Když se vítr otřásá v notách
Bylo to jedno z těch večerů, kdy se tma rozprostřela jako stará deka na mých ramenou. Slyšela jsem, jak se zbytek města probouzí k životu, ale já seděla na schodech za barem, kde se smích a křik mísil s vůní levného piva a cigaretového dýmu. Před sebou jsem měla starý walkman, který přežil všechny moje krize a byl jediným společníkem v těch chvílích tmy. Zrovna jsem poslouchala 3615 od kapely Lety Mimo. Ten zvuk mě dostal, jako by mě objal a vzal na místo, kde je všechno, co jsem kdy chtěla.
Melodie na hraně chaosu
V tom momentě jsem se rozhodla, že musím remixovat tenhle pocit. Vzala jsem si starou kytaru z rohu a začala hrát. Neuměla jsem to, ale to nebylo důležité. Hrála jsem to, co jsem cítila. Každý akord byl jako výstřel do tmy, každý tón mě přibližoval k tomu, co jsem chtěla být. Měla jsem pocit, že jsem na jevišti halucinací, kde ta hudba byla jediným východiskem z reality.
Bez peněz, ale s vášní
Peníze? Na co? Když máš hudbu, máš všechno. V mém světě, kde jsem byla bez peněz, jsem si uvědomila, že nemám co ztratit. Místo toho, abych trávila večery na sociálních sítích, vrhla jsem se do nočního života. Poznala jsem další drsné holky, které byly tak podobné mně. Každá z nás měla svůj příběh, ale spojovalo nás to, že jsme se nebály jít za svými sny.
Nečekané setkání
Jednoho večera, když jsem se procházela po ulicích, zaslechla jsem zvuk, který mě přiměl zastavit. Byla to kapela, která hrála na náměstí. Zastavila jsem se a zůstala jako přikovaná. Hráli Lety Mimo a já se začala vlnit do rytmu. Najednou jsem uslyšela hlas za sebou: „Tvoje kytara, co?“ Otočila jsem se a spatřila kluka s rozcuchanými vlasy a úsměvem, který mě dostal na první pohled.
Závěr, kterému jsem nevěřila
Zavřela jsem oči a všechno kolem mě zmizelo. V tu chvíli jsem na chvíli zapomněla na to, že jsem bez peněz, bez lásky. Všechny ty starosti se rozplynuly v rytmu hudby a já si uvědomila, že možná, jen možná, mám víc než jsem si kdy myslela. Kluk mi nabídl, abych se k nim přidala. Vzala jsem si kytaru a hrála s nimi. A tak jsem se stala součástí jejich světa. Kdo by to byl řekl? Možná, že to, co jsem hledala, nebylo na konci tunelu, ale na té cestě samé. Na tohle setkání jsem čekala celý svůj život.