Je to zvláštní, jak se občas život zamotá. Včera jsem se procházela po městě, prošla jsem kolem luxusních obchodů, kde se prodávaly všechno možné – od kabelek po šperky. Vzduch byl naplněn vůní čerstvě upečeného chleba a kávy, ale já si mohla dovolit jen tak tak rohlík z pekárny.
A jak jsem tak kráčela, ucítila jsem, že se ve mně něco probouzí. Galavečer, říkali. Soutěž o vstupenky. Kdo by nechtěl zažít ten lesk a glamour? Ale pro mě? Bez peněz a bez lásky, co mi zbývalo? Jenom odhodlání a touha po dobrodružství.
Rozhodla jsem se, že na tu soutěž půjdu. Nejdřív jsem musela vymyslet, jak se tam dostat. Žádný lístek, žádné pozvání. Jenže já nejsem holka, co by se bála. V noci jsem se převlékla do černé kožené bundy, na nohy jsem si vzala staré, ale pohodlné tenisky a vyrazila jsem. Vzduch byl chladný, ale já se cítila jako královna.
Na místě bylo plno lidí. Oslnivé šaty a krásné úsměvy mě obklopovaly. A já? Byla jsem tam, abych vyhrála. Zatímco ostatní se smály a vychutnávaly si šampaňské, já jsem se snažila zjistit, jak se dostanu dovnitř bez lístku. A pak jsem to uviděla. Dveře, které nikdo nehlídal.
Otevřela jsem je a vpadla dovnitř. Atmosféra byla magická – světla, hudba, tanec. Cítila jsem se jako v jiném světě. Ale pak jsem zahlédla někoho. Neznámého muže, který se na mě usmíval. Přistoupil blíž a řekl, že ví o soutěži. „Chceš vyhrát?“ zeptal se. Odpověď byla jasná.
A tak jsme spolu vymysleli plán. Všechno vypadalo perfektně, dokud se to neotočilo. Když jsme se dostali k vyhlášení, ukázalo se, že soutěž byla podvod. Všichni byli podvedeni a já stála uprostřed toho chaosu. Ale místo abych se vzdala, začala jsem se smát a udělala show. A nakonec? Místo vstupenek jsem vyhrála sympatie lidí, a to bylo víc než jakýkoli galavečer.