Na hraně propasti
Byla jsem na pokraji. Na dně, kde se mísil smrad z ulice s vůní prachu a smutku. Bez peněz, bez lásky a bez jakýchkoli iluzí. Všechno mi bylo jedno, když jsem se procházela temným městem, jehož ulice se zdály být nekonečné. Každý krok byl jako skok do hlubiny, přímo do noci, která se mi snažila vtisknout do kůže.
Odvaha v srdci
Zahodila jsem všechny strachy, když jsem se dostala k tomu opuštěnému baru. Zdi byly pokryté graffiti, které křičely příběhy těch, kteří sem přišli před mnou. Cítila jsem chladný vítr, jak mi cuchá vlasy a s sebou nese hlasy z minulosti. Bylo mi jasné, že tady se může stát cokoliv. A já jsem byla připravená.
Hra s ohněm
Uvnitř se to hemžilo lidmi, kteří se snažili zapomenout na své vlastní démony. Vzduch byl těžký od cigaretového kouře a alkoholu. Zatraceně, tenhle svět byl nebezpečný. Na stole ležely prázdné lahve, zatímco lidé bláznivě smáli a křičeli. Já jsem se usmála, ale v srdci mi bušily hodiny, které mě vyzývaly k akci.
Srdce v ohni
Na barové židli seděl chlapec s rozcuchanými vlasy a pohledem, který by zabil. Znal jsem ho z pověstí – byl to ten, kdo se nebál hrát s ohněm. Přistoupila jsem k němu, bez váhání jsem mu řekla, co si myslím. Naštvaně se na mě podíval, ale pak mi nabídl sklenku. „Co ty na to, drsňačko?“.
Překvapení na konci
Když jsem si vzala sklenku, cítila jsem, jak se ve mně něco mění. Pocity se mísily s alkoholem a já jsem se dostávala do transu. Ale pak se to stalo. Chlapec se zvedl a zmizel v davu, zatímco já jsem zůstala sama. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že to, co jsem hledala, nebylo venku, ale uvnitř. Ztracená v chaosu, našla jsem svou sílu. V tu chvíli jsem se rozhodla, že budu bojovat, ať se děje cokoliv. Konečně jsem našla lásku – lásku k sobě samé.