Všechno začíná v temné uličce
Věděla jsem, že se dostanu na dno. Město, které nezná slitování, mě obklopovalo ze všech stran. Bez peněz, bez lásky, a s duší, která se s každým dnem víc a víc rozpadala. Všude kolem mě byly stíny, které se smály a já se smála s nimi. Byla jsem drsná holka v drsném světě.
Hlava v oblacích, nohy v bahně
Nebyla jsem v žádném klubu, kde by mi místo whisky nalili vodu. Ne, já jsem se pletla mezi lidi, kteří měli víc než jen peníze. Vzduch byl prosycen vůní cigaret a levných parfémů. Všichni se snažili ukrýt svou beznaděj za úsměvy a smíchem. Já jsem ale byla jiná. Měla jsem v sobě oheň, který mě hnal kupředu, a nehodlala jsem se zastavit. Žila jsem pro okamžiky a ne pro sny.
Přátelé? Spíš nepřátelé
V noci jsem potkala partu, která mě zaujala. Byli to kluci s drsnými pohledy a ještě drsnějšími záměry. Se smíchem zaťukali na mou hrdost a já se rozhodla, že se k nim přidám. Nešlo o lásku ani přátelství, šlo o adrenalin. Vyrazili jsme na noční lov, a já jsem se cítila, jako bych patřila. Přijala jsem jejich výzvy, i když jsem věděla, že se to může vymknout kontrole.
Adrenalin, který mě srazil na kolena
Jednoho večera jsme se dostali na místo, kde se obvykle odehrávaly věci, které nikdo neměl vidět. Byli jsme na pokraji propasti, ale já jsem se nebála. Všechno kolem se tříštilo, jak se v ulicích rozléhal křik a smích. V tom chaosu jsem najednou ztratila kontrolu; v mých žilách koloval strach i vzrušení. Když jsem se podívala kolem, spatřila jsem, že má nová „rodina“ plánuje něco, co by mě mohlo stát víc, než jsem si kdy dokázala představit.
Nečekaný závěr
Na konci noci, kdy se adrenalin usadil a já se chystala na odchod, se něco změnilo. Kluci se na mě podívali a já viděla v jejich očích strach. Strach z toho, co jsem mohla udělat. V tu chvíli jsem si uvědomila, že i když jsem byla drsná, nebyla jsem bezcitná. Nechtěla jsem ztratit sebe samu v tom bezedném moři beznaděje. A tak jsem se rozhodla. Utekla jsem. Alespoň na chvíli.