Než jsem se dostala do téhle situace, byla jsem jako černá kočka proklatá na dvorku. Přesně tak se cítím, když se procházím po špinavých ulicích města, které se zdá být víc šedé, než jsem si kdy dokázala představit. Bez peněz a bez lásky mi nezbylo nic jiného, než se spolehnout na sebe a na svou drzost.
Jednoho večera, když jsem se potloukala po barech, ucítila jsem vůni levného alkoholu a cigaret. Byla to vůně, kterou jsem znala příliš dobře. Zrovna jsem se chystala objednat si další skleničku, když jsem zahlédla jeho. Vysoký, s tmavými vlasy a úsměvem, který by zlomil led. Jenže já nejsem holka na romantiku. Místo toho jsem se k němu přiblížila s jasným úmyslem. „Co za to?“ zeptala jsem se ho přímo, aniž bych se snažila skrýt svou drsnost.
On na mě vyvalil oči, jako bych mu právě řekla, že jsem z Marsu. Ale já jsem neměla čas na jeho překvapení. Vytáhla jsem z kapsy cigarety a zapálila si. Život mě naučil, že nic není zadarmo, a já jsem se nehodlala vracet domů s prázdnýma rukama. Chtěla jsem peníze, adrenalin a možná i trochu vzrušení.
Po několika rychlých slovech jsme se dohodli na obchodu. Vydali jsme se do opuštěného skladu na okraji města, kde se scházeli lidé, co se nechtěli ukazovat na slunci. Vůně starého dřeva a prachu mě obklopila, když jsem vkročila dovnitř. Tady jsem cítila, že jsem doma, i když jsem neměla nic, co by mě mohlo hřát.
Jakmile jsme se dostali dovnitř, začali jsme vyjednávat. Oheň v jeho očích, napětí ve vzduchu. Ale pak se to stalo. Všechno se zvrhlo. Zjistila jsem, že místo peněz se tu hromadí něco mnohem cennějšího – tajemství, která by mohla zničit životy. A já, drsná holka bez peněz a bez lásky, jsem se ocitla uprostřed akce, která mě mohla stát víc než jen mou hrdost.
Na konci dne jsem si uvědomila, že i když jsem se snažila utéct od svých citů, tak jsem se do nich znovu dostala. Všechno, co jsem dělala, mělo důsledky, a já jsem byla připravena čelit tomu, co přijde. Bez peněz, bez lásky, ale s novým odhodláním postavit se tomu, co mě čeká.