Včera jsem stála na rohu ulice, v ruce cigareta, ve vzduchu se mísila vůně čerstvě upečeného chleba a smrad z kanálů. Bylo mi jasné, že peníze mi nedají nic, co bych potřebovala. Srdce mi tluče jako zběsilé, ale to není nic nového. Láska? Ta je teď pro mě jako stín, co nikdy nespatřím.
Večer přišel, a já jsem se rozhodla vyrazit do klubu, kde se tancovalo na rytmy, které mi rozproudily krev v žilách. Supermusic hrála do noci, a já jsem se snažila zapomenout na všechny ty kocoviny a lásky, které se mi vyhnuly. Hlava mi hučela, ale já jsem se nedala. Najednou se vedle mě objevil kluk s vyholenou hlavou, a v jeho očích jsem viděla něco, co mě okamžitě přitáhlo.
Byl to moment, kdy mi došlo, že i bez peněz a lásky můžu být silná. Zatáhla jsem, ať už je to jak chce. On se usmál a já jsem se zasmála. Takhle to začalo. Tak co, jdeme na to? A my šli. Tančili jsme, jako by jsme byli jediní na světě.
Ale pak se něco zvrtlo. Kluk mi řekl, že má problém. Nejde mu jen o zábavu, ale o nějakou špinavou práci. Vydělal si prachy, ale teď ho někdo pronásleduje. Cid1818, to číslo mi zůstalo v hlavě. Měla jsem na výběr: buď utíkat, nebo mu pomoct. Tak jsem se rozhodla. Co mi zbývalo?
Ve tmě klubu jsme se plížili jako stíny, jeho strach se mísil s mojí odvahou. A pak to přišlo – nečekaný zvrat. Na konci večera jsme se ocitli na místě, kde jsme to nečekali. Nechci, aby to skončilo takhle! V tu chvíli jsem si uvědomila, že láska může být i nebezpečná. Ale já jsem nechtěla být slabá. Tak jsem se postavila na obranu a vypadalo to, že teď už žádná špinavá práce nebude potřeba.