Na startu
Bylo to jako vždycky. Já, drsňačka bez peněz, jsem se procházela po městě a hledala cokoliv, co by mi mohlo přinést aspoň kousek vzrušení. A najednou jsem narazila na číslo 3406 na opuštěném domě. Místo, které vypadalo jako z hororu, ale já jsem neměla co ztratit.
Hlava v oblacích
Otevřela jsem dveře a vpustila do sebe vůni prachu a starých knih. Vzduch byl těžký a já jsem byla hladová po dobrodružství. Uvnitř jsem našla starý počítač, pokrytý prachem, a na něm se objevila stránka s nápisem HTML. Co to sakra je? Zvědavost mě popadla, tak jsem začala klikat.
Život v kódech
V tu chvíli jsem zapomněla na svět venku. Kódování se stalo mým novým adrenalinem. Každé číslo, každá značka HTML, kterou jsem psala, byla jako droga. Barvy, které se objevovaly na obrazovce, mi připomínaly, jak moc jsem toužila po životě mimo šedivou realitu. Takhle jsem si představovala svobodu.
V křeči kódu
Čas plynul a já jsem se propadala hlouběji do kódování. Závěrečné hlavičky, odstavce a tajemství 3406 srandicky se staly mým cílem. V tu chvíli jsem netušila, že se blížím k něčemu většímu, něčemu, co by mohlo změnit můj život. A pak, když jsem stiskla Enter, obrazovka se rozsvítila.
Překvapení na konci
Na obrazovce se objevila zpráva: „Jsi pozvána na tajnou párty pro kódéry.“ Cože? Otočila jsem se a uviděla další holku, zřejmě také drsňačku, jak se směje. Byla jsem v tom sama? Tohle bylo moje šance. Možná že tenhle svět bez lásky a peněz měl i své výhody. Otočila jsem se k ní a s úsměvem jsem řekla: „Tak co, jdeme do toho?“