Jak jsem se dostala na galavečer bez peněz a bez lásky

Jak jsem se dostala na galavečer bez peněz a bez lásky? Drsná holka se rozhodla, že se nenechá odradit a vyrazila do akce. Překvapení na ní čekalo na každém kroku. Nečekaný zvrat jí ukázal, že život je plný překvapení.

Bylo to jako každé jiné pondělí. Město se pomalu probouzelo, vzduch byl nasáklý vůní čerstvě upečeného chleba z pekárny na rohu. Ale já? Já jsem neměla co na práci, kromě toho, abych se toužila dostat na galavečer, o kterém jsem slyšela. Vstupenky? Ha, v mých snech. Chyběly mi nejen peníze, ale i jakékoliv naděje na lásku, takže proč ne? Zkusím to po svém.

Našla jsem si místo, kde se konal galavečer. Byl to luxusní hotel, zlaté lustry, sametové závěsy a úsměvy, které by mohly oslnit i slunce. Jenže já jsem se rozhodla, že se tam dostanu, i kdyby to mělo znamenat, že se budu muset přetvařovat. Vzala jsem si na sebe staré, ale stále sexy šaty, které jsem ukradla z druhé ruky. Vypadala jsem jako milion dolarů, i když moje peněženka byla prázdná. Byla jsem drsná holka, která se nenechá odradit.

U vchodu stál pán s oblekem, který vypadal, jako by byl vyroben z drahého hedvábí. „Omlouvám se, slečno, ale bez vstupenky nemůžete dovnitř,“ řekl s úsměvem, který mi připadal jako výsměch. Ale já jsem se nezalekla. „A co kdybych ti ukázala něco, co jsi ještě neviděl?“ prohlásila jsem a přitiskla se k němu tak, jak to umí jen drsná holka bez peněz. Jeho oči se rozšířily a já jsem věděla, že mám šanci.

Prošla jsem kolem něj a ocitla se uvnitř. Bylo to jako ve snu, lidé tancovali, smáli se a já jsem se cítila jako královna. Vzduch byl prosycený parfémy a šampaňským, a já jsem se cítila jako v jiném světě. Zatímco jsem se proplétala mezi hosty, všimla jsem si, že mi někdo věnuje pozornost. Byl to chlapík s charismatickým úsměvem a drahým oblekem. „Odkud jsi, krásko?“ zeptal se, jeho hlas byl jako med.

Na to jsem měla jedinou odpověď: „Jak to, že ty víš, co je krása?“ odpověděla jsem s úsměvem. Chvíli jsme si povídali, pak jsem se rozhodla, že mu ukážu, jak se bavím. Tancovali jsme, smáli se a já jsem se cítila jako v pohádce. Ale pak přišlo překvapení – jeho úsměv se změnil v úšklebek a já jsem si uvědomila, že je to podvodník, který si mě vyhlédl jako snadnou kořist. „Takže, zlato, jak za to zaplatíš?“ zeptal se. „Životem,“ odpověděla jsem a utekla směrem k východu, srdce mi bušilo jako o závod.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *