Po Vánocích to bývá drsné. Lidi se snaží vymanit ze svých okovů, ale já? Já jsem na tom hůř, než většina. Zimní sluníčko svítí na sníh, ale já vidím jen šedou. Bez peněz a bez lásky.
Včera jsem se procházela po městě a cítila ten zápach. Vůně mraženého masa z tržnice se mísila s vodou ze sněhu, co se tlačila do kanálů. Měla jsem hlad, ale co s tím? Pár drobných, co mi zbylo, jsem si schovala na cigarety. Kdo by se staral o jídlo, když se můžeš dostat do nového dne s pořádnou dávkou nikotinu?
Jela jsem na kole kolem náměstí, s vlasy rozpuštěnými ve větru. Všichni byli zalezlí ve svých teplých kabátech, ale já? Já jsem nechtěla být jako oni. Žádný stín, žádná rutina. Jen já a mé kolo, které mě vezlo do neznáma, do míst, kde se dalo ještě něco zažít.
Život je o překvapeních. Když jsem se dostala k malému baru na rohu, slyšela jsem smích. Lidi se smáli, jako by se nic nedělo. Otevřela jsem dveře a šla dovnitř. Všichni se na mě podívali, ale já jsem se nedala. Snažila jsem se být součástí té jejich bubliny. Vzala jsem si drink a užila si tu chvíli, i když jsem věděla, že zítra budu zase sama.
Při odchodu jsem potkala kluka, co měl na sobě koženou bundu. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem kdysi milovala drsné kluky. Měl v očích jiskru, ale já jsem byla příliš rozhozená, abych se s ním dala do řeči. Jen jsem se usmála a šla dál. Až teď, když se dívám zpátky, uvědomuji si, že jsem mohla změnit svůj příběh. Ale já jsem si zvolila svůj vlastní směr. Bez peněz, bez lásky, ale s kuráží!
Na konci dne, když jsem se vrátila domů, jsem si uvědomila, že i když mám prázdné kapsy, moje srdce je plné vzpomínek. A ten kluk? Možná mě to mrzí, ale život jde dál. A kdo ví, co se stane příště?