Černovláska.cz

Když jsem se včera večer potloukala po městě, vzduch byl prosycený vůní opilých snů a levného tabáku. Odhodila jsem poslední zbytek peněz za láhev levného vína, které mi mělo na chvíli zamaskovat realitu. Ale ta realita byla teď tady, a já jsem byla sama. Jen já a moje myšlenky.

Přišel mi e-mail, který jsem otevřela, aniž bych věděla, co mě čeká. Předmět: fgertreyersd php suspected. Znělo to jako nějaký hackerský žert, ale instinkt mi říkal, že to může být něco víc. Vzrušení, které běžně zažívám při skoku do neznáma, mě nutilo pokračovat. Město kolem mě se proměnilo na scénu z akčního filmu, kde jsem hlavní hrdinka.

Sledovala jsem každý krok. Ulice byly prázdné, měsíční světlo se odráželo od mokrého asfaltu, zatímco jsem se snažila rozluštit, co za tajemství se skrývá za tím podivným e-mailem. Cítila jsem, jak mi v žilách koluje adrenalin, a to mě postrčilo dál. Našla jsem se před starou, opuštěnou budovou, která vypadala, jako by měla příběh, který čekal na vyprávění.

Vstoupila jsem dovnitř a narazila na počítač, který vypadal jako z jiného světa. Klávesnice byla pokryta prachem a já jsem ji začala prozkoumávat. Každý stisk klávesy byl jako úder srdce, který mě přibližoval k odhalení. S každým kliknutím jsem se ponořila hlouběji do digitálního labyrintu, kde se skrývaly tajemství, která by mohla změnit všechno.

A pak, když jsem myslela, že jsem na správné cestě, se na obrazovce objevila zpráva. “Toto je jen začátek.” Cítila jsem, jak se mi zastavuje dech. Skoro jsem si přála, abych nikdy nezačínala. Ale já jsem drsná holka, bez peněz a bez lásky, a tahle hra se teprve začíná.

Vzpomínka na 80. léta

To byl den, kdy se všechno změnilo. O Benátských nocích jsem slyšela spoustu příběhů, ale co jsem nečekala, byla ta atmosféra. Ulice voněly po mořských plodech a víno se houpalo v rytmu poprocku. Srdce mi bušilo jako při prvním poslechu Kim Wilde a jejího hitu Kids in America. Ale já na lásku neměla čas. Měla jsem jiné starosti.

Na ulici s prázdnou kapsou

Bez peněz, bez perspektivy. Na ulici jsem se snažila najít oběd v nedopitém víně a zbytecích z večírků. Srdce mi ale brnělo – srdce rebelky, co hledá vzrušení. Když jsem slyšela její píseň, vzpomněla jsem si, jak jsme se s kamarádkami v mládí snažily napodobovat její styl. Teď jsem byla sama, s kapucí přes hlavu a oblečením, které pamatuje lepší časy.

Nečekané setkání

Zatímco jsem bloudila po náměstí, uviděla jsem dav. A v něm – Kim Wilde! Vypadala jako hvězda, kterou jsem znala z plakátů. Rozhodla jsem se, že do toho skočím. Pustila jsem se do davu a snažila se dostat blíž. Přímo u pódia, ucítila jsem vůni slané vody, ale také jakýsi strach. Co když se mi nepodaří dostat se k ní?

Adrenalin a touha

Když jsem se konečně dostala na dohled, Kim zpívala jako bohyň. Byla jsem ohromena. Všechny mé starosti se rozplynuly, když jsem se dopředu postavila. Zvedla jsem ruce a křičela její jméno. V tu chvíli jsem si uvědomila, že bez ohledu na to, kolik toho mám za sebou, hudba mě stále dokáže spojit s těmi nejlepšími chvílemi. Benátské noci se pro mě staly nejen vzpomínkou, ale i novou nadějí.

Překvapení na konci

A pak to přišlo. Kim se podívala přímo na mě a usmála se. Moje srdce se rozbušilo, když jsem si uvědomila, že tohle není konec. Vydala se k mému směru, a když jsem se jí dotkla, cítila jsem, že všechno, co jsem ztratila, se může vrátit. Bylo to, jako by mě vrátila zpět do 80. let, ale s novou perspektivou. S úsměvem, který mi řekla, jsem si uvědomila, že i bez peněz a lásky, mohu být hvězdou svého vlastního příběhu.

Tak jo, poslouchej. Jsem drsňák, co se protlouká životem bez peněz, bez lásky a s úsměvem na rtech. Život není žádná pohádka, ale já si ho dělám po svém. A když se milionáři rozhodnou bavit, já jsem ta, co se nenechá odbýt.

Jednoho večera, když jsem se procházela po rušných ulicích, vzduch byl nasáklý vůní čerstvě upečeného chleba z vedlejší pekárny, a já si říkala, že si dám něco dobrého. Ale místo toho jsem narazila na pár, který se smál jako by svět patřil jen jim. Byli oblečení v hadrech, které by splnily sen každé módní návrhářky, zatímco já měla na sobě staré džíny a tričko s dírou. Ale to mě nezastavilo. Měla jsem plán.

„Hele, co takhle trošku zábavy?“ zvolala jsem, když jsem se k nim přiblížila. Chvíli na mě koukali jako na blázna, ale pak se usmáli. „Jsem drsná holka, co se nebojí ničeho. Co takhle se bavit po svém?“

Najednou jsem je vzala za ruku a táhla je do klubu, který byl schovaný v úzké uličce. Vzduch byl tam jiný, plný energie a basové hudby, která mě nutila tancovat. Všechny barvy světel se mísily s rytmem hudby, a já jsem se cítila jako královna noci. Milionový pár se brzy přidal, a my jsme tancovali jako by nikdo nekoukal. Lidé kolem nás se smáli a já jsem se cítila silná.

Jak večer pokračoval, zábava se stávala divočejší. Vymysleli jsme si hru, kde jsme si navzájem dávali úkoly. Tancovala jsem na stole, zatímco oni se snažili vyhrát drinky na bar. Bylo to bláznivé, ale já jsem věděla, že tohle je ta pravá zábava. Když jsme se konečně unavení sesedli na lavičku venku, cítila jsem se, jako by mě nikdo nemohl zastavit. Žádné peníze, žádná láska, ale spousta radosti.

Pak se to stalo. Milionářka se na mě podívala a s úsměvem řekla: „Víš, co? Ty jsi ta pravá osoba, co nám chyběla. Pojď s námi, máme pro tebe nabídku.“ A já na to: „Jakou nabídku? Nechci vaše peníze, chci jen tuto zábavu.“ A ona: „Nabízíme ti šanci, že se k nám přidáš na víkendový výlet. Ale pozor, nebude to žádný luxus. Bude to drsná jízda, jakou jsi nikdy nezažila. Jak říkáš, do akce!“

Na začátku byla tma

Na ulicích bylo ticho, jaké se dalo cítit jen v noci. Město spalo, ale já ne. V hloubi duše jsem věděla, že mám jen pár hodin na to, abych se dostala k dokumentu, který by mi mohl změnit život. Neal Wood, Wu, Kurlander, a ta podivná čísla z 2011 PSPB_000 PDF. Znáte to. Jen další zapomenuté papíry v moři byrokracie. Ale já jsem se na tohle všechno vykašlala.

Ulice šedé barvy

Všude kolem mě se rozprostírala šedá, tichá městská džungle. Cítila jsem, jak se mi vlasy lepí na čelo, pot z horkého letního večera mi stékal po zádech. Měla jsem v plánu najít ten dokument a dostat se k nějakému malému zázraku. Co je na tom, že nemám peníze? Co je na tom, že jsem sama? Nikoho jsem nepotřebovala, jen ten kousek papíru. Když jsem se blížila k opuštěnému skladu, začala jsem cítit, že něco není v pořádku.

Setkání s neznámým

Odtud to vypadalo jako klasický film noir. Místnost byla plná stínů, vzduch voněl po starých krabicích a zašlých snech. V rohu jsem spatřila postavu, která se zdála být součástí temnoty. „Kde je ten dokument?“ zeptala jsem se přísně, zatímco jsem se snažila ovládnout strach, který mě svíral. „Co když ti řeknu, že ho mám?“ odpověděla postava a zasmála se, její smích zněl jako zlověstná melodie.

Hra s ohněm

Vím, že jsem měla utéct, ale něco mě drželo. Možná to byla zvědavost, možná touha po adrenalinu. Vytáhla jsem z kapsy nůž, který mi připomínal, že jsem se nenechala zastrašit. „Jestli máš ten dokument, tak ho pusť!“ zakřičela jsem. Jak se tohle mohlo tak rychle zvrtnout? Oči postavy se zaleskly, když se k mně přiblížila. Zjistila jsem, že je to žena, a něco na jejím úsměvu mi nahánělo hrůzu.

Nečekané rozuzlení

Chvíle ticha se rozprostřela jako mlha. A pak jsem uslyšela, jak šustí papíry. „Tady to máš,“ řekla a podala mi složku. Otevřela jsem ji a v tu chvíli jsem cítila, že se mi rozpadá realita. Bylo tam jméno, které jsem znala, ale nečekala jsem, že ho uvidím tady. Všechny mé sny se najednou rozpadly na kusy, když jsem si uvědomila, že ten dokument je nejen o mně, ale i o těch, které jsem milovala. Život je někdy jako hra s ohněm, a já se právě spálila. A tak jsem stála tam, bez peněz, ale s velkým tajemstvím, které mi navždy změnilo život.

Jsem tady, v centru chaosu, na akci, která se jmenuje 3902 soutěž. Kolem mě se hemží holky, které se nebojí ukázat, co mají. Vzduch je prosycený vůní potu, parfému a napětí. Moje peněženka je prázdná, ale to mě nezastaví. Dneska jdu do akce, ať už to znamená cokoliv.

Soutěž má své pravidla, ale já je ignoruju. Kdo má čas na pravidla, když je tu tolik adrenalinu? Všude kolem mě se odvíjejí příběhy. Kluci s očima upřenýma na dívky, které se předvádějí. Každý pohyb, každý úsměv, to všechno je jako hra. Já jsem ale drsná holka, co se nenechá zastrašit. Všichni se tu snaží, ale já jsem tu, abych vyhrála.

Postupně se dostávám blíž k pódiu. Zvuk hudby mě vtahuje, cítím, jak mi srdce buší v rytmu. Vzrušení narůstá, atmosféra je elektrizující. Na pódiu se objevují dívky, které tančí jako bohyně. Já se musím dostat na jejich úroveň. Je čas ukázat, co ve mně je!

Když je na řadě moje kolo, cítím, jak se mi třesou kolena. Ale to mě nezastaví. Vystoupím a dám do toho všechno. Každý pohyb je jako výstřel z pistole. Publikum šílí, já se jim směju, cítím se jako královna. V ten moment zapomínám na peníze, na lásku, na všechno. Jen já a ta hudba. A pak, když se světlo zhasne, já se odmlčím.

Všechno se točí, když porota oznámí vítěze. Když slyším svoje jméno, je to jako facka do tváře. Cože? Já? To nemůže být pravda! Ale je. Dívky kolem mě se usmívají, zatímco já držím trofej. Na chvíli se cítím jako vítězka, ale pak si uvědomím, že peníze a láska stále chybí. A tak se s úsměvem obracím k davu: „Díky, ale tohle je jen začátek!“

Jsem v tomhle městě jako stín. Chodím po ulicích, kde se odráží světlo neonů, a vzduch je nasáklý smogem a levnými parfémy. 3719</b je číslo, které mi zní v hlavě jako varování. Dneska jsem se rozhodla to prozkoumat, protože chléb, ten všudypřítomný, je podle mě víc než jen jídlo.

Včera jsem se potkala s jedním starým známým, který si říká „Doktor Chleba“. Je to blázen, ale ví, co říká. Vyprávěl mi o nebezpečí chleba, o tom, jak se z něj stávají démoni skryti v krustách. Všechno to zní jako šílenství, ale já jsem zvědavá a to se mi vyplatí. Když jsem se ho zeptala na důkazy, jen se usmál a ukázal mi starou knihu.

Ta kniha byla plná černobílých fotografií a poznámek. Mluvila o lidech, kteří ztratili všechno. Zdraví, rodiny, dokonce i sami sebe, a to všechno kvůli chlebu. Měla jsem pocit, jako by se mi v břiše rozproudila kyselina. Musela jsem to zjistit. Na městské tržnici jsem se oblékla do starého, ale sexy outfitu a vydala se na lov. Chléb, nebo smrt.

Na stánku s pečivem jsem potkala prodavače, který měl na sobě pásku přes oko. Hned mi bylo jasné, že to není náhoda. „Ty víš, co děláš, že jo?“ zeptala jsem se. On jen pokrčil rameny a podal mi bochník. Vůně kvasnic a čerstvého pečiva mě zasáhla jako kopanec. Opatrně jsem vzala kousek a kousla. Cítila jsem, jak mi v žilách koluje energie, ale zároveň i chlad, který mi sevřel srdce. Přímo před očima se mi zjevil obraz chaosu, ztracených duší a nebezpečných tajemství.

Srdce mi bušilo jako o závod. Když jsem se otočila, prodavač tam už nebyl. Jen starý, opuštěný stánek a já, uprostřed města, které mě chtělo spolkout. Otočila jsem se k východu, ale na stole ležel ten bochník a já věděla, že se mu nemůžu vyhnout. Zhluboka jsem se nadechla a vzala ho s sebou. Co se mnou udělá? Co se stane, když ho sním? Vzrušení a strach se mísily a já se rozhodla, že to zjistím. Existují důkazy, že chleb je nebezpečný, a já jsem právě začala svou cestu k pravdě.