Na hraně přežití
Včera večer jsem se procházela prázdnými ulicemi, v kapse ani koruna, ale to mi nevadilo. Město vonělo po dešti a asfalt se leskl jako zrcadlo. Moje boty klapaly na dlažbě, rytmus, který jsem znala nazpaměť. V takových chvílích jsem si připadala jako královna, i když jsem neměla co jíst.
Podivná setkání
Jak jsem procházela kolem opuštěného baru, uslyšela jsem smích. Dva kluci si tam povídali a jejich oči mi říkaly, že jsou ztracení stejně jako já. Přistoupila jsem k nim, a bez okolků je oslovila. „Kde je ta nejlepší akce kolem?“ Řekli mi o undergroundovém koncertu, což mě okamžitě zaujalo. To byl můj svět – místo, kde se zapomnělo na každodenní starosti.
Koncert v zapomnění
Světla, zvuk, a ta energie! Všude kolem mě se točilo tělo plné vzrušení. Vzduch byl hustý, prosycený potahem a alkoholem. Vytáhla jsem z kapsy pár drobných, co mi zbyly, a objednala si drink. Nechala jsem se unášet hudbou, nohy se samy houpaly do rytmu. V tu chvíli jsem zapomněla na všechny problémy.
Všechno se mění
Najednou jsem si všimla, že jeden z kluků, co jsem potkala před barem, se ke mně přiblížil. Jeho oči byly jako dva modré plameny, které mě přitahovaly. „Pojď se mnou, mám pro tebe překvapení,“ řekl. Neváhala jsem, a šla za ním. Cítila jsem vzrušení a adrenalin. Co může být lepšího než neznámý kluk v noci, která slibuje dobrodružství?
Nečekaný zvrat
Vešli jsme do opuštěné budovy, kde se zjevil starý gramofon a pár lidí tančilo na rozbitém parketu. Kluci se smáli a já je následovala. V tu chvíli se však stalo něco, co jsem nečekala. Z jedné místnosti vyšel muž, jehož pohled mě zmrazil. Byl to někdo z mé minulosti, někdo, kdo měl být dávno zapomenut. „Co tu děláš?“ zeptal se, jako by znal moje tajemství. Odpověděla jsem mu jen úsměvem, protože život je o překvapeních, a já byla připravená na všechno.