Na rohu ulice, s cigaretou v ruce a bledým svitem lampy, jsem si připadala jako postava z černobílého filmu. Kdo by si pomyslel, že za tímhle neonovým šumem se skrývá něco mnohem temnějšího? Agenti STB. Město je plné stínů a já jsem jedním z nich.
Včera večer jsem potkala jednoho z nich. Stál tam, v obleku, který by mohl být starý pár desítek let, ale jeho oči, ty měly v sobě sílu. Přistoupil blíž, vzduch byl cítit po dešti a levanduli. Měl jsem pocit, že mě čte jako otevřenou knihu. Věděl, co chci, a já věděla, že on je klíč k mým problémům.
„Pojď, slečno,“ pronesl s úsměvem, který nebyl ani přátelský, ani nepřátelský. „Mám pro tebe nabídku.“ V jeho hlase byly noty, které jsem znala z minulosti, z dob, kdy jsem se nebála riskovat. A tak jsem se rozhodla. Nechtěla jsem se ptát na detaily. Věděla jsem, že se mi to může vymstít, ale touha po dobrodružství byla silnější než strach.
Naše kroky vedly do opuštěného skladu za městem. Bylo tam ticho, jakoby se svět zastavil. Cítila jsem pach rzi a starého dřeva. On se otočil, jeho oči zářily, když vytáhl z kapsy malý balíček. “Tohle je tvoje šance. Agenti STB potřebují někoho, jako jsi ty.” Můj puls zrychlil. Cítila jsem, jak mi adrenalin proudí žilami. „Co mám dělat?“ zeptala jsem se, ačkoliv jsem věděla, že odpověď nebude jednoduchá.
„Stačí se dostat dovnitř a zjistit, co plánují. Jenže, pozor,“ dodal, „nejsi sama. Sledují tě. Všude kolem tebe jsou jejich oči.“ Srdce mi bušilo, ale vzrušení bylo nepřekonatelné. A tak jsem se rozhodla. Teď už jsem nemohla couvnout. Vešla jsem do nitra skladu, a když jsem to udělala, uvědomila jsem si, že to, co jsem našla, bylo mnohem víc než jen tajemství. Bylo to prokletí, které mě spojilo s tímto podsvětím, a já už se nikdy nevrátím zpět.
Jak jsem vylezla ven, bylo mi jasné jedno – agenti STB nejsou jen postavy z minulosti. Stále jsou mezi námi a já jsem se stala součástí jejich hry. A co je nejhorší? Teď jsem byla jejich cílem. Zaslechla jsem za sebou šramot, a když jsem se otočila, spatřila jsem jeho postavu. Usmíval se, ale já už věděla, že ten úsměv nic neznamená. V tu chvíli jsem pochopila, že jsem v pasti a nemám jak utéct. Černobílý film se proměnil v horor.