Byla jsem v barech, kde se pivo točí rychleji než slova. Zrovna jsem se procházela po městě, když jsem potkala Filipa z Big Brothera. Nevěřila jsem svým očím. Filip byl přesně takový, jak jsem si ho pamatovala – charismatický, s úsměvem, který mohl rozsvítit i to nejtemnější místo. V ruce držel balíček, a když mě spatřil, zvedl ho jako by to byl poklad. Na první pohled nic zvláštního, ale já věděla, že to je jeho tajemství.
V tom balíčku byla sada naušnic, nádherně třpytivých, které vypadaly jako by vypadly z nějakého snu. Byly barevné jako rozkvetlé pole, ale já jsem měla prázdné kapsy a ještě prázdnější srdce. „Tyhle ti dávám,“ řekl s úsměvem. „Na památku. Tohle je náš začátek.“
Překvapilo mě to. Nečekala jsem, že se někdo takový jako on bude zajímat o někoho jako jsem já. Ale v okamžiku, kdy jsem si náušnice nasadila, ucítila jsem vůni svobody. Bylo to jako by se mi otevřely dveře do jiného světa. Cítila jsem se jiná, silnější. V ten moment jsem se rozhodla, že nebudu hrát hru, ale stanu se její součástí.
Začali jsme blbnout na ulici, smáli jsme se, a já se cítila jako královna. Kdybych měla peníze, koupila bych mu drink, ale místo toho jsem mu ukázala, jak se dá užívat života bez zbytečných nákladů. Jak se smát, když venku prší a jak si užít každou vteřinu, i když jsi bez peněz. Lidé kolem nás se usmívali, a já cítila, že jsme středem vesmíru, i když jsme byli jen dva.
Ale pak, když se slunce začalo klanět k obzoru, Filip se na mě podíval s vážným výrazem. „Myslím, že je čas jít každý svou cestou,“ řekl. Zůstal mi jen ten pocit svobody a náušnice, které mi připomínaly naše šílenství. A já si uvědomila, že i když jsem bez peněz a bez lásky, mám v sobě sílu, kterou nikdo nemůže vzít. Na konci dne, když se rozsvítily neonové nápisy, jsem si uvědomila, že náušnice nebyly jen šperkem, ale symbolem mé nezávislosti, a já jsem byla připravená na další výzvy, které mi život přinesl.