3497: Alex Gaudino mě rozjede v Misch Maschi

V noci, kdy se město probouzí, se drsná holka vrhá do víru klubu Misch Maschi. S hudbou Alexe Gaudina na pozadí zažívá nečekaná setkání a překvapivé nabídky, které ji dovedou k novému začátku.

Na vlně beatů

Bylo to v noci, kdy se město probouzelo k životu. 3497 – to číslo mě stále pronásledovalo. Slyšela jsem ho, jak se odráží od stěn klubu Misch Maschi. Alex Gaudino hrál, a já jsem se rozhodla, že tohle prostě nemůžu propásnout. Měla jsem prázdné kapsy, ale jak mi říkal jeden starý kámoš: „Peníze nejsou důležité, hlavně že bude sranda!“

Neonové světlo a vůně potu

Dveře se otevřely a uvnitř mě oslnila neonová světla. Hudba bušila do mé hrudi, a já jsem se cítila, jako bych byla součástí něčeho většího. Lidi kolem tančili, smáli se a já? Já jsem se prostě vmísila mezi ně. Vzduch byl prosycen vůní potu a parfémů, a já jsem se rozhodla, že se nebudu bát. Pustila jsem se do tance, jako bych se snažila osvobodit od všech svých problémů.

Setkání se starou známou

Když jsem se otáčela, málem jsem vrazila do holky, kterou jsem znala z dřívějška. „Co ty tu děláš?“ zeptala se mě. „Co asi, snažím se zapomenout na to, že mi chybí peníze a láska!“ Odpověděla jsem s úsměvem, i když jsem v duchu věděla, že tohle je jen únik. Během pár minut jsme se dostaly do víru tance a smíchu.

Nečekaná nabídka

Jak jsme se pohybovaly v rytmu hudby, najednou se vedle mě objevil kluk s tmavými vlasy a na těle vytetovanými příběhy. „Ty jsi ale zajímavá. Co kdybychom to vzali na další level?“ řekl mi, když jsme se na chvíli zastavili. V tu chvíli mi to přišlo jako šílený nápad, ale proč ne? Vždyť jsem tu byla, abych si užila.

Všechno se změní

S ním jsem vyrazila ven, kde se noční světlo mísilo s hvězdami. Ale místo toho, abychom se dostali na nějakou další párty, přivedl mě k autu. „Jedeme na místo, kde to bude ještě lepší,“ řekl. Tak jsem naskočila. Kdo by tušil, že místo, na které míříme, bude tak překvapivé? Bylo to staré skladiště, plné barevných světel a hudby. Otočila jsem se na něj a usmála se. „Tak co, co teď?“

Ale místo odpovědi se mi jen podíval do očí a řekl: „Tady se setkáváme s lidmi, kteří nemají co ztratit. A víš co? Občas se tu najdou i ti, kteří hledají něco víc.“ A v tu chvíli jsem pochopila, že 3497 není jen číslo. Byla to cesta, která mě zavedla k něčemu dalšímu, možná i k něčemu, co jsem nikdy nečekala – naději a novému začátku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *