Na černé ulici
Skoro jsem necítila nohy, jak jsem bloudila po temných ulicích. Kolem mě se rozléhaly hlasy, smích a pláč. Ulicemi se táhla vůně levného alkoholu a cigaret. Město spalo, ale já byla vzhůru. V kapse jsem měla poslední drobné, a tak jsem se rozhodla, že si nezapomenu na podivnou nabídku, co mi přišla do uší.
Překvapení na horizontu
Slyšela jsem, jak někdo z dálky volá moje jméno. Byla to ona – moje stará kamarádka, co se potloukala s partou podivínů. Chtěla jsem ji ignorovat, ale zvědavost byla silnější. Když jsem k nim přistoupila, viděla jsem, jak se v jejich rukou třpytí podivný předmět. „Chceš si zkusit štěstí?“ zeptala se. Byl to nějaký podivný výherní automat, který vypadal jako z hororového filmu.
Hra o všechno
Přistoupila jsem blíž, a zatímco ostatní se smáli, já jsem cítila ten adrenalin. „Co když vyhraju?“ pomyslela jsem si. Tak jsem hodila všechny své drobné do automatu a stiskla tlačítko. Očekávala jsem zvuk, který by mě odměnil, ale místo toho se spustil chaotický jásot. Na displeji se objevilo podivné číslo, které mělo ve své podstatě nějakou temnou moc.
Tajemství se odhaluje
Najednou jsem cítila, jak se mi začíná točit hlava. Hlava mi plná myšlenek, a já jsem se ocitla v jakémsi transu. Všechny barvy se slily do jedné – modro-fialové, vůně se proměnila v něco, co bych nedokázala popsat. A v tom chaosu jsem uviděla, jak se z automatu vynořil stín. Byla to postava, kterou jsem znala. Bylo to moje zrazené já, které se rozhodlo vrátit.
Nečekaný závěr
Stála jsem tváří v tvář svému odrazu a uvědomila si, že jsem se nikdy nechtěla změnit. „Co teď?“ zeptala jsem se. „Jdi za tím, co tě baví, nebo zůstaň navždy v temnotě,“ řeklo to mé zrazené já. A já? Otočila jsem se a vyrazila do noci, bez peněz, ale s novým odhodláním hledat svoji cestu. Protože někdy je to právě v chaosu, kde najdeš sebe sama.