Černovláska.cz

Úvod do chaosu

Vítejte v mém světě. Světě, kde se peníze točí kolem prstů jako špinavé peníze v podsvětí, a láska? Ta je pro slabochy. Můj příběh začíná v malém bytě, kde se zdá, že stěny slyší víc, než bych si přála. 3647 tajne video je náš kód pro nelegální zábavu, a já jsem tu, abych vám ho přiblížila.

Přestup na druhou stranu

Když jsem poprvé uviděla to video, bylo to jako rozsvícení v tmavém tunelu. Finalista Superstar, u kterého jsem sázela na jeho úspěch, byl teď v situaci, kdy se musel rozhodnout. Obsah byl drsný, plný emocí a krve. Dny v garáži voněly po benzínu a zkažených snech. Každé záblesk obrazovky mi připomínal, jak blízko jsme byli pravdě a jak daleko od reality.

Hra s ohněm

Všude kolem mě se pohybovaly postavy s temnými úmysly. Bylo to jako tanec na okraji propasti. Zatímco jsem sledovala, jak se finalisté Superstar propadají do svých démonů, já byla ta, kdo držel tajemství. Tajemství, které mohlo všechno změnit. Musela jsem se dostat k jádru věci, a to co nejdřív. Každá minuta byla jako bombový odpočet. Jak se blížila noc, cítila jsem, že se blížím k něčemu velkému.

Odhalení pravdy

V temném koutě garáže se točila kola osudu. Zatímco ostatní se snažili vymanit z tohoto bludného kruhu, já jsem našla klíč. Tajné video bylo pouhou zástěrkou pro něco mnohem většího. Na obrazovce se objevily tváře, které jsem znala a přesto neznala. Bylo to jako zjevení, které mě zasáhlo jako kulka.

Překvapivý závěr

Když jsem se konečně dostala k pravdě, zjistila jsem, že finalisté Superstar hráli hru, kterou jsem nečekala. Byl to podvod, zkažený systém, který jen čekal na to, až někdo prozradí pravdu. Jsem drsná holka bez peněz a bez lásky, ale teď mám v rukou zbraň – pravdu. A věřte mi, že v tomto světě je pravda mnohem cennější než jakýkoli diamant.

Na začátku byla tma

Včera večer jsem se ocitla v jednom z těch zapadlých klubů, kde se vzduch mísí s potem, kouřem a vzrušením. DJ CJ Bolland to rozjel tak, že to vypadalo, jako by se celá místnost chystala vzlétnout. Kolem mě se hemžily postavy, které se snažily zapomenout na všechno, co je trápí. Já jsem ale jenom toužila po jednom – pořádně se zbourat.

Vůně a barvy

Světla blikala jako bláznivá. Barvy se mísily a tančily před mýma očima. Cítila jsem, jak se ve mně probouzí adrenalin, zatímco jsem se snažila prodrat mezi lidmi, kteří se už dávno vzdali jakékoli zdrženlivosti. Vzduch byl prosycený vůní levného alkoholu a potu. A já? Jsem byla jen další drsňanda, co se snažila přežít.

Na dně

Přistála jsem u baru, objednala si tekutou odvahu a snažila se potlačit vzpomínky na prázdné peněženky a neúspěšné vztahy. Ten kluk vedle mě měl na sobě tričko s nápisem „Bolland forever“. Vzala jsem mu drink a pobídla ho, aby se přidal. Zamířili jsme na parket, kde jsme se pohybovali jako šílení. Těžko říct, jestli nás k tomu vedla hudba, nebo nám to prostě přišlo jako dobrý nápad.

Jízda bez brzdy

Čas plynul, a jak jsme se víc a víc uvolňovali, zjistila jsem, že jsem zapomněla na všechny své starosti. Tančili jsme, smáli se a skákali, jako by nás nikdo nesledoval. Potom mě ten kluk chytil za ruku a odtáhl mě k zadnímu východu. Zelené neonové světlo na nás vrhalo podivné stíny, a já jsem věděla, že se chystá něco nečekaného.

Nečekané rozuzlení

Na ulici jsme narazili na partičku lidí, kteří se chystali na další akci. Všichni byli v euforii, a já jsem se v tu chvíli cítila jako královna. Jenže pak se to stalo. Kluk, co mě táhl ke vchodu, zmizel. Zbyla jsem tam sama, bez peněz, bez lásky, ale s pocitem, že jsem naživu. Možná je to všechno o té cestě, ne o cíli. Nakonec jsem se usmála, otočila se a vydala se zpět do klubu, protože večer teprve začínal.

Soutěž, kterou jsem nemohla nechat ujít

Dneska jsem se rozhodla, že se zúčastním 3903 soutěže. Hlava mi hučela, a já jsem věděla, že tohle je moje šance. Shaun Baker – ten kluk, co se mu říká zázrak na kole. Kdo by ho neznal? Slyšela jsem, jak se ve vzduchu vznáší jeho jméno, a já, jako drsňačka bez peněz a bez lásky, jsem neměla co ztratit.

Moje šance na slávu

Vyrazila jsem do města, kde se soutěž konala. Ulice voněly po grilu, a já jsem cítila, jak mi v žilách koluje adrenalin. Lidi se tísnili kolem, smáli se a popíjeli pivo. Já jsem se postavila k pódiu, kde se chystala zábava. Připravila jsem se na všechno. Jsem tady, abych ukázala, co ve mně je!

Setkání se zpěvačkou Maloy

Ve frontě jsem potkala zpěvačku Maloy. Byla to holka s hlasem jako siréna a drsným stylem. Pochopila, že jsem tady na stejné vlně. Povídaly jsme si o všem, co nás štve. Obě jsme toužily po něčem víc než po tomhle zapadlém městě. Řekla mi, že mi pomůže dostat se na pódium, pokud jí pomohu s jejími nervy. Deal!

Akce na pódiu

Když jsme se dostaly na pódium, cítila jsem, jak se mi srdce rozbušilo. Opona se zvedla a já jsem byla plná energie. Maloy začala zpívat, a já jsem ji doplnila svým vlastním stylem. Lidi šíleli! Všechno kolem mě se rozmazalo, když jsem se ponořila do hudby. Bylo to jako tanec na okraji propasti, a já jsem se tam cítila jako doma.

Nečekaný konec

Po našem vystoupení se Shaun Baker přiblížil. „Holky, vy jste byly skvělé! Co takhle se přidat k mému týmu?“ Zíraly jsme na něj jako na zjevení. Nevěřila jsem vlastním uším. Bez peněz, bez lásky, ale s možností změnit svůj život. Jak tohle skončí? Možná je to začátek něčeho velkého, nebo jen další halucinace z garáže. Ale tohle město už nebude nikdy stejné.

Začátek cesty

Už jsem to nevydržela. Těch 3675 videí, co jsem projela, abych se dostala na X Factor, mi připadalo jako věčnost. Všichni mluvili o tom, kdo vyhraje, ale já jsem měla jen jedno: ukázat, že drsná holka z ulice má na to, aby se stala hvězdou. Bez peněz, bez lásky – ale s odhodláním.

Všechno to začalo v garáži

Když jsem se poprvé postavila před kameru, vzduch byl plný napětí. Garáž, ve které jsem trénovala, byla smradlavá a plná starého nářadí. Cítila jsem vůni oleje a rezavého kovu, ale to mě nezastavilo. Zpívala jsem, jako bych měla v sobě vichřici. Každý tón byl jako výbuch.

Přichází první kolo

Konečně jsem stála před porotou. Byli tam ti velcí – s drahým oblekem a perfektními účesy, zatímco já v džínech a tričku. Ale co? Nikoho to nezajímalo. Když jsem začala zpívat, všechny pohledy se na mě upřely. Ten moment, kdy jsem viděla, jak se porotcům rozzářily oči, mi dal sílu.

Bitvy a rivalita

Postup měla i další holka, která vypadala jako princezna. Měla drahé šaty a dokonalý make-up. Ale já měla něco, co ona ne – opravdovost. Každý náš duel byl plný napětí. Vzduch byl cítit po kyselém potu, jak jsme se snažily vyhrát. Srdce mi bušilo, ale já jsem to nevzdala.

Finále a překvapení

Když přišel den finále, cítila jsem se jako na vrcholu světa. Všichni se dívali, jak zpívám naživo. Ale pak se stalo něco nečekaného. Na scénu přišel můj bývalý, se kterým jsem se pokoušela vyrovnat. Zatímco jsem zpívala o lásce a bolesti, on se díval přímo na mě. A v tu chvíli jsem věděla, že nic není tak jednoduché, jak se zdá. Vítězství bylo na dosah, ale já jsem se musela rozhodnout. Co je důležitější – sláva nebo pravda?

Noc, která všechno změnila

Když jsem se probudila v ušmudlané garáži, cítila jsem se jako královna. Špinavý koberec, co pamatuje lepší časy, byl mým trůnem. Venku pršelo, ale já byla chráněná svým azylem. Ne, nejsem žádná střízlivá holka, co se snaží najít lásku, já jsem drsná holka ze čtvrtě, kde přežíváš, nebo umřeš. Můj život je jako hra s vysokými sázkami a já nehodlám prohrávat.

3599 způsobů, jak se postavit na nohy

Na stole ležela stará plechovka od fazolí. Otevřela jsem ji jako krabici s pokladem, protože má hlad a já nemám peníze. Tohle je má realita. Každý den je nový boj. Mám plán, jak přežít, a to bez ohledu na to, co si kdo myslí. Město je plné možností, stačí se jen rozhlédnout. Jde o to, najít ten správný moment a chopit se příležitosti, i když to znamená ohnout pravidla.

Přátelé, nebo spíš nepřátelé?

Moji přátelé? Ha! Spíš banda bláznů, co se snaží přežít jako já. Jeden z nich, Dedu, měl zajímavý nápad. Vyrazíme do parku, kde se scházejí místní podivíni. Kdo ví, co tam najdeme? Zápach grilu a nekonečné smíchy, to je naše hra. S každým krokem se mi pod nohama třásly staré dlažební kostky, ale já jsem se smála. Zde můžu být sama sebou, bez přetvářky.

Za hranicemi normálu

Potkali jsme tam skupinu hipsterů, co se snažili o zdravý životní styl. „Zdravi!“ zakřičel jeden z nich, zatímco si vařil nějaký zelený lektvar. Věděl, že jeho smoothie nikdy neochutnám. Já mám jiné chutě – jak jsem na něm vyzkoušela svůj oblíbený trik, uviděl jeho vyplazený jazyk, když jsem mu ho ukradla. Byl to moment, kdy se smích spojil s adrenalinovým nábojem. Tohle je život, ne nějaká pohádka pro děti!

Překvapení na závěr

A pak to přišlo. Když jsem se vracela domů, potkala jsem ho. Kluka, co mi ukradl srdce, ale já mu to nikdy neřekla. Stál tam s úsměvem, který mě rozesmál, a s nabídkou, která mě šokovala. „Mám pro tebe plán, co říkáš na společné dobrodružství?“ V tu chvíli jsem si uvědomila, že i bez lásky a peněz, život může přinést nečekané zvraty. A tak jsem kývla. Možná, že někdy, jen tak, bez keců, můžeme najít něco, co jsme nikdy nechtěli. Takže, co teď? Vyrážíme na cestu bez cíle, a to je pro mě ta největší svoboda.

První setkání

Všechno to začalo v jednom zapadlém baru, kde se potulovali lidé jako já, co měli peníze na poslední drink. Zrovna jsem si objednávala, když jsem slyšela známou melodii Careless Whisper. Přímo mě to zasáhlo, vzpomněla jsem si na staré časy, kdy jsem si myslela, že láska a úspěch jsou na dosah. Ale teď? Teď jsem tu jen já a moje prázdná peněženka.

Únik do noci

Po pár skleničkách jsem se rozhodla, že už mám dost smutnění. Vytáhla jsem cigarety, zapálila jednu a vyrazila ven. Ulice voněly po dešti a já se cítila jako královna, i když jsem byla bez peněz. V tom jsem zahlédla billboard s George Michaelem. „3493 George Michael“ – to číslo se mi zarylo do hlavy. Co by se stalo, kdybych ho potkala?

Hra s osudem

Vydala jsem se po jeho stopách. Našla jsem malou klubovou scénu, kde hrál cover band. Zase ta melodie. Ponořila jsem se do davu, tančila, jako bych měla všechno na světě. Cítila jsem, jak mě hudba pohlcuje. A pak, najednou, jsem ho spatřila. George? Ne, to nemůže být on. Ale ten typ, co mě zlákal na jeho hru. Zajímavý, přitažlivý, měl něco, co mě přitahovalo.

Večírek, co se nezapomíná

Slíbil mi vzrušující večer, ale nevěděla jsem, že se dostanu do jeho světa. Byli jsme v soukromém pokoji, plném barev a vzduchu prosyceného alkoholem. Tančili jsme, smáli se, a já se cítila jako v jiném vesmíru. Pak mě vzal za ruku a přivedl k oknu. Pod námi se rozprostíralo město, které nikdy nespí. „Když máš srdce, následuj ho,“ řekl. Ale já se bála, co to znamená.

Nečekaný závěr

Vtom se rozrazily dveře a vtrhl do místnosti další muž. Znal ho. Byl to jeho producent! A právě v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se dostala do hry, o které jsem neměla ani tušení. George se na mě podíval, ale místo úsměvu jsem uviděla strach. „Měla bys jít,“ řekl. A já jsem se bez váhání otočila a vyrazila ven. Nikdy jsem nevěděla, že mě svět celebrity může tak rychle pohltit a nechat mě prázdnou. Ale 3493 George Michael? To číslo mi zůstalo v hlavě. Možná jednoho dne…“

Jsem drsná holka, co nikdy neměla v kapse víc než pár drobných. Žiju v malém městě, kde se nikdo nezajímá o to, co dělám. Dneska jsem se rozhodla, že si udělám výlet a zjistím, co mi může nabídnout ulice. Na programu byla akce, co se konala v garáži za starým autobazarem, a já jsem si nemohla nechat ujít šanci na trochu adrenalinu.

Když jsem dorazila, vzduch byl prosycený vůní benzínu a starých pneumatik. Všude se motali lidé, co vypadali jako by právě utekli z nějakého filmu. Všechny barvy se tu míchaly do jednoho šíleného koktejlu. Černá, červená, modrá – všude samé barvy, jakoby se ulice rozhodly oslavit svobodu.

V garáži jsem našla skupinu lidí, co házeli karty a smáli se, jako by jim na ničem nezáleželo. Nehodlala jsem se do toho míchat, ale pak jsem zahlédla tu kartu. 3425. Byla na stole, jako by na mě čekala. Zajímalo mě, co znamená, a tak jsem se k nim přidala. Připadala jsem si jako detektiv, co chytá zločince, i když jsem sama neměla ani na jídlo.

Jakmile jsem se dostala hlouběji do hry, zjistila jsem, že 3425 je klíč k tajemství, které se skrývá v jedné staré budově na okraji města. Adrenalin mi pulzoval v žilách, když jsem se rozhodla, že se tam podívám. Co když tam najdu něco, co změní můj život?

Ve tmě budovy jsem našla spoustu věcí – staré obrazy, rozbité sklenice, ale hlavně jednu truhlu. Když jsem ji otevřela, zasvítilo na mě zlaté světlo. Byly tam peníze, ale ne jen tak ledajaké. Byly to peníze, které patřily lidem, co zmizeli. Najednou jsem si uvědomila, že jsem se ocitla v srdci záhady. A co teď? Měla bych si vzít peníze a utéct, nebo zjistit, co se stalo?

Jsem na dně. Peněz mám akorát tak na vodu a cigarety. Ale jednoho dne, když jsem se procházela po parku, viděla jsem jeho. Byl to malý, roztomilý pejsek s očima, které mě hypnotizovaly. Jeho srst byla huňatá, jako bych mu chtěla neustále hladit.

Všude kolem mě se válely plechovky od piva a zapalovače, ale já jsem viděla jen jeho. V tu chvíli jsem věděla, že ho musím mít. Ale co s ním? Peníze na jídlo mi sotva stačily. A co teprve na veterináře? Tenhle malý mazlík potřeboval víc než já.

Začala jsem přemýšlet. Pojistit si pejska? To zní jako skvělý plán! I když moje peněženka křičela o pomoc, uvědomila jsem si, že pokud ho chci, musím mu zajistit lepší život. Tak jsem vyrazila do světa – prozkoumávat možnosti, které by mi pomohly dostat se k potřebným financím.

Hledala jsem v zapadlých uličkách, v inzerátech a dokonce i na internetu. 3593 mazlicek aneb pojistete sveho pejska mi vrtalo hlavou. Jak jen to udělat? Po několika dnech trápení jsem narazila na starého známého, který měl kontakty. Rychle jsem mu vylíčila svůj plán. Přikývnul a já věděla, že jsem na správné cestě.

Po týdnu běhání a shánění jsem to konečně měla – pojistku pro svého pejska. Srdce mi bušilo radostí. Pojistila jsem ho, aby byl chráněný, a já jsem dostala šanci na nový začátek. Ale co se stalo na konci? Když jsem se vrátila domů, našla jsem ho, jak si hraje s mým starým kocourem. Oba byli šťastní a já si uvědomila, že láska a přátelství přicházejí v nejnečekanějších podobách. Rozhodla jsem se, že i bez peněz a lásky, můžu mít rodinu, která mě potřebuje.

Tak jo, jdeme na to. Sedím na staré, ošoupané pohovce, která pamět pamět staré časy. Kolem mě se válí prázdné plechovky od piva a já už delší dobu neměla pořádnou zábavu. Až do dneška. Dneska jsem se rozhodla, že si udělám radost a koupím si něco, co mi rozjasní den. A co jsem objevila? 3954 DVD od Wohnout za pouhých 50 Kč. Takže, teď mám v kapse pár drobných a v hlavě plán.

Vydávám se do malého obchůdku na rohu, kde voní staré papíry a levný benzín. Uvnitř je tma, ale já mám oči jako kočka, takže vidím všechno. Mezi starými CD a rozbitými hračkami to DVD svítí jako maják. Jaký blázen by to prodával tak levně? Okamžitě ho beru do ruky, cítím ten chladný plast a těším se, jak se budu smát nad starými kousky Wohnoutů.

Jakmile jsem to DVD vrátila domů, sedla jsem si na tu starou pohovku, zapnula televizi a začala s popcornem v jedné ruce a lahví piva v druhé. Film začíná a já se topím v nostalgii. Připomíná mi to časy, kdy jsem ještě měla nějaké sny, než mě realita srazila na kolena. Tak co, takhle by se to dalo nazvat – halucinace z garáže.

Jak film pokračuje, smích se mísí s mým křikem, když se na plátně objevují absurdní situace. Cítím se jako v jiném světě. Ale najednou se stane něco zvláštního. Na plátně se objeví postava, která mi připomíná bývalého přítele. Všechny vzpomínky se vrací jako bumerang. Ne, ne, ne, tohle nechci! Ale už je pozdě, smích se mění na slzy a já žmoulám popcorn, jako by to bylo jediné, co mě může zachránit.

Film končí a já zůstávám sedět jako zakletá. Co mám teď dělat? Zase sama, bez peněz a bez lásky. Ale pak mi dojde, že jsem si vzpomněla na něco důležitého. Ten film mi ukázal, že život je jako jízda na horské dráze – plný vzestupů a pádů. A já, drsná holka, se nevzdám. Takže jsem se rozhodla, že si tohle DVD nenechám jen pro sebe.

Vybíhám ven, cítím studený vítr ve vlasech a směřuji zpět do obchodu. Ten bláznivý obchodník musí vědět, že tahle halucinace může někomu přinést radost. Takže, co udělám? Prodám mu ho zpět, ale za víc než 50 Kč. Ať se zasměje, ať se zlobí, ať si to užije! Kdo ví, co se stane dál. Možná najdu lásku, nebo alespoň pár peněz. To bude teprve překvapení!

Úvod do špinavého světa

Jsem Tereza Šefrnová, drsná holka, co nemá na růžové brýle. Bez peněz a bez lásky – tak vypadá moje každodenní realita. Když se podívám na svět kolem sebe, vidím jen šedivé ulice, zaplivané hospody a beznaděj. Chci se s vámi podělit o to, jak jsem se dostala do situace, kdy jsem se musela postavit na vlastní nohy, a to doslovně.

Každodenní boj

Ráno se probouzím v malém bytě, který cítí jako kombinaci starého chleba a levného alkoholu. Můj žaludek se ozývá, ale co na jídlo, když v peněžence je jen pár drobných? Kdybych měla víc času, mohla bych se snažit najít práci, ale já mám jiné plány. Dneska je den, kdy potkám nějakou akci – ať už je to cokoliv.

Na scéně

Vybíhám ven do ulic. Vzduch je studený, ale já to nevnímám. Mířím do klubu, kde se scházejí lidé jako já. Zatímco ostatní slečny se snaží vypadat sexy, já to beru jako hru. Nikoho nezajímá, že nevypadám jako modelka. Mám zbraň – jazyk ostrý jako břitva. Chci si užít večer, ať už to znamená cokoliv.

Nečekané setkání

V klubu je dusno, hudba mi buší do hlavy. Najednou se mi do cesty postaví chlapec s modrými vlasy a piercingem v obočí. Je to riskantní typ, a já to miluju. Dáme se do řeči a zjistím, že má stejnou touhu po adrenalinu jako já. Zatímco ostatní se snaží pokusit o flirt, my jsme už na cestě k dalšímu dobrodružství.

Twist na závěr

Jak se noc rozjíždí, všechno se mění. Najednou se objevuje zástupce jedné místní mafie. Zjistím, že modrovlasý kluk je jeho syn, a teď máme na krku problém. Ale víte co? Právě takové situace mě baví. Nečekaně se spojíme a plánujeme útěk. Teď jsme dva drsní hráči, kteří se nebojí riskovat. A tak končí má nudná a bezcenná existence v chaosu, kterého se už nikdy nevzdám.