Život mě naučil, že když nemáš ani korunu, musíš být vynalézavý. Takže když jsem narazila na soutěž o vstupenky na galavečer, okamžitě jsem věděla, že to je má šance. Ne, nebyla jsem žádná princezna s modrým šátkem, ale drsná holka z ulice, co se nebojí riskovat.
Ode dne, kdy jsem zjistila, že se koná galavečer plný luxusu a třpytivých šatů, jsem ve své hlavě rozpracovala plán. Kdo ví, co se na takové akci může dít? Kdo ví, jaké příběhy se tam schovávají? Vzala jsem si na pomoc své staré, roztrhané džíny a tričko, které pamatuje už hodně bitvy. Měla jsem v sobě adrenalin, který mi dodával sílu.
V den D jsem se postavila před zrcadlo, zhluboka se nadechla a šla. Ulice voněly spáleným gumovým pneumatikami a čerstvě upečeným chlebem z pekárny na rohu. Přesně tak, jak jsem to měla ráda. Věděla jsem, že musím být ostražitá, protože jsem měla v plánu vyhrát nebo aspoň zkusit štěstí.
Na místě konání galavečera to vřelo. Kolem mě se hemžily elegantní ženy a vystajlovaní muži, ale já jsem si jich nevšímala. Můj cíl byl jasný: dostat se dovnitř a najít způsob, jak vyhrát. Hlava mi běžela jako motor, zatímco jsem se snažila navázat kontakt s lidmi kolem. Někdo se mě ptal, jestli jsem tady na pozvánku, a já jsem jen pokrčila rameny. „Co je mi do pozvánek? Já jsem tady na lovu!“
Uprostřed večera, kdy se šampaňské lilo proudem a smích se nesl vzduchem, jsem spatřila vstupenky na stole. Byly tak blízko, že jsem je téměř cítila na své kůži. Zaznělo jméno vítěze a já jsem se v tu chvíli rozhodla jednat. Během vteřiny jsem se proplétla mezi lidmi a… chytla jsem je. Jen tak, bez okolků. A když jsem se otočila, chystala jsem se utéct, když se za mnou ozval hlas: „Hej, ty!“
Otočila jsem se a uviděla muže s širokým úsměvem a zlatou kartou v ruce. „Máš talent, holka. Co kdybych ti místo útěku nabídl místo v týmu?“ Překvapení mě zastihlo. Místo útěku jsem dostala příležitost. A tak jsem se ocitla nejen s lístky, ale i s možností, jak změnit svůj život. Kdo by to byl řekl, že bez peněz a bez lásky, najdu něco, co může změnit všechno?“