Jsem holka z ulic. V kapse mi šustí pár drobných, ale to, co mám v srdci, je mnohem víc než peníze. Srdce mi buší, když procházím temnými uličkami města, kde se neonové světlo odráží v kalužích deště. Včera večer jsem se rozhodla, že se předvedu. Na tohle město jsem nikdy nebyla hodná, ale teď je čas ukázat, co ve mně je.
Naplánovala jsem si to. Můj cíl? Starý opuštěný sklad na okraji města, kde se říká, že se scházejí ti, kdo mají co nabídnout. Cítila jsem vůni benzínu a staré oceli, když jsem vkročila dovnitř. Adrenalin mi pulzoval v žilách, zatímco jsem se proplétala mezi stíny a šepoty. Každý krok mě přibližoval k tomu, co jsem chtěla.
Uvnitř bylo horko, vzduch byl nasáklý potem a napětím. Na podlaze ležely zbytky rozbitých lahví a já jsem si přitáhla svůj černý svetr blíž k tělu, abych se ochránila. A pak jsem ho spatřila. Vysoký chlapík s tetováním, které se mu vinulo po ruku jako had. Byl magnetický, ale já jsem se nenechala zlákat. Chtěla jsem jen to, co mi patřilo. Nebo jsem si to aspoň myslela.
Na stole ležely peníze a já jsem je potřebovala. Chtěla jsem se dostat blíž, ale on byl rychlejší. Dlaní mi sevřel zápěstí a já jsem mu vrazila loket do břicha. „Nech mě být,“ zařvala jsem. Chlapíka to překvapilo, ale nenechal se. Všichni kolem nás ztichli. Bylo to jako v kině, napětí viselo ve vzduchu.
Najednou se rozhostilo ticho, které přerušil jen zvuk rozbíjející se sklenice. Všichni se otočili, zatímco já jsem vypadala jako hrdinka z akčního filmu. Moje ruka se sice třásla, ale já jsem se nedala. Podařilo se mi vytrhnout se z jeho sevření a v tom okamžiku jsem si uvědomila, že jsem vlastně nabrala odvahu, kterou jsem nikdy předtím neměla. Když jsem vyběhla ven, cítila jsem vítr ve vlasech a svobodu, která byla na dosah. Zůstala jsem bez peněz, ale s nečekaným pocitem vítězství. A to, co jsem si myslela, že je konec, se stalo začátkem něčeho nového.