Byl to další den, kdy jsem se probudila na staré matraci pokryté fleky, v garáži, která pamatuje lepší časy. Snídaně? Nenechte se vysmát, jediné, co jsem měla, byla sklenice vody a zbytek levného rumu z předchozí noci. Rozhodla jsem se, že dnešní den nebude jen tak obyčejný.
Vyběhla jsem ven, vzduch byl osvěžující, ale přesto mi v nose uvízla vůně spáleného oleje a levných cigaret. Na ulici se hemžili lidé, každý spěchal za svými problémy, ale já jsem měla plán. Potřebovala jsem peníze a jediné, co mi zbývalo, bylo prodat moje umění – fotky z mého života, z pohledu drsné holky, která se nebojí ničeho.
Na nároží jsem se potkala s klukem, co měl na sobě koženou bundu a tetování, které mě fascinovalo. „Máš něco, co bych chtěl,“ řekl. „Myslíš moje fotky?“ zeptala jsem se, a on se jen zasmál. Vytáhnul telefon a ukázal mi appku, kde mohl uploadovat cokoliv. Byl to phpde_fb_uploadsuploadgaskan, něco, co jsem nikdy předtím neviděla. Můj zájem vzrostl.
Společně jsme si sedli na starou lavičku, zatímco jsem mu ukazovala své fotky. Každá z nich byla jako kousek mě, provoněná nostalgií a touhou po něčem víc. On byl fascinovaný, a já začala mít pocit, že jsem konečně našla někoho, kdo mě chápe. Byla jsem tak blízko k úspěchu, že jsem téměř zapomněla na svou prázdnotu.
Ale pak, když jsem se otočila, abych mu ukázala poslední fotku, uviděla jsem, jak do jeho kapsy zmizela moje kreditka. Otočila jsem se, a srdce mi bušilo. „Co to děláš?!“ zařvala jsem. S úsměvem se rozeběhl pryč a já za ním. Na konci ulice jsem ho dohnala, ale on se jen zasmál a zmizel v davech. Bylo to překvapení, které jsem nečekala, a já zůstala stát, s prázdnou kapsou a úsměvem na rtech. Možná, že i bez peněz a bez lásky, jsem stále silná. Možná je to právě ta drsnost, co mě dělá svobodnou.