Jsem drsná holka, co žije v městě plném snů a zklamání. Právě jsem dostala tip na soutěž o vstupenky na galavečer, a to mi rozproudilo krev. Bez peněz a bez lásky, ale s odhodláním, jsem se rozhodla, že to zkusím.
Nejdřív jsem musela zjistit, jak na to. Moje první kroky vedly do místní kavárny, kde se zdržovali lidé, co měli informace. Vzduch byl prosycen vůní čerstvé kávy a koláčů. Sedla jsem si k jednomu stolu, kde se mluvilo o archivních soutěžích. Všichni se smáli a vyprávěli si historky, ale já potřebovala něco víc. Chtěla jsem vyhrát.
Po několika minutách jsem slyšela klukovský smích, který mě přiměl zvednout hlavu. Dva kluci, co vypadali jako by právě vypadli z nějakého filmu, se prali o poslední kousek koláče. Byli to moji spojenci, nebo spíš oběti. Přistoupila jsem k nim a s bezprostředností, která mě charakterizuje, jsem se zeptala: „Hele, jak se dostanu k těm vstupenkám?“
Nečekali na nic a během chvilky mi vysvětlili, že je to všechno o tom, co uděláš, abys získala body. Vyzvali mě, abych se zúčastnila improvizované soutěže, kde se hodnotila kreativita. „Tak jo, jdeme na to!“ řekla jsem a vytáhla z batohu starý, ale funkční foťák.
Na ulicích jsem fotila všechno, co mi přišlo pod ruku. Barvy města, smích dětí, a dokonce i šedivé zdi s graffiti, které vyprávěly příběhy. Každý snímek byl jako malý kousek mě, který jsem dávala do soutěže. Když jsem se vrátila do kavárny, kluci se na mě podívali a prohlásili, že jsem hotová vítězka. A pak to přišlo. Email, který mě pozval na galavečer.
Přišel den galavečera. Měla jsem na sobě šaty, které jsem si půjčila od kamarádky, a cítila se jako královna. Když jsem dorazila na místo, zjistila jsem, že jsem vyhrála více než jen vstupenky. Galavečer byl plný lidí, kteří mi nabízeli lásku, pozornost, a dokonce i peníze. Ale já jsem se usmála a řekla: „Děkuju, ale já už mám vítězství. Nechci nic víc.“ A to bylo pro mě překvapení, že jsem našla sílu a hodnotu sama v sobě.