Jsem tady, na téhle akci, protože mi chybí prachy. Chybí mi spousta věcí, ale teď tu stojím, zmačkaná jako starý papír, a snažím se prodrat davem. Kluci kolem mě se snaží vyniknout, ale já? Já chci jen vstupenky na ten Galavečer. Co na tom, že nemám peníze?
Všude kolem mě je cítit směs parfémů a potu. Lidi se tlačí, křičí, a já se pokouším najít v tom chaosu něco, co by mi pomohlo. „Soutěž!“ slyším z amplionu. Je v tom něco vzrušujícího. Rychle se rozhlížím, jak bych se mohla zapojit. Mám hlad, a ne jen ten po jídle. Chci pocit vítězství.
Najednou mě osloví kluk s černými vlasy a úsměvem, který by mohl rozsvítit i ty nejtemnější kouty. „Hledáš vstupenky?“ zeptá se. Nejdřív mu nevěřím, ale pak mi ukáže malý papírek. „Jasně, soutěž, ale musíš něco udělat,“ dodává. Dám mu pohled, který říká, že jsem připravená na všechno. On se jen usměje. Tak dobré, jak se zdá, mi to nepřipadá.
Úkol je jednoduchý, ale já vím, že to nebude. Musím se proplížit kolem skupiny lidí a dostat se k pokladně, kde čekají na odpovědi. Mám pocit, že mi srdce buší jako o závod. Vzduch je horký, a já se snažím soustředit na každou překážku, která mi stojí v cestě. Snažím se být nenápadná, ale když se mi podaří projít, cítím, že mám šanci. Ten kluk mě sleduje a já cítím, jak se mi zrychluje puls.
Na konci soutěže stojím před pokladnou, s úsměvem od ucha k uchu. Vstupenky jsou moje, ale zjišťuji, že ten kluk je přímo za mnou. „Nezapomeň, že tohle je jen začátek,“ říká. V tu chvíli jsem si uvědomila, že vstupenky nejsou všechno. Možná to, co hledám, není jen v těch lístkách. Možná jsem našla něco víc, než jsem kdy hledala.