Černovláska.cz

První setkání

Všechno to začalo v jednom zapadlém baru, kde se potulovali lidé jako já, co měli peníze na poslední drink. Zrovna jsem si objednávala, když jsem slyšela známou melodii Careless Whisper. Přímo mě to zasáhlo, vzpomněla jsem si na staré časy, kdy jsem si myslela, že láska a úspěch jsou na dosah. Ale teď? Teď jsem tu jen já a moje prázdná peněženka.

Únik do noci

Po pár skleničkách jsem se rozhodla, že už mám dost smutnění. Vytáhla jsem cigarety, zapálila jednu a vyrazila ven. Ulice voněly po dešti a já se cítila jako královna, i když jsem byla bez peněz. V tom jsem zahlédla billboard s George Michaelem. „3493 George Michael“ – to číslo se mi zarylo do hlavy. Co by se stalo, kdybych ho potkala?

Hra s osudem

Vydala jsem se po jeho stopách. Našla jsem malou klubovou scénu, kde hrál cover band. Zase ta melodie. Ponořila jsem se do davu, tančila, jako bych měla všechno na světě. Cítila jsem, jak mě hudba pohlcuje. A pak, najednou, jsem ho spatřila. George? Ne, to nemůže být on. Ale ten typ, co mě zlákal na jeho hru. Zajímavý, přitažlivý, měl něco, co mě přitahovalo.

Večírek, co se nezapomíná

Slíbil mi vzrušující večer, ale nevěděla jsem, že se dostanu do jeho světa. Byli jsme v soukromém pokoji, plném barev a vzduchu prosyceného alkoholem. Tančili jsme, smáli se, a já se cítila jako v jiném vesmíru. Pak mě vzal za ruku a přivedl k oknu. Pod námi se rozprostíralo město, které nikdy nespí. „Když máš srdce, následuj ho,“ řekl. Ale já se bála, co to znamená.

Nečekaný závěr

Vtom se rozrazily dveře a vtrhl do místnosti další muž. Znal ho. Byl to jeho producent! A právě v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se dostala do hry, o které jsem neměla ani tušení. George se na mě podíval, ale místo úsměvu jsem uviděla strach. „Měla bys jít,“ řekl. A já jsem se bez váhání otočila a vyrazila ven. Nikdy jsem nevěděla, že mě svět celebrity může tak rychle pohltit a nechat mě prázdnou. Ale 3493 George Michael? To číslo mi zůstalo v hlavě. Možná jednoho dne…“

Jsem drsná holka, co nikdy neměla v kapse víc než pár drobných. Žiju v malém městě, kde se nikdo nezajímá o to, co dělám. Dneska jsem se rozhodla, že si udělám výlet a zjistím, co mi může nabídnout ulice. Na programu byla akce, co se konala v garáži za starým autobazarem, a já jsem si nemohla nechat ujít šanci na trochu adrenalinu.

Když jsem dorazila, vzduch byl prosycený vůní benzínu a starých pneumatik. Všude se motali lidé, co vypadali jako by právě utekli z nějakého filmu. Všechny barvy se tu míchaly do jednoho šíleného koktejlu. Černá, červená, modrá – všude samé barvy, jakoby se ulice rozhodly oslavit svobodu.

V garáži jsem našla skupinu lidí, co házeli karty a smáli se, jako by jim na ničem nezáleželo. Nehodlala jsem se do toho míchat, ale pak jsem zahlédla tu kartu. 3425. Byla na stole, jako by na mě čekala. Zajímalo mě, co znamená, a tak jsem se k nim přidala. Připadala jsem si jako detektiv, co chytá zločince, i když jsem sama neměla ani na jídlo.

Jakmile jsem se dostala hlouběji do hry, zjistila jsem, že 3425 je klíč k tajemství, které se skrývá v jedné staré budově na okraji města. Adrenalin mi pulzoval v žilách, když jsem se rozhodla, že se tam podívám. Co když tam najdu něco, co změní můj život?

Ve tmě budovy jsem našla spoustu věcí – staré obrazy, rozbité sklenice, ale hlavně jednu truhlu. Když jsem ji otevřela, zasvítilo na mě zlaté světlo. Byly tam peníze, ale ne jen tak ledajaké. Byly to peníze, které patřily lidem, co zmizeli. Najednou jsem si uvědomila, že jsem se ocitla v srdci záhady. A co teď? Měla bych si vzít peníze a utéct, nebo zjistit, co se stalo?

Jsem na dně. Peněz mám akorát tak na vodu a cigarety. Ale jednoho dne, když jsem se procházela po parku, viděla jsem jeho. Byl to malý, roztomilý pejsek s očima, které mě hypnotizovaly. Jeho srst byla huňatá, jako bych mu chtěla neustále hladit.

Všude kolem mě se válely plechovky od piva a zapalovače, ale já jsem viděla jen jeho. V tu chvíli jsem věděla, že ho musím mít. Ale co s ním? Peníze na jídlo mi sotva stačily. A co teprve na veterináře? Tenhle malý mazlík potřeboval víc než já.

Začala jsem přemýšlet. Pojistit si pejska? To zní jako skvělý plán! I když moje peněženka křičela o pomoc, uvědomila jsem si, že pokud ho chci, musím mu zajistit lepší život. Tak jsem vyrazila do světa – prozkoumávat možnosti, které by mi pomohly dostat se k potřebným financím.

Hledala jsem v zapadlých uličkách, v inzerátech a dokonce i na internetu. 3593 mazlicek aneb pojistete sveho pejska mi vrtalo hlavou. Jak jen to udělat? Po několika dnech trápení jsem narazila na starého známého, který měl kontakty. Rychle jsem mu vylíčila svůj plán. Přikývnul a já věděla, že jsem na správné cestě.

Po týdnu běhání a shánění jsem to konečně měla – pojistku pro svého pejska. Srdce mi bušilo radostí. Pojistila jsem ho, aby byl chráněný, a já jsem dostala šanci na nový začátek. Ale co se stalo na konci? Když jsem se vrátila domů, našla jsem ho, jak si hraje s mým starým kocourem. Oba byli šťastní a já si uvědomila, že láska a přátelství přicházejí v nejnečekanějších podobách. Rozhodla jsem se, že i bez peněz a lásky, můžu mít rodinu, která mě potřebuje.

Tak jo, jdeme na to. Sedím na staré, ošoupané pohovce, která pamět pamět staré časy. Kolem mě se válí prázdné plechovky od piva a já už delší dobu neměla pořádnou zábavu. Až do dneška. Dneska jsem se rozhodla, že si udělám radost a koupím si něco, co mi rozjasní den. A co jsem objevila? 3954 DVD od Wohnout za pouhých 50 Kč. Takže, teď mám v kapse pár drobných a v hlavě plán.

Vydávám se do malého obchůdku na rohu, kde voní staré papíry a levný benzín. Uvnitř je tma, ale já mám oči jako kočka, takže vidím všechno. Mezi starými CD a rozbitými hračkami to DVD svítí jako maják. Jaký blázen by to prodával tak levně? Okamžitě ho beru do ruky, cítím ten chladný plast a těším se, jak se budu smát nad starými kousky Wohnoutů.

Jakmile jsem to DVD vrátila domů, sedla jsem si na tu starou pohovku, zapnula televizi a začala s popcornem v jedné ruce a lahví piva v druhé. Film začíná a já se topím v nostalgii. Připomíná mi to časy, kdy jsem ještě měla nějaké sny, než mě realita srazila na kolena. Tak co, takhle by se to dalo nazvat – halucinace z garáže.

Jak film pokračuje, smích se mísí s mým křikem, když se na plátně objevují absurdní situace. Cítím se jako v jiném světě. Ale najednou se stane něco zvláštního. Na plátně se objeví postava, která mi připomíná bývalého přítele. Všechny vzpomínky se vrací jako bumerang. Ne, ne, ne, tohle nechci! Ale už je pozdě, smích se mění na slzy a já žmoulám popcorn, jako by to bylo jediné, co mě může zachránit.

Film končí a já zůstávám sedět jako zakletá. Co mám teď dělat? Zase sama, bez peněz a bez lásky. Ale pak mi dojde, že jsem si vzpomněla na něco důležitého. Ten film mi ukázal, že život je jako jízda na horské dráze – plný vzestupů a pádů. A já, drsná holka, se nevzdám. Takže jsem se rozhodla, že si tohle DVD nenechám jen pro sebe.

Vybíhám ven, cítím studený vítr ve vlasech a směřuji zpět do obchodu. Ten bláznivý obchodník musí vědět, že tahle halucinace může někomu přinést radost. Takže, co udělám? Prodám mu ho zpět, ale za víc než 50 Kč. Ať se zasměje, ať se zlobí, ať si to užije! Kdo ví, co se stane dál. Možná najdu lásku, nebo alespoň pár peněz. To bude teprve překvapení!

Úvod do špinavého světa

Jsem Tereza Šefrnová, drsná holka, co nemá na růžové brýle. Bez peněz a bez lásky – tak vypadá moje každodenní realita. Když se podívám na svět kolem sebe, vidím jen šedivé ulice, zaplivané hospody a beznaděj. Chci se s vámi podělit o to, jak jsem se dostala do situace, kdy jsem se musela postavit na vlastní nohy, a to doslovně.

Každodenní boj

Ráno se probouzím v malém bytě, který cítí jako kombinaci starého chleba a levného alkoholu. Můj žaludek se ozývá, ale co na jídlo, když v peněžence je jen pár drobných? Kdybych měla víc času, mohla bych se snažit najít práci, ale já mám jiné plány. Dneska je den, kdy potkám nějakou akci – ať už je to cokoliv.

Na scéně

Vybíhám ven do ulic. Vzduch je studený, ale já to nevnímám. Mířím do klubu, kde se scházejí lidé jako já. Zatímco ostatní slečny se snaží vypadat sexy, já to beru jako hru. Nikoho nezajímá, že nevypadám jako modelka. Mám zbraň – jazyk ostrý jako břitva. Chci si užít večer, ať už to znamená cokoliv.

Nečekané setkání

V klubu je dusno, hudba mi buší do hlavy. Najednou se mi do cesty postaví chlapec s modrými vlasy a piercingem v obočí. Je to riskantní typ, a já to miluju. Dáme se do řeči a zjistím, že má stejnou touhu po adrenalinu jako já. Zatímco ostatní se snaží pokusit o flirt, my jsme už na cestě k dalšímu dobrodružství.

Twist na závěr

Jak se noc rozjíždí, všechno se mění. Najednou se objevuje zástupce jedné místní mafie. Zjistím, že modrovlasý kluk je jeho syn, a teď máme na krku problém. Ale víte co? Právě takové situace mě baví. Nečekaně se spojíme a plánujeme útěk. Teď jsme dva drsní hráči, kteří se nebojí riskovat. A tak končí má nudná a bezcenná existence v chaosu, kterého se už nikdy nevzdám.

Tak jo, jdu na to. Včera jsem se procházela kolem Macháče, slunce pálilo jako šílené a já jsem si říkala, že by to chtělo nějakou akci. Ale co? Peněz jako šafránu, lásky nula, a tak jsem se rozhodla, že si prostě vyhraju lupeny na Macháč. Na co čekat?!

Moje první zastávka? Kavárna u břehu, kde se to hemží lidmi, co mají peníze a úsměvy na tvářích. Mě to ale nevadí. Vytáhnu mobil, najdu stránku, kde se dá vyhrát lístek. Klikačím prsty jak blázen, až najednou koukám, že se to rozjelo!

„Ahoj, ty jsi tady nová?“ ptá se nějaký kluk s blejskavým úsměvem. Což mi přišlo jako vtip, protože já jsem tu jako duch, co se snaží chytit šťastného tátu, co má peníze a já ne. Ale já si nenechám ujít příležitost. „Jo, jasně, hledám akci, tak co říkáš? Zajdeme na drink, nebo vyhraju lístky a zmizíme na Macháč!“

On se zasměje a já cítím, jak se mi rozbušilo srdce. Ale hned jsem se oklepala. Nechci si dávat naděje. Vstanu, jdu do toho. Vzduch je cítit po moři, slaná vlna mi přejede po tváři. V tom se mi na mobilu rozsvítí notifikace. „Gratulujeme, vyhrála jste lupeny na Macháč!“ Tak co, teď jsem královna akce!

Rychle naplánuju, co vzít s sebou. Sluneční brýle, plavky, a hlavně dobrou náladu. Ať už se mi zatím nic moc nepovedlo, tohle je můj den. Sbalím se a vyrazím. Na Macháči se to hemží lidmi, hudba hraje a já se cítím jako v ráji. Ale co je tohle? Kluk, kterého jsem potkala, se najednou objevuje znovu. „Ty jsi přece ta holka, co vyhrála lístky!“ říká mi.

Překvapení, co? Já si říkala, že se tohle nemůže stát. Ale ouha, začínáme si povídat a já zjišťuji, že je to naprosto skvělý člověk. Po dlouhé době mám pocit, že se něco děje. A tak se rozhodnu, že si užiju nejen Macháč, ale i to, co mi tenhle den přinesl. Kdo ví, co se stane, když se člověk nebojí a jde si za svým? Tohle je teprve začátek!

Kylie Minogue na obzoru

Zrovna jsem se procházela po ulicích, kde se každý den válí odpadky a zbytky snídaní od lidí, co si nevážejí ničeho. V hlavě mi hučela písnička od Kylie Minogue, která se mi neustále vracela, jako by to byla moje jediná kamarádka. V tom momentě jsem si uvědomila, že ta Usbecka, co o ní všichni mluví, by mohla být právě moje šance. Ano, to je ono!

První krok do akce

Vydala jsem se do kavárny, kde jsem slyšela, že se mají prodávat její desky. S každým krokem jsem vnímala vůni kávy a cukru, ale mé kapsy byly prázdné. Jakmile jsem vešla dovnitř, asi dvacet pohledů na mě upřeně zírala. Nikdo nečekal, že se taková holka objeví. No, jak říkám, nechodím pro slovo daleko.

Srdce na dlani

„Kde je ta Usbecka?“ vyhrkla jsem na barmana, co mi byl tak podobný. Jeho výraz byl směsicí zvědavosti a mírného zmatku. Odpověděl, že ji mají dnes večer uvést, a já jsem se rozhodla, že chci být u toho. Jako bych cítila, že tahle příležitost mě může posunout dál.

Konfrontace s realitou

Večer se blížil a já jsem se potáhla na místo, kde se mělo vše odehrávat. Místnost byla plná lidí, kteří se snažili zapůsobit. Vzduch byl těžký od parfému a potu, a já jsem se cítila jako ztracený pes. Ale to mi nebránilo v tom, abych se dostala k pódiu. Když jsem uviděla, jak se Kylie blíží, v mé hrudi se rozproudil adrenalin.

Nečekaný zvrat

Kylie se otočila a najednou mě oslovila! „Ty! Jsi ta drsná holka, co se nebojí říct, co si myslí!“ Všichni se otočili a já jsem cítila, jak mi srdce buší. Byla jsem tady, v tom správném místě, ve správný čas. Ale pak přišel šok – oznámila, že hledá někoho na spolupráci v jejím novém projektu. A já? Já jsem byla ta, kdo dostal šanci!

Černé nebe a neonová světla

Když jsem se včera v noci procházela po městě, proplétaly se mi v hlavě myšlenky na DJ Shauna Bakera. Všude kolem mě se ozývaly zvuky, které mě volaly. Rytmy, které pulsovaly vzduchem, mi dávaly naději na únik z mé šedé reality. V kapsách jsem měla jen drobné a nádech beznaděje, ale to mě nezastavilo.

Klub plný energie

Vstoupila jsem do klubu, kde se atmosféra dala krájet. Hlava mi třeštila od hluku, ale v srdci jsem cítila vzrušení. Světla se odrážela od stěn, a já jsem se prostě musela dostat blíž k pódiu. DJ Shaun Baker, ten borec, co umí rozproudit dav, byl v plném proudu. Ztracená mezi tanečníky, cítila jsem, jak mě energie nese. Nikoho jsem nepotřebovala, jen ten večer.

Vstupenky jako záchrana

Ale jak to tak bývá, peníze mi chyběly. V tu chvíli jsem si vzpomněla na soutěž, kterou jsem zahlédla na internetu – vyhrajte vstupenky na jeho další show! Srdce mi bušilo, a tak jsem se rozhodla, že to zkusím. Možná jsem bez peněz, ale šance jsou v mojí krvi.

Adrenalin a risk

Seděla jsem na baru a nervózně si pohrávala s telefonem. Načítala jsem stránku, nervy mi pracovaly na max. „Pojď, vyhraj! Musíš!“ šeptala jsem si. Na obrazovce se objevil formulář. Rychle jsem vyplnila všechny údaje a klikla na tlačítko. V tu chvíli jsem se cítila jako superhrdinka, která se snaží zachránit svět svým způsobem.

Překvapení na konci noci

O pár hodin později, když už jsem byla unavená a unavená tancováním, mi zazvonil telefon. „Gratulujeme, vyhrála jste vstupenky!“ V tu chvíli mi spadla brada. Bez peněz, bez lásky, ale s lístky na show, která mi změní život! A tak jsem si uvědomila, že i když je vše kolem mě šedé, v noci může být všechno barevné. Znovu jsem se usmála a s lístky v kapse jsem se vypravila domů, připravená na další dobrodružství.

Začátek dobrodružství

1889. Město je plné špinavých uliček, pachu cigaret a levného alkoholu. Všude kolem mě se hemží lidé, kteří se snaží přežít. Všichni mají své tajemství, ale já jsem ta, která si nenechá nic líbit. Dneska jsem rozhodnutá, že se dostanu blíž k Julianovi, superstar, jehož jméno se šíří jako požár. Ať už se stalo cokoliv, nikdo mi nedá na frak, zvlášť ne teď.

Setkání na rohu

Na rohu ulice, mezi rozbitými sklenicemi a prázdnými plechovkami, ho vidím. Jeho charisma mě doslova přitahuje. Když se mu podívám do očí, cítím, jak ve mně něco vzplane. Všechno ostatní mizí. Nenechám si ujít příležitost. Jdu k němu, i když vím, že to nebude snadné. „Hej, Julian! Co tady děláš?“

Rozhovor s superstar

V jeho očích je něco, co mě fascinuje. „Petra mě opustila,“ říká s povzdechem. Jeho hlas je plný bolesti, ale já nejsem psycholog. „To je mi fuk, co s ní děláš. Chci, aby ses se mnou pobavil, nebo ne?“ Odpovídá mi smíchem, který zní jak zvonění skla. Cítím, jak se mi srdce rozbuší. To je přesně to, co jsem potřebovala – trochu akce, trochu vzrušení.

Noc plná barev

Naše noční dobrodružství začíná. Procházíme městem, zatímco se kolem nás rozprostírá kaleidoskop barev. Zvuky hudby a smíchu se mísí s vůní jídla z pouličních stánků. Beru ho za ruku, a přitom cítím, jak mě pohlcuje jeho přítomnost. Julian je magnet, a já jsem jeho opora. Cítím, jak se kolem nás točí svět. V tu chvíli zapomínám na všechny problémy, na nedostatek peněz i na zklamání v lásce.

Šokující odhalení

Pak najednou, jak jsme se smáli a tančili, se stalo něco nečekaného. Z davu vystoupil muž, který se na Juliana podíval s nenávistí. „Ty jsi to vzdal, Julian! Myslíš, že tě lidi milují?“ Všechno se zpomalilo. Julian se zdál být zaskočený. Dala jsem se do pohybu, abych ho chránila. „Nech ho na pokoji!“ Zasáhnout mělo smysl. Ale co když se to otočí? Co když Julian není ten, kým se zdá být?

Překvapivý závěr

V tu chvíli, když se měsíční světlo odráží na jeho tváři, jsem si uvědomila, že Julian nebyl tím superstar, kterého jsem si představovala. „Myslíš, že mě opustila? Já ji vyhodil! Nechci být slavným blbcem,“ řekl s touhou v očích. A já, drsná holka bez peněz a bez lásky, se smála, protože jsem věděla, že teď už mám víc, než jsem kdy chtěla. Naše dobrodružství teprve začíná.

Jsem drsná holka, co se nebojí ničeho. Bez peněz a bez lásky, ale s odhodláním. Když jsem slyšela o soutěži 3740 o volné vstupy na Groove Coverage, moje srdce se rozbušilo. To bylo přesně to, co jsem potřebovala – adrenalin a hudba, co rozproudí krev v žilách.

Vstoupila jsem do starého klubu, vzduch byl nasycený vůní potu a alkoholu. Oči se mi rozsvítily, když jsem spatřila plakát, který hlásal 3740 soutez o volne vstupy. Kolem mě se hemžili lidé, jejichž úsměvy se rozplývaly v rytmu basů. To je moje místo, pomyslela jsem si. Všichni tady chtěli něco víc než obyčejný život.

„Tak co, holka, jdeš do toho?“ zeptal se mě jeden z kluků s tetováním na předloktí. Neváhala jsem. „Jasně, jdu na to. Co mám udělat?“ Na jeho tváři se objevil záhadný úsměv. Odvedl mě k jiné skupině, kde se chystali na neobvyklou soutěž. Měli jsme přinést něco, co by nás odlišovalo od ostatních. V tu chvíli jsem věděla, že nemám co ztratit.

Našla jsem starou kytaru, co zůstala zapomenutá v garáži mé kamarádky. Byla rozbitá, ale já jsem v ní viděla potenciál. Halucinace z garáže, to jsem si říkala, když jsem ji vzala na pódium. Každý se na mě díval, jako bych byla blázen. Ale já jsem se nebála, chytla jsem do rukou struny a začala hrát.

Zvuk se nesl klubem jako výstřel z pistole. Lidé zpívali, tleskali a já se cítila jako královna. Když jsem skončila, všichni byli v extázi. „Ty jsi úžasná!“ vykřikl jeden kluk. „Máš volné vstupy!“ Ale já jsem se na něj jen usmála. Nejde o vstupy, jde o pocit, pomyslela jsem si. A když jsem se otočila, spatřila jsem za sebou spoustu obdivovatelů, ale nikde lásku – jen nekonečné možnosti. A tak jsem se rozhodla, že to, co hledám, je mnohem víc než jen vstupenka na koncert.