Jsem drsná holka, která se nenechá nikým a ničím zpomalit. Bez peněz, bez lásky, jen s touhou po akci a pravdě. A právě v ten okamžik, kdy jsem se proplétala uličkami města, se mi do cesty postavil Uriel. Měl v očích oheň, který mě přitahoval jako magnet.
Všude kolem mě byl smrad z odpadků a hlučný hluk městského života. Ulice byly pokryté špinavým sněhem, a já jsem měla v kapse pár drobných, které mi akorát tak stačily na cigarety. Rozhodla jsem se, že si na chvilku odpočinu na opuštěné zastávce tramvaje, když se vedle mě objevil on. Jeho aura byla silná, cítila jsem, jak mě jeho přítomnost nabíjí.
Uriel se usmál a já jsem věděla, že to není jen tak. Vzduch se zhoupl, jakoby mezi námi proběhla jiskra. Neptala jsem se, odkud přišel, a on se o to také nezajímal. Bylo to, jako bychom byli dva vojáci, kteří se potkali na bojišti. Bez zbytečného kecání, rovnou do akce.
„Máš na to jít se mnou? Chci vidět, co v tobě je,“ zašeptal. Jeho hlas byl jako samet, ale já jsem věděla, že za tímto kouzlem se skrývá něco temného. Přikývla jsem, a my jsme se vrhli do noci, která slibovala dobrodružství a nebezpečí. Město ožilo, jak jsme se proplétali mezi neonovými světly a stíny, které nás obklopovaly.
Po hodinách bloudění jsme dorazili ke starému opuštěnému skladišti. Uriel mi naznačil, ať jdu první. Srdce mi bušilo, ale byla jsem připravená. Když jsme vešli dovnitř, vzduch se změnil. Bylo tam něco neznámého, něco, co mě přitahovalo. A pak jsem ho spatřila – starou malbu na zdi, která vypadala, jako by vyprávěla příběh. Uriel se na mě podíval a já věděla, že to, co jsem objevila, změní naše životy navždy.
„Není to jen o nás, víš?“ řekl, když se přiblížil k malbě. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že náš příběh teprve začíná. Nebyl to konec, ale začátek něčeho většího. A co víc, Uriel nebyl jen chlapec z ulic – byl klíčem k něčemu, co jsem nikdy nečekala.