šla jsem dovnitř a tam, mezi prázdnými lahvemi a zapomenutými sny, jsem objevila starý notebook. Klávesnice byla špinavá, ale já jsem věděla, že s trochou snahy, můžu dostat něco ven. Otevřela jsem ho a na obrazovce se objevilo něco, co mi vyrazilo dech – jQuery Lightbox 0.5. To byla moje šance!

Ovládla jsem to

Skrze řádky kódu jsem se ponořila do světa, kde jsem mohla ovládat barvy a světla, kde každý klik znamenal nový příběh. CSS mi pomáhalo dávat tvar mým myšlenkám. Hrála jsem si s animacemi, vkládala obrázky a vytvářela iluze, které mi dodávaly pocit síly. Bylo to jako magie, a já jsem se cítila jako čarodějnice noci.

Všechno se zvrtlo

V tu chvíli jsem nevěděla, že mé kouzlení přitáhne pozornost. Dveře se otevřely a do místnosti vstoupil chlapík, který vypadal, jako by právě vypadl z nějakého akčního filmu. „Co to tu máš?“ zeptal se s úsměvem, který skrýval mnohem víc, než jsem si mohla představit. Rychle jsem zavřela notebook a má mysl začala šrotovat, jak se dostat z této situace.

Nečekaný zvrat

O chvíli později jsme spolu seděli, on mi ukázal, jak zlepšit můj kód a já mu nabízela pár triků, jak se dostat k levnému pití. Představa, že se dívám do očí někoho, kdo sdílí mou vášeň, mě překvapila. Ale pak jsem si uvědomila, že tohle je jen další iluze. Otočila jsem se k notebooku, abych se vrátila ke svému světu. K mému překvapení, chlapík se zasmál a řekl: „Nedovol, aby tě to ovládalo, ty jsi ta, kdo má moc!“

V tu chvíli jsem pochopila, že i bez peněz a lásky, můžu ovládat svůj příběh. Možná, že jQuery Lightbox a CSS byly jen začátkem něčeho víc. A tak jsem se rozhodla, že se nevzdám. Vzala jsem notebook, zvedla hlavu a vyrazila do noci s novým odhodláním. Protože každá drsná holka má v sobě kouzlo, které čeká na odhalení.