Ráno, když slunce vychází
Ráno, když slunce konečně proniklo skrz prach a špínu na oknech mého malého bytu, jsem se posadila na kraj postele. Kafe bylo studené, ale já jsem ho stejně vypila. Vůně spáleného plastu z garáže se mísila s nádechem potu. Moje dny jsou jako tenhle zvuk – praskající a syčící, připravené vybuchnout.
Akce na ulici
Okamžitě jsem vyrazila do ulic. Město bylo ještě ospalé, když jsem kličkovala mezi auty a špinavými chodníky. Všude kolem mě se mísily barvy – šedá betonových bloků, modrá nebe, a zlaté odlesky slunce. Můj žaludek se ozval, vzpomněla jsem si, že peníze na jídlo jsem zase zapomněla. Ale na to teď nebyl čas.
Setkání s přáteli
Na rohu ulice jsem potkala své staré známé. Jejich smích byl hlasitý, jakoby se snažili překřičet všechny problémy, které nás obklopovaly. Jedna z nich, s náušnicemi ve tvaru lebek, mi podala cigaretu. „Na zdraví!“ zakřičela a já jsem si vzala. Dým mě obklopil jako vánek, který rozfoukal všechny myšlenky na to, co mi chybí.
Nečekané překvapení
Najednou se přede mnou objevil cizí chlapík. Měl na sobě koženou bundu a jeho oči byly jako oheň. „Zahrajeme si poker?“ zeptal se. Bez peněz, ale s adrenalinem v krvi, jsem kývla. Místo, kde jsme se sešli, vonělo po levném alkoholu a cigaretách. Každá karta, kterou jsem otočila, mě přiváděla blíž k vítězství. Všechno bylo napínavé, jak v nějakém filmu.
Závěr, který nikdo nečekal
Na konci večera jsem měla víc než jen peníze. Ten chlapík se mi podíval hluboko do očí a řekl: „Dáš mi šanci?“ Zasmála jsem se, ale uvnitř jsem cítila něco, co jsem už dlouho nezažila. Možná je to láska, nebo jen hra, ale v tomhle chaotickém světě jsem se na chvíli cítila jako vítězka. A tak jsem vyrazila, s penězi v kapse a úsměvem na tváři, do dalšího dne, který byl plný neznáma.