Začátek cesty
Když jsem vyšla z temné uličky, vzduch byl nasáklý vůní levných cigaret a zkaženého masa. Město žilo, ale já? Já byla bez peněz a bez lásky. Chodila jsem po ulicích jako duch, který hledá něco, co nemůže najít. Všude kolem mě se míhaly stíny, ale já byla jen já – drsná holka, co nezná slitování.
Setkání s podsvětím
Jednoho večera, když se město rozsvítilo neonovými barvami, potkala jsem ho. Cikán, co si říkal Rocco, měl v očích oheň a v rukou tajemství. Vzal mě do podsvětí, místo, kde se peníze točily jako kola v hazardu. Bylo to místo, kde se nikdo neptal na minulost. Všichni jsme byli jen hráči v této podivné hře.
Hra o život
Rocco mi ukázal, jak se hrají karty, ale já nechtěla hrát podle pravidel. „Chci všechno,“ řekla jsem a v jeho očích jsem viděla záblesk uznání. Karty se motaly, víno teklo a já se cítila jako královna. Jenže brzy jsem zjistila, že v této hře není prostor pro slabost. Každý, kdo vyhrál, měl na svědomí tisíce ztracených duší.
Krutá pravda
Jednou v noci, když jsem se opila a ztratila se v myšlenkách, jsem viděla, jak Rocco podvádí. Srdce mi bušilo jako o závod, když jsem se postavila a řekla: „Tak tohle je tvá hra?“. Odpovědí mi byla smrtelná tichost a pak úsměv. Věděl, že jsem to zjistila, a přesto se nezastavil. Přitáhl mě blíž a zašeptal: „Nikdy jsi nehrála, drahá. Teď musíš rozhodnout.“
Překvapivý závěr
Následující den jsem se postavila na okraj a sledovala, jak se město probouzí. Cítila jsem se ztracená, ale najednou jsem se rozhodla – nebudu se bát Roccoa. Uvědomila jsem si, že v tomhle městě, v tomhle podsvětí, můžu být tím, kým chci. Otočila jsem se a vykročila zpět do ulice. Bez peněz, bez lásky, ale se silou, která mě vedla dál. Vzduch byl čerstvý a já jsem se smála. Co mě čeká? To už byla jen hra, kterou jsem byla připravená hrát.